Jana Bennun a Deborah Tavares (stopthecrime.net) hovořily o novém vývoji v bankovnictví. Jedná se o dodatek k bankovním podmínkám amerických bank, rozeslaný zákazníkům ve formě přídavného dokumentu. Tento dokument říká, že banka nezodpovídá za škody, způsobené tak zvanou „force majeure.“ „Force majeure“ je francouzský výraz a je popsán jako že musí být nepředvídatelný, musí přijít zvenčí a není mu možno vzdorovat. Jinými slovy se mu také říká „zásah shora.“ Americké banky v tomto přídavném dokumentu vypisují co tato „force majeure“ zahrnuje. Jsou to škody, které může způsobit příroda, vojenská aktivita, stávky, nepokoje pracovníků, embarga, vládní příkazy, civilní nepokoje, teroristické útoky, vynechání elektronické komunikace, vypojení elektrického proudu, epidemie, pandemie a jiné důvody, na které banka nemá přímý vliv.

Nám to říká jen jedno, že kdyby kterýkoliv z těchto důvodů nastal – a daleko k nim v současné době nemáme – tak banka má možnost naše peníze ztratit, nebo možná snad i zpronevěřit a není za to nijak postižitelná.

Když si vezmete některé tyto body, tak na příklad, škody způsobené přírodou – jak moc mohou být způsobené přírodou, když dnes je příroda ovládána pomocí HAARP a podobných zařízení. Anebo vojenská činnost, civilní nepokoje a teroristické útoky – to nám hrozí málem na denní bázi. Vypojení elektrického proudu, selhání elektroniky – to všecko se může stát kdykoliv, někdy možná i záměrně a to právě kvůli tomuto nově přidanému smluvnímu bodu.

Pro zasvěcence to znamená jen jedno, že je zde snaha co nejvíc zvětšit rozdíl mezi těmi, co „mají“ a těmi, co „nemají“ a to tím způsobem, že nás všecky hromadně přestěhují do Nemanic.

A to po nás chtějí abychom věřili jejich digitálním penězům?! Zamyslete se nad tím, prosím.

V českém bankovnictví zatím tento problém banky nerozebírají do detailu, což se liší od instituce k instituci. Nejpodrobnější jsem zatím našla následující: „Za mimořádnou nepředvídatelnou a nepřekonatelnou překážku vzniklou nezávisle na vůli banky, nebo za okolnosti, vylučující odpovědnost se považují zejména vyšší moc, včetně přírodních událostí, terorismus, války, občanské nepokoje, stávky, výluky, opatření institucí užívaných bankou v platebním styku, českých i zahraničních státních orgánů, soudů a jiné překážky, které nastaly nezávisle na vůli banky a které banka v době vzniku závazku nemohla předvídat.“

Jestli se na takto „ztracené“ peníze vztahuje předepsaná náhrada patřičnou pojišťovnou do výše 100,000 euro, o tom je moudře pomlčeno.

Ještě navíc, je to velmi zakuklený text, právnicky nedostatečný. Proč „přírodní události?“ To je příliš široký pojem, protože přírodní událost může být cokoliv, třeba i déšť, nebo zatmění slunce. Proč přímo nenapsat „škody, způsobené přírodními jevy?“

Anebo že banka není zodpovědná za „opatření institucí užívaných bankou v platebním styku.“ Tak to není vůbec správné! Za to má být banka zodpovědná, protože ona si tyto společníky vybrala, ne my. Tak ať za ně i ručí. Proč my máme nést ztráty, které způsobil obchodní partner podle jejího výběru? Nebo bude tato přídavná instituce, bankou používaná, zodpovědná za případné škody, které nějakým způsobem napáchala? Pak by to tam mělo být napsáno a snad bychom měli vědět co je to za instituci a jak se jmenuje, což věřím, že nemusí být možné vyjevit z důvodu bezpečnosti. Rovněž by pak mělo být přímo specifikováno KDO bude vymáhat z této přídavné instituce náhradu škod. Snad my? V žádném případě!

Jako další, co mají zahraniční státní orgány co do činění s českým bankovním účtem? To jim snad podléháme? Nebo si dělají nějaké nároky? Jakým právem? Ani české státní orgány se správně nemají co plést do účtu zákazníka banky.

