Jen otázkou času, kdy se s něčím podobným seznámíme i my, dosud bohorovně klidní obyvatelé "sedmé nejbezpečnější země světa", píše na facebooku Jaroslav Štefec.

Komanda sebevražedných zabijáků se dnes zcela volně pohybují po Evropě, převážejí v naprostém klidu zbraně a výbušniny a mohou de facto zaútočit kdekoliv a kdykoliv se jim zamane. Včetně Prahy nebo Brna, kam je to z Vídně co by kamenem dohodil.

Rakouské bezpečnostní síly, na rozdíl od francouzských nebo německých,, které se ještě relativně nedávno snažily podobné útočníky spíše ukecat, než zlikvidovat, i přes překvapivost útoku zareagovaly rychle a účinně. Vídeň sice nemá v čele někoho jako je statečný čínobijce Hřib, ale zato má viditelně efektivní a funkční plány pro případ teroristických útoků. Kromě vyjádření upřímné soustrasti blízkým obětí útoku tak mohu Rakušákům i pogratulovat k tomu, že jejich političtí představitelé se o ně na rozdíl od těch našich starají.

Co ještě můžeme Rakušákům jen tiše závidět, je rychlost, s jakou nasadili ve Vídni vojenské jednotky k ochraně státních, církevních a památkových objektů. Vojenské jednotky po zuby ozbrojené České republiky, člena NATO, jsou připraveny k podobným zásahům nejpozději do 5 dnů po vyhlášení pohotovosti, případně po návratu z Afghánistánu, Mali, Času, Nigeru, Iráku a dalších zemí, kam je naše slavné vlády poslaly bojovat za demokracii a proti terorismu v blahé pitomoučké naději, že "nám se přