Následné mediální smršti na základě naprosto nicotných záminek se lekl premiér (pokud mu to ovšem nehrálo do karet), a rychle nechal Prymulu odvolat, aniž by bylo doloženo, že by se Prymula jakkoliv provinil proti smyslu vládního nařízení o potlačování epidemie. Tím chatrným důvodem bylo údajné porušení litery vládního nařízení, v jehož důsledku ale nevzniklo žádné zdravotní riziko, píše Jan Schneider v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

V této souvislosti se nabízí, zdali by vláda neměla propříště prozíravěji formulovat své záměry. Například aby vydala vládní nařízení o boji proti epidemii, s tím, že by byl sankcionován každý, jehož činností by vzniklo riziko rozšiřování epidemie. Takové nařízení by pak bylo doplněno příklady doporučených nebo naopak nedoporučených opatření. Odpovědnost každého by pak byla poměřována dodržováním nebo porušováním smyslu vládního nařízení, a ne hnidopišskými spory o výklad litery vládního výnosu, připomínajícími scholastické disputace o počtu andělů na špičce jehly.

Ministr Prymula tedy byl odvolán, protože prý ztratil důvěru. Nový ministr zdravotnictví Jan Blatný ale začal svou politickou kariéru mnohem sofistikovaněji. On důvěru ztratit nemůže, protože ji ani nezískal.

Média totiž zjistila, že Jan Blatný je signatářem iniciativy „Milion chvilek pro demokracii“, která zorganizovala Blatným též signovanou petici „Chvilka pro rezignaci“, v níž se mimo jiné praví: „My, níže podepsaní, pokládáme za nepřijatelné, aby 71 let po komunistickém puči a 30 let po sametové revoluci byl premiérem naší země trestně stíhaný člověk, vedený jako agent StB. Nebudeme dělat, že je to normální. Chceme, aby se Andrej Babiš vzdal funkce!“

Nový ministr hned při úvodní tiskovce za přítomnosti premiéra svůj podpis zapřel. Ozval se však „Milion chvilek pro demokracii“ a potvrdil jeho podpis, vyžadující e-mailovou autentizaci, přičemž Blatným uvedený e-mail se shoduje s tím, co uvádí jinde. Ministr se pak přiznal.

Premiér se nad věcí povznáší, protože si ho prý do kabinetu vybral z odborných důvodů. Je tedy divné, že jeho předchůdce Prymulu odvolal z důvodů jakési pseudoaféry, která s odbornými důvody neměla nic společného.

Premiér dokonce projevil nebývalou demokratickou velkodušnost, když řekl, že mu Blatného podpis pod peticí nevadí. Že ve vládě nejde o sympatie, ale o zvládnutí epidemie, a to výslovně bez ohledu na politickou příslušnost nebo názory, protože na politikaření v této době prostě není čas.

Někteří novináři se snaží obhájit Blatného osobnostní integritu mlžením, že výzvu na odstoupení premiéra podepsal ještě před epidemií, tedy v jiné situaci. Z toho by se tedy dalo dovodit, že za normálních okolností, když o nic nejde, jsou všichni morálně ukrutně útlocitní. Když ale společnosti teče do bot, pak najednou „trestně stíhaný člověk, vedený jako agent StB“ může za všechny tahat kaštany z ohně, je na svou funkci dobrý!

Přemýšlením o osobnostní integritě „presstitutů“, účastných honu na ministra Prymulu, zbytečno ztrácet čas. Zajímavější je otázka důvěry nového ministra zdravotnictví, protože se uvedl tak nedůstojně, že vládě těžko pomůže napravit reputaci, o což jaksi původně snad mělo jít. Premiér však má, co chtěl. Nejen u odvolání ministra se má víc přemýšlet a pomaleji konat; též u jmenování nového. Tato šaráda opravdu vládě na prestiži nepřidala.