Někteří američtí ekonomové a politici oprašují ideu, která zajistila hospodářskou stabilitu dvou mocných říší před pěti tisíciletími---odpustit nejpotřebnějším lidem dluhy. Současný vládnoucí hospodářský systém, a.k.a. finanční kapitalismus, je nenasytný Otesánek na peníze, protože roztáčejí kola a je práce, lid z podhradí má prachy a kupuje, co potřebuje a po čem touží, kola frčí rychleji a zisky rostou. To je pozitivní začarovaný kruh.

Vlastně byl, protože v posledních letech nastal zádrhel. Mzdy ustrnuly a ceny letěly nahoru. Aby se kola nepřestala točit, centrální banky začaly přisypávat do systému stále levnější úvěry. Doping zabral, ale vytvořily se dlužní bubliny na prasknutí, z nichž se ozývá volání po stále větších dávkách peněžní drogy. S tím by banky, které tvoří peníze ze vzduchu, neměly žádnou potíž, a půjčovat je lidem je výnosný byznys. Problém spočívá v nebezpečí, že se dlužníci předávkují a zkolabují jako feťáci. Hrozí skluz do další finanční krize z riskantních a nedobytných úvěrů. Jak jej odvrátit nebo aspoň zpomalit? Chtělo by to nějaký trik. Něco jako druhou šanci…Hm, a co kdyby…co třeba lidem odpustit staré dluhy, aby byli znovu bonitní?

Genialita této myšlenky spočívá v její jednoduchosti. Můžete si o ní myslet co chcete, ale oddlužení je lepší způsob povzbuzení hospodářského růstu nežli rozhazovat lidem peníze zdarma z helikoptéry, jak kdysi navrhl otec neoliberální ekonomiky Milton Freedman. Na dlužní odpustky vsází Elisabeth Warrenová ,Berni Sanders a Chuck Schumer, tři špičkoví politici Demokratické strany, kteří si všimli, že během posledních třiceti let studium na amerických univerzitách silně zdražilo. Získat bakalářský titul je dnes o tisíc procent dražší nežli v poslední dekádě minulého století. Tři demokratičtí mušketýři tudíž chtějí začít zrušením dluhu za univerzitní vzdělání, který dnes přesahuje 1.6 bilionů dolarů, a pro dobrou míru také škrtnout dluhy studentů za zdravotní péči ve výši 81 miliard dolarů.

Už se jim podařilo prosadit v Kongresu zákon, kterým se omezenému počtu absolventů sníží dluh o deset tisíc dolarů. To je jako když plivne do moře. Proto ti tři dobrodinci podali ambicióznější návrh zákona, který by smazal studijní dluhy do výše padesát tisíc dolarů všem. Hlásají z tribun i obrazovek, že prominutí studentských dluhů představuje účinnější pobídku nežli snížení daní bohatým, protože hodí záchranný pás 44 milionům Američanů. To je možná pravda, namítají kritici, ale na rubu stejné mince stojí, že se tím zvýší současný státní 26.94 bilionů nejméně o další bilion. Nu, a co má být, odbývají je zastánci oddlužení, když každý rok utrácíme sedm set padesát miliard na zbrojení.

Warrenová připustila, že značná část studentského dluhu je nedobytná, protože univerzitní vzdělání již není místenkou v první třídě rychlíku do budoucnosti. Tou jsou dnes styky a protekce. Harwardské poradní centrum pro kariéru neskrývaně prohlašuje: „Když máte vybrat lidi pro vaši pracovní skupinu, šance je, že se začnete ptát přátel, zda mohou doporučit někoho, koho znají.

Na základě osobních doporučení je obvykle obsazeno téměř 80% volných pracovních míst v národním hospodářství.“

Ideu dlužních odpustků podporuje řada významných ekonomů, mezi něž patří Michel Hudson, který se proslavil tím, že předpověděl krach riskantních úvěrů v nákupu nemovitostí v roce 2008. „Není sporu o tom, že dluh vede k nestabilitě společnosti,“ píše ve své nedávno uveřejněné knize A odpusťme jim jejich dluhy. Ačkoli autor se v ní zabývá hospodářskou politikou pět tisíc let starou, kterou uplatňovaly dvě někdejší mocné říše, sumerská a babylonská, kniha se takřka přes noc stala bestsellerem odborné literatury. Hudson vysvětluje, že vládci obou říší se snažili občasným odpisem dluhů docílit, aby občané nemuseli dřít na lichváře, mohli prací uspokojit své potřeby a navíc ještě pomáhat na veřejně prospěšných dílech.

„Kupodivu, tato idea klapala,“ uzavírá Hudson. „Společnosti, které rušily dluhy se těšily ze stálého růstu po tisíciletí.“

Ano, máte pravdu, nelze srovnávat dnešní dobu s tou dávno minulou, kdy na Zemi nebylo tolik lidí a neklaněli se falešnému bohu konzumu. Víte ale, že o úlevu dluhů pro majitele domů usilovala krátce  před zmíněnou krizí nemovitostních půjček vláda prezidenta Baracka Obamy? Škoda, že neuspěla, věděli bychom víc o tom, zda a jak by ta stará idea mohla fungovat v soudobé společnosti.

Ano, odpustky by mohly způsobit amorální chování jisté části lidu v podhradí. Ale co je to proti amorálnosti, ba sprostotě, že osm zazobaných chrobáků valí před sebou stejně velkou kuličku jako polovina chudých mravenčíků naší planety. Takové bohatství je švindl a zlodějna. Co jiného by to mohlo být?!