Mnozí se stále ještě diví, jak Ukrajinci můžou věřit v ty nehorázné nesmysly, které jim podsouvají oligarchy kontrolovaná média (a jiná na Ukrajině nejsou). Samozřejmě že i sebemenší schopnost logického myšlení by měla vést k pochybnostem, ale často k tomu nedochází. A i když Juncker a Merkelová říkají otevřeným textem „Žádná Ukrajina v EU“, oni i nadále věří upřímnému lhaní kyjevské junty, včetně vítězství v Děbalcevu.

Je třeba zdůraznit, že ne všichni věří a není třeba si myslet, že se zbláznila celá země (prostě psychicky zdravá individua v blázinci jsou nucena se maskovat). Co se týče „majdanutých“, kterých je ve skutečnosti hyperaktivní menšina, zkusím to vysvětlit.

V knihách o boji s totalitními sektami a destruktivními kulturami existuje takový pojem – „sektářská pseudoosobnost“. A proces vytváření (realizace) podobné pseudoosobnosti v psychice člověka se nazývá „indokrinace“. Ale popořádku.

Pozadí a souvislosti

Poté, co Ukrajina získala v roce 1991 „nezávislost“, vtrhli na její teritorium rozličné sekty, šarlatáni a podvodníci. Mormoni, scientologové, Hare Krišna, Svědkové Jehovovi a dokonce nejexotičtější evangelické sekty typu „Bílého bratrstva“ nebo Sanděje Adeladži. A imunita ku veškerému tomu vymývání mozků tu nebyla. Jak řekl inkvizitor v jednom filmu – „lid byl hladový po náboženství“.

Výsledkem byla celá řada těžkých recidiv masové psychózy. Pak bylo vůči několika nejméně žádoucím kultům zavedeno trestní stíhání, ale všechny ostatní zůstaly.

A nejenže neodešly, ale úspěšně pokračovaly ve vymývání mozků. Jen jedna církev Sanděje Adeladži v Kyjevě má více než sto tisíc příznivců, což jí umožnilo po dlouhou dobu ovlivňovat výsledky všech voleb v hlavním městě Ukrajiny tím, že protlačila potřebné kandidáty do křesla starosty a také do městské rady.

Loni v létě sektáři uspořádali masovou „modlitbu“ chválící Porošenka a Klička a letos dokonce upořádali „sabat senzibilů“. Ale přejděme na vědecké vysvětlení těchto dějů.

Vědecké zdůvodnění

V průběhu sektářského vlivu s pomocí technologie programování se vytváří pseudoosobnost, která potlačuje autentické „já“ a poddá se vnějšímu působení. Individualita je zničena a svobodná vůle potlačená. Lidé jsou drženi v nevědomosti, je omezen jejich přístup k alternativním informacím a jsou jim poskytovány pouze dezinformace zpracované jednostrannou propagandou, často otevřeně prolhanou.

Tento vliv je soustředěn nikoli na logiku, ale na emocionální složky a vypíná se kritické myšlení. Nejvíc se k tomu hodí šíření strachu, proto se snaží zastrašit, aby se lidé permanentně báli – ruské invaze, gangů „vatniků“, „asijských hord“, „Mordoru“. Strach! Lákání do skupiny začíná kázáním lásky a idealizmu (nacionalismus – to je láska), ale jakmile člověka uvedou do všech nuancí doktríny, zmocní se ho permanentní strach. Kolik ruských invazí bylo hlásáno ukrajinskými médii! Při páté desítce jsem přestal počítat.

V protikladu k tomu je vytvořen obraz ráje, kterého je možné dosáhnout jedině při bezpodmínečném dodržování skupinových dogmat. V běžných sektách to může být Eden, nirvána, cokoliv, zatímco u euromajdanců je to Evropská unie, v níž vidí všechny možné výhody a zcela ignorují její nedostatky. Přitom reálný život je jimi vnímán jako očistec, z něhož mohou uniknout jedině přijetím „evropských hodnot“ a bez otázek je následují.

