To, že USA potřebují válku, se říká poměrně často. Vysvětluje se to různými příčinami, „historickou předurčeností“ počínaje a „východem z krize a dluhů“ konče. Navrhuji, abychom se na tuto otázku podívali z druhé strany a názorně si prohlédli tahouna ekonomiky USA, její motor – vojensko-průmyslový komplex.

Vojensko-průmyslový komplex USA je největší průmyslová výroba na světě. Velikost Hollywoodu a trh showbyznysu blednou ve srovnání s tímto monstrem, které se rozumně snaží zůstat ve stínu. V něm se drží nejen vojensko-průmyslové koncerny, ale také banky a fondy, sdružení podnikatelů, výzkumná střediska manipulovaná nejrůznějšími úředníky s Kongresu, lobbisty, ministerstvy a úřady. Na stráži zájmů amerického vojensko-průmyslového komplexu jsou bezpečnostní služby i diplomatické agentury. Dokonce i Hollywood do jisté míry pracuje na obranný průmysl tím, že vyt váří obrazy tvrdých chlapů, mstitelů a vojáků demokracie. Systém ohromuje svou velikostí, funkční strukturou a, jako důsledek, i odolností.

Zde je několik faktů:

1. USA mají největší vojenský rozpočet na světě. Celkové státní vojenské výdaje v roce 2010 činily podle předběžných údajů více než 690 miliard dolarů. To je asi 20 % ze státního rozpočtu Spojených států. V roce 2015 bylo pro vojenský rozpočet vyčleněno 636,6 miliardy dolarů. Přitom celkové světové výdaje na obranu v roce 2014 byly 1 bilion 776 miliard amerických dolarů.

2. Řádově 60 % všech státních výdajů na vědecký výzkum a experimentální vývoj jde do vojenského sektoru. Přitom okolo 40 % rozpočtu základního i aplikovaného výzkumu mizí ve stovkách laboratoří ministerstva obrany rozmístěných po celých USA, 35 % na výzkumné kontrakty s průmyslem a zbývajících 25 % na univerzitách.

3. Ze seznamu „100 TOP-společností vydělávajících na válce“ jich 46 sídlí – v USA. Celkový objem produkce této „stovky“ činil v roce 2012 – 414 miliard amerických dolarů. Lví podíl na tomto zisku dostávají americké společnosti.

To znamená, že se výrobci zbraní ve Spojených státech cítit naprosto v pohodě a vojenský průmysl je jedním z nejdůležitějších, ne-li základním sektorem ekonomiky. V souvislosti s tím lze vliv vojensko-průmyslového komplexu na politiku, která je v USA tradičně definována ekonomikou, jen obtížně přecenit.

Nejzajímavější je, že hráčí obchodu jsou důkladně zredukovaní. V letech 1992 – 2000 prošel americký obranný průmysl zásadními změnami. Pět největších hráčů – Boeing, Raytheon, LockheedMartin, General Dynamics a Northrop Grumman pohlitilo 30 konkurentů.

Arthur Neville Chamberlain jednou řekl, že ve válce není vítězů – jsou jen poražení. A tak to přesně je. Tisíce a miliony obětí – nelidská cena bez ohledu na výsledek. Ale ve své sentenci Chamberlain nepočítal se třetí stranou. Jak známo, ve válce vždy vítězí ten, kdo do ní nevstoupí. A takové vítězství by se mohlo stát cílem a smyslem celého života. Konečně – „jen blázni bojují, chytří vydělávají peníze“. A oni tak činí.

Šéf největšího amerického vojenského koncernu Lockheed Martin Marilyn Hewson řekl v rozhovoru s německým Welt am Sonntag, že ukrajinská krize pomůže zvýšit prodej systému protiraketové obrany MEADS a stíhačky nové generace F-35 v zemích vojenské aliance NATO.

Tak ukrajinský konflikt řeší nejen řadu geopolitických otázek, ale je také nákladově efektivní pro zbrojaře. Pach střelného prachu v Evropě – to je nejlepší marketingový nástroj, který umožňuje „stranám války“ přezbrojit země EU na účet jejich vyděšených občanů. Proto se evropský tisk hemží tu ruskými ponorkami, tu ruskými tanky.

