Pak přišel se sofistikovanější verzí, ovšem poněkud konspirační. Podle něj je možné, že se jeho jménem podepsal někdo jiný. Řekl to Právu. Poukázal v té souvislosti na falešný twitterový účet, který mu někdo vytvořil. V rozhovoru s deníkem Právo řekl doslova: „Neumím vám k tomu nic říci, prostě neumím. Obecně se k tomu vyjádřím tak, že jste viděli například můj údajný twitterový účet, který také není můj“. Na tomto účtu se objevilo například to, že Blatný by mohl zavést vypnutí pouličního osvětlení po deváté hodině nebo že by mohl omezit provoz výtahů v budovách.

Blatného podpis se objevil pod peticí „Chvilka pro rezignaci“, kterou spustil v únoru 2018 spolek Milion chvilek pro demokracii. „My, níže podepsaní, pokládáme za nepřijatelné, aby 71 let po komunistickém puči a 30 let po sametové revoluci byl premiérem naší země trestně stíhaný člověk, vedený jako agent StB. Nebudeme dělat, že je to normální. Chceme, aby se Andrej Babiš vzdal funkce!“ uvádí petice.

Tato lapálie může znamenat dvojí. Buď se v naší zemi i lidé ve funkci ministra (natož ti ostatní) bojí přiznat ke svému (petičně projevenému) názoru. To by znamenalo, že atmosféra strachu v duchu Velkého bratra už pronikla do vnitřností společnosti hlouběji, než si myslíme. Nebo pan ministr nemluví pravdu, a to také není příliš povzbudivé. Tak jako tak jde o blamáž, která podkopává důvěru v nového ministra, a tím de facto celou vládu, která vládne způsobem, jenž toto umožňuje, připouští a činí normou. Hodně smutná bilance.

Prapodivnou pointu tomu však dodal sám ministr Blatný. V pátek večer přišel s novou verzí: petici prý podepsal, ale premiérovu nabídku na účast ve vládě, kterou v petici vyzýval k rezignaci, přijal, prý, „aby pomohl“. Co z toho plyne? Pan ministr lhal, ještě než vstoupil do budovy na Palackého náměstí. Jak mu teď můžeme věřit cokoli z toho, co řekne?