To se projevuje i kolem svátku 28. října. V takovém prostředí může člověk lehce šířit kdejaké podivnosti, uvádí ústecký senátor Jaroslav Doubrava v rozhovoru s publicistou Františkem Ročkem.

Senátor upozorňuje: „Klasický je podivný povzdech, že by nám bylo lépe, kdybychom zůstali součástí Rakousko – Uherska a neodtrhli se. Nebo, že by nevznikla republika nebýt intenzivní kampaně Masaryka za naší samostatnost, protože jinak by se vítězné mocnosti na nás vykašlaly. Realita je vždy barvitější. Samostatný stát chtěli čeští politici v rakouské sněmovně, poštmistři, mlynáři i nádeníci v českých městech a na vsích, čeští a slovenští emigranti v zahraničí. Ti všichni dohromady vytvářeli široké povědomí o tom, co lidé chtějí. Češi, Moravané a Slováci měli plné zuby německého a maďarského přezírání „podlidí“ – Čechů a Slováků. Sice v zahraničí vyhlásili samostatnost Československa již před 28. říjnem, ale to byla jenom politická proklamace pár politiků v exilu. Ale samostatnost lidé v Praze spontánně vyhlásili 28. října ráno a rozhlásili to po Čechách telegrafem, a proto večer rychle stát vyhlásili v Praze čeští politici."

Proč dnes lidi příliš státní svátek nezajímá?

„Ať jde o jakýkoliv svátek, občany zajímá, že je to den volna. Proč je volno, to jen mlhavě zachytí, že se o tom někdo někde zmíní, většinou v televizi. Dnes je kolem lidí doslova lavina vizuálních vábniček a informací a nějaký svátek se v tom ztratí.“

Samostatný stát je pro nás samozřejmostí? Není to málo?

„Brát něco jako samozřejmost, to je ještě dobrá zpráva. Horší je tlak Evropské unie, aby co nejvíce národních kompetencí přešlo na podivný gang úředníků a lobistů v Bruselu. Znamenalo by to, že lobisté z největších evropských států by převálcovali menší státy jako je ČR. Podobně jako německo – maďarské úřednictvo Rakousko-Uherska převálcovávalo slovanské národy.“

Jaká je největší pomluva vůči výročí naší samostatnosti?

„Srovnávání tehdejšího patosu a vůle lidí s tím, co je dnes. Jde o nesouměřitelné časy. Četl jsem, že prý 28. říjen byl projevem nové perspektivy, nových možností. Dnešní političtí lídři prý do budoucna nám neukazují nic než bezradnost utopenou v koronaviru. To je hloupost. V roce 1918 končila válka, rozkládaly se říše, Evropa byla v pohybu. Dnes musíme řešit zcela pragmatické problémy, a hlavním z nich je samozřejmě koronavirus. To nemá s demokratickým etosem, s humanistickými vizemi a podobnými kecy, nic společného. Dnes je důležité co uděláme s epidemií koronaviru.“

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)