„To, co se děje na Ukrajině, je plánovaná operace, která má finančně-geopolitický charakter… Tento plán poskytuje nejen příjmy pro zámořské oligarchy, ale přivádí vztahy mezi Ruskem a Ukrajinou do takového stavu, aby přerostl v ozbrojený konflikt,“ – říká expert. – „Američani posilují vojenskou přítomnost a nutí evropské členy NATO „plácnout se přes kapsu“ a rozmístit svá vojska na území Ukrajiny. Na základě této záminky staví Evropu a Rusko proti sobě a dál rozmísťují svoje vojenské základny. A snaží se tím dostat z vlastní ekonomické krize,“ – říká ředitel Centra pro geopolitická studia Leonid Ivašov.

Je třeba věnovat pozornost i dalšímu aspektu téhož problému. Časem za bloky vojenského průmyslu nejsou vidět „ruiny“ společností, které zásobují domácí trh ručními zbraněmi pro sport a sebeobranu.

Držení a použití střelných zbraní ve Spojených státech je naprosto běžný jev. Američan, který je vlastníkem zbraně a pravidelně navštěvuje střelecké kluby, nikoho nepřekvapuje.

Podle kriminalisty z University of Florida (Florida State University) Gary Klecka je v rukou Američanů více než 300 milionů střelných zbraní, přičemž asi 2,5 milionu amerických občanů je každý rok použije v sebeobraně.

Připomínám, že USA mají více než 320 milionů obyvatel. To znamená, že při jednoduchém počítání nám vychází téměř jedna zbraň na osobu (!).

Nasycení amerického obyvatelstva zbraněmi, bohaté historické zkušenosti s jejich volným oběhem a pevně zakořeněný obraz drsňáka s pistolí – všechny tyto faktory doplňují svět velkých zbraní a formují samostatný průmysl. Velký pozdrav do Hollywoodu s jeho bojovníky, přežíváním a zombi-apokalypsami! Touha mít a používat zbraně se kultivuje a uspokojuje. Můžete jít do armády, najít si soukromou bezpečnostní nebo vojenskou (!) firmu, nebo se zabývat sportovní střelbou v některém z tisíců střeleckých klubů atd. Trh se formuje a udržuje sám. Ale jak známo, všechno má své meze a ty mohou rozlet fantazie ohraničit, pokud nejsou limity rozšiřovány. Vždyť víme, že kapitalistický systém je extenzívní a své problémy a rozpory vynáší ven. Proto po nasycení domácího trhu přicházejí pokusy o export zboží (služeb). V našem případě jak zbraní, tak touhy je používat. Příkladem posledního se staly nespočetné soukromé a vojenské bezpečnostní společnosti, které poskytují služby po celém světě.

Při té příležitosti je třeba rozptýlit další mýtus o tom, že zaměstnanci soukromých bezpečnostních firem v USA jsou výlučně „Delta“ a „Navy SEALs“. Tak to není. Množství soukromých bezpečnostních strážců v USA narůstá děsivým tempem, v odvětví je víc než 1 milion lidí. Samozřejmě, i v Rusku je počet podobný při polovičním počtu obyvatel, ale tam jsou většinou neozbrojení. Krom toho v Rusku základní vstupní kurz soukromého ochránce trvá 98 hodin. Ve Spojených státech ve státě Arkansas se strážníkem můžete stát za 8 hodin (!): základní příprava 4 hodiny a 4 hodiny požární školení.

Není proto divu, že když 17. ledna 1961 Dwight Eisenhower ve své „rozlučkové řeči“ varoval Američany před nebezpečím, které představuje rozvoj vojensko-průmyslového komplexu USA, řekl:

„Musíme bedlivě hlídat, aby v našich státních orgánech nedošlo k soustředění takového vlivu jejich představitelů, který by převyšoval jejich pravomoce nezávisle na tom, zda je v tomto vlivu zainteresován vojensko-průmyslový komplex nebo ne. Možnost pro obrovský nárůst síly nacházející se na nesprávném místě, existuje a bude růst. Není možné, aby vojensko-průmyslový komplex ohrozil naše svobody nebo demokratické procesy.“

Jako by se díval do vody.

Doslov

Když použijeme orwellovskou formulaci, je možné říci, že válka je pro Spojené státy – mír.

A věc nespočívá ve spiknutí nebo špatném charakteru. Myslím si, že zde jsou tyto kategorie nepoužitelné. Válka – to je průmysl, který umožňuje celé zemi existovat, inovovat a chránit své národní zájmy. Sem patří i zájmy finančního a průmyslového kapitálu. A ekonomické zájmy jsou tu primární. Holý pragmatizmus. Prostě obchod, nic osobního!

Zdroj: http://politrussia.com/world/oruzhie-dlya-voyny-615/