V časech, kdy ještě mohli své papírové pařáty roztahovat i nad Spojeným královstvím, přišli  bruselští všeználkové  s tím, že zvuk skotských dud škodí zdraví. Spočítali, že správná dudácká kapela mašírující za zvuků národní hudby městem, vydává až 122 decibelů, což je téměř tolik jak startující letadlo, a dokonce víc, než kolik vyprodukuje průměrný noční klub. Mimochodem, docela by mě lákalo vidět námezdní evropské měřiče, jak si to s aparáty brousí kolem barů a lokálů, aby naměřili hluk z nich se linoucí a pak ho mohli srovnat s randálem, který vyluzují chlapi v sukních a podkolenkách. Ale to jen na okraj. Tak jako tak, výsledkem bruselského měřičského úsilí byl výnos, který přikazoval dudákům hrát tišeji, a tím přispět k lepšímu zdraví posluchačů.

Tu a tam ovšem zakopnu o nějakou zbrusu novou či starší, ale nedostatečně medializovanou směrnici, kterou by bylo škoda nezvěčnit aspoň touto formou.

Před lety například Komise přijala nařízení o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny. Kromě toho, že je název nařízení vyjádřen škrobeným a kostrbatým úředním jazykem, jde de facto o kartelovou ochranu dotované potravinářské produkce, což pokřivuje spontánní tržní chování. Dále Komise přijala nařízení o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz některých mechanismů kroužkových pořadačů pocházejících z Čínské lidové republiky. To je v době migračního exodu a pandemické hrozby opravdu zásadní agenda.

Jedna z obzvláště vypečených směrnic Komise má také velmi přitažlivý název: Směrnice, kterou se za účelem přizpůsobení technickému pokroku mění příloha jiné, starší směrnice, pokud jde o výjimku pro olovo, kadmium, šestimocný chrom a polybromované difenylethery obsažené v náhradních dílech získaných ze zdravotnických prostředků nebo elektronových mikroskopů a používaných k jejich opravě či renovaci. Významná je jistě i aktuální směrnice, která upravuje úřední návěsku balení osiva. Podobnou problematikou se patrně zabývá též směrnice o uvádění osiva olejnin a přadných rostlin na trh.

Nejnovější jsem se dočetl na serveru Garáž.cz, že EU zakázala podsvícenou sošku dámy s vlajícím negližé na kapotě Rolls-Royce. „Vše je podrobně popsáno na 242 stránkách inovované směrnice UNECR48. A ta zakazuje podsvícená loga či jiné elementy na kapotě. Podsvícení masky chladiče, tak jako to má třeba aktuální BMW X6, ale nezákonné není. Proč tomu tak je, netušíme. Nepředpokládáme ale, že by podsvícení loga či sošky bylo pro řidiče okolních vozidel nebezpečné – zejména vzhledem k tomu, že soška nikdy nesvítí za jízdy,“ píše se zde.

Jistě nelze říci, že by se zákaz onoho symbolu na kapotě jednoho z nejdražších vozů na světě týkal běžného euroobčana. Možná je to jen pomsta královské rodině ve Windsoru za to, že připustila, aby následkem Brexitu klesly roční příjmy (přesněji: výpalné) euroadministrativě o mnoho miliard, za které se přece mohlo uspořádat tolik úžasných summitů o ničem. Takto muselo jistě mnoho otevřených hlav vydumat bezmála 250tistránkovou směrnici o tom, že soška na Rolls-Roycech nesmí svítit. A pak že se v tom Bruselu nepracuje!

Poprvé v životě lituji, že nemám Rolls-Royce. Nechal bych si ho naschvál předělat tak, aby mi ta soška vepředu svítila dnem i nocí. Třeba by se pak rozsvítilo v hlavě i někomu z těch, co podobné nesmysly vymýšlejí, místo aby dumali, jak zachránit kontinent před jednou z katastrof, jež se na nás řítí – od svalnatých chlapců z jihovýchodu po viry z amerických laborek v Číně.