Přitom jsou využívány rozličné rituály, které jsou součástmi cargo-kultu (pozn. překl. – jev, kdy po setkání dvou kultur – vyspělejší a primitivnější – začne ta primitivnější uctívat tu vyspělejší a napodobovat některé jevy s ní spojené, aniž by pochopila jejich smysl). Například před několika dny ukrajinští „aktivisté“ v Rize podepsali symbolickou žádost o vstup do EU. A udělali to hned po té, jakmile představitelé EU oznámili, že nikdo se Ukrajinu přijímat nechystá. Ale jak vidno, logické myšlení při tom nefunguje a ani si zjevného rozporu nevšimne.

Totéž se týká oblékání do tradičních „vyšívánek“, malování plotů a popelnic, mávání vlajkami, zpívání hymnů jiných ritualizovaných událostí – to všechno jsou elementy cargo-kultury.

Destruktivní kulty důsledně manipulují s prvky, které formují osobnost člověka včetně důležité víry a přesvědčení, hodnot a postojů. Kultové ovládání mysli odděluje člověka od jeho pravé identity a vytváří identitu novou, závisloslou na skupině. Z pohledu psychického zdraví kultové ovládání vědomí rozštěpí na prvky psychiky a ty pak sestaví v jinou, odlišnou od původní konfigurace.

Přívrženec kultu fakticky začíná vykazovat příznaky „disociativní poruchy“ v podobě, jak je definována v diagnostické příručce. Jeho projevy se mohou viditelně rozcházet se situací, protiřečí si a jeho konání může být v rozporu s jeho představami o sobě. Například člověk může deklarovat poslušnost zákonům, ale zároveň se zúčastňovat masových nepokojů. Nebo tvrdí, že je vlastenec, ale přitom nemá nic proti cizímu vedení země a / nebo prodeji strategických aktiv cizincům. Nebo žít v zahraničí a „milovat“ vlast nadálku, aniž by se hodlal kdy vrátit. Variant je mnoho.

Jeho chování může také vypadat jako chování patologicky závislé osoby. Může zažívat narkotické opojení podobné pocity i bez účasti na mítinku, bez pálení pneumatik nebo bez útoků na jiné (jinak smýšlející nebo představitele jiných etnických a kulturních skupin). Může to být jako chemická závislost (adrenalinová nebo testosteronová), stejně tak čistě psychologická.

Aby se sektář cítil být dobrým členem sekty (v našem případě „vlastencem“), učí ho manipulovat své skutečné „já“ a potlačovat ho. Přeměna často vyžaduje i změnu jména, oblečení, účesu, manýry řeči a chování, stejně jako „rodiny“, „přátel“, myšlenek, emocí, náboženských citů.

Sektáři často používají „ptačí jazyk“, novotvar, který je pro nezasvěcené nesrozumitelný. Všechno začalo vytvořením termínů jako „titušky“, „kolorádi“ a „vatnici“ a postupně došlo k tomu, že v některých subkulturách veškerá komunikace probíhá výhradně v tomto novojazyku.

Zapojení do kultu zjevně oslabuje porozumění mezi adeptem a jeho rodinnými příslušníky, sousedy, přáteli a příbuznými. S člověkem pod vlivem kontroly mysli kultu je obzvlášt obtížné hovořit na racionální úrovni. On koná v souladu s úplně jinou sadu kritérií, než je ta, která dává smysl ve vašem modelu reality. Použití destruktivní techniky ovládání mysli totiž zpochybňuje samotnou povahu reality.

Nejčastěji užívanou technologií je zombírování – jazykové dvojné vazby (duble bind), což je chaos pojmů způsobující zmatení, používání sugesce, neustálé opakování stejných manter, meditace, skandování, modlení, zpěv.

Další důležitou součástí indokrinace je přehodnocení minulosti osoby (sugesce falešných a potlačení pozitivních myšlenek), a to jak historie osobní, tak i historie národa jako celku. Právě proto je v propagandě kladen takový důraz na očernění sovětské historie a glorifikace různých nacistických kolaborantů.