A co je to „výluka,“ to už vůbec nevím, to není správně česky a tím pádem takové výrazy nemají být používány v obchodním textu, protože za nimi se může skrývat cokoliv. Jestli to znamená „výjimku,“ pak ať je tam slovo výjimka, ale ne nějaký hybrid, který nejspíš vznikl na roló v Brně (to je brněnské vlakové nádraží slangem). A jestli už je to výjimka, tak výjimka z čeho? Na co se vztahuje? To všecko jsou přídavná nedopatření, pouhé detaily, která ale mohou stát uživatele účtu všechny jeho peníze.

Obchodní podmínky pro bankovnictví

Obchodní podmínky jsou kromě mnoha jiných věcí přísné v tom, že odmítají vyplatit peníze osobám, podezřelým z teroristických činů, anebo platby za zboží, které je možno za teroristické považovat. A přesto, i když je zákazník hlídán ostřížím zrakem banky, aby něco podobného nevyváděl, banky samy mohou často být zainteresovány právě v takovém pochybném podnikání.

Tak na příklad, největší evropská nadnárodní banka HSBC, s hlavním sídlem v Londýně a s kancelářemi i v České republice, Armenii, Francii, Německu a jinde, byla před několika lety usvědčena z praní špinavých peněz a byla pokutována 1.9 miliardou dolarů za celé dlouhé roky těchto provinění. V r. 2008 ztratila disky, na kterých byly informace o životních pojistkách 370,000 zákazníků. Dále financovali nákup zbraní a prali peníze pro drogové kartely a to na tak zjevné úrovni, že měli specielní krabice, do kterých zákazníci vkládali hotovost a mohli je tou úzkou škvírou v okénku prostrčit přímo bankovnímu úředníkovi.

A i přes všecko vyšetřování a pokutování, banka dále pokračovala v praní peněz, zúčastnila se Ponziho schéma v Hong Kongu, které okradlo zákazníky o asi 80 milionů dolarů.

Americká JP Morgan Chase banka si vedla podobně a s pomocí podvodníka jménem Bernie Madoff připravila své zákazníky zhruba o půl miliardy dolarů. Kromě toho prali peníze z obchodu s drogami a vydělávali další miliony tím, že podporovali pochybné investiční fondy, které byly navrženy pouze na okradení investorů.

Deutsche Bank je na tom ještě hůře, ta je před krachem. Její skandály zahrnují daňové podvody ve výši (odhadem) 850 milionů euro a špehování kritiků banky i s použitím detektivů. Také se spolčili s několika dalšími bankami a tajně manipulovali úroky na půjčkách a smlouvách po celém světě, což jim vyneslo stovky bilionů dolarů. Protizákonně podporovali obchod se zeměmi, které byly na seznamu nedovolených obchodních partnerů, což byly tehdy Libye, Syrie, Burma a Sudán.

Jak říká dřívější americký federální žalobce Paul Pelletier, „udělejte několik transakcí po sobě v hodnotě 12,000 dolarů a zavolají na vás policii. Ale změňte tu částku na 12 milionů a všecko bude v pořádku.“

Banky se také snadno dokážou chovat jako teroristické instituce. Mohou zmrazit účty, ztratit peníze a zase je najít, ale někdy taky ne. Na základě vládních příkazů mohou zabavit všecko, co člověk má, na což nemá nikdo právo, ani vláda ne. Mohou vás podezřívat z praní peněz na základě 4000 Kč objednávky zboží ze zahraničí (znám konkrétní příklad). Mohou vás celé léta okrádat na poplatcích za vedení účtu, kde nejsou se vůbec nic neděje a nepohybuje a celkově, mohou si s vašimi penězi dělat co chtějí a zkuste je za to nějak postihnout – nemáte nárok.

V době nepokojů, revolucí a válek, banky financují obě strany konfliktu, takže financují nejen obranu, ale i útok. Po skončení konfliktu financují výstavbu jak na přátelském, tak na nepřátelském území. Mnohdy si myslívám, že války a nepokoje jsou na to, aby všecko zničily a aby si pak bankéři přišli na své, když budou financovat výstavbu.

Takže pozor na banky. Dejte si práci s tím, že budete dobře číst Obchodní podmínky a zařídíte se tak, aby nebyly k vaší škodě. Ten odstaveček s výjimkami, kdy mají dovoleno vám zpronevěřit peníze je, samozřejmě, až na samém konci každého dokumentu.