Humanistická psychologie tvrdí, že každý člověk má své skutečné „já“. Osobnostní typ zdravého jedince se nemění i přes změny související s věkem. Změna typu osobnosti a ostrá změna víry a chování často prozrazuje nezdravé sociální tlaky, které osobu nutí jednat tak, jako by byla někdo jiný. Výsledky studií ukázaly, že kulty vytvářejí přesně tento druh tlaku. Tyto studie rovněž potvrdily existenci kultu osobnosti, svazujícího a zavírajícího ústa skutečnému „já“ podobně jako svěrací kazajka.

Metody manipulace vědomí zahrnují (výčet není vyčerpávající):

1. Sugesci. Vědomý nedůvodný vliv na člověka nebo skupinu lidí, který má za cíl změnit jejich postoj, vztah k něčemu a predispozici k určitému dění.

2. Infikování. Předání svého stavu nebo vztahu k druhému člověku nebo skupině lidí, kteří tento stav nebo vztah empaticky přejímají. Předávat nebo osvojovat si tento stav lze jak spontánně, tak i svévolně. Metoda je zvlášť efektivní ve velkém davu. Velmi dobře to mimochodem fungovalo zejména k navození hysterie davu, což aktivně používal ve své době Adolf Hitler.

3. Probuzení impulzu k napodobení. Schopnost vzbudit snahu být podoben někomu. Tato schopnost se může projevit podvědomě, ale může být používána i vědomě. Nosit kukly a mávat bejsbolkou – to je „cool“! Hajlovat – to je „cool“! Nenávidět vatniky – to je „cool“! Dělej to jako já!

4. Formování laskavosti. Přilákání k sobě automatické pozornosti adresáta cestou projevení pozornosti, obdivu, příznivého ocenění adresáta, jeho podpory nebo prokázání mu služby.

5. Prosba. Obrácení se k adresátu s výzvou uspokojit potřeby nebo přání iniciátora děje.

6. Přinucení. Iniciátorova hrozba užití svých kontrolních možnosti k tomu, aby se dosáhlo potřebného chování adresáta. Kontrolní možnosti – to je pravomoc zbavit adresáta jakýchkoli výhod nebo možnost změnit podmínky jeho života a práce. V nejhrubší podobě je to hrozba fyzického násilí. Subjektivně je přinucení vnímáno iniciátorem jako vlastní nátlak, adresátem jako nátlak ze strany iniciátora nebo „okolností“. Jinak řečeno: budeš jako ostatní, nebo ti hrozí mučení či vražda. A když slovní hrozby přestanou působit, nastupují skutečné vraždy (a výčet zabitých během jednoho roku vlády kyjevského režimu je velmi dlouhý).

7. Destruktivní kritika. Spočívá v hanlivých či urážlivých soudech o osobě a / nebo v hrubých agresivních odsouzeních, vyčítá se jí nebo je zesměšňována za své konání a činy. Je-li cílem konstruktivní kritiky podpořit odstranění nedostatků, pak cílem kritiky destruktivní je prokázat lidské nedostatečnosti a právo jedněch utlačovat / potlačovat /zabíjet druhé.

8. Stereotypní reagování. Lidé mají sklon se poddat vlivu, pokud nemají čas na důkladné posouzení děje a přitom je zavalí některé stimuly, které uvádějí do pohybu stereotypní chování. „Sláva Ukrajině!“ – „Hrdinům sláva!“ a už není o čem přemýšlet. Prošel jsi skupinovou identifikací a tedy tě už není nutné zabít / zmlátit / ponížit.

Toto všechno (ale nejen to) je široce praktikováno na euromajdanu a pokračuje to nadále.

Vytvoření sektářské pseudoosobnosti obsahuje tři fáze: „rozmrazení“ v době, kdy člověk se odchýlí od obvyklého stavu psychiky v extrémních podmínkách (majdanem, hrozbami, katastrofami atd.), skutečnou indokrinaci (sugesce skupinových dogmat) a „zmražení“ (upevnění změněného stavu psychiky do stavu báze).

Vyvedení z podobného stavu a osvobození skutečného „já“ vyžaduje zdlouhavé a kvalifikované úsilí specialistů. Což je prakticky nemožné, dokud se manipulátoři drží moci nad Ukrajinou.

Zdroj: http://politrussia.com/world/ukrainskaya-antiutopiya-kto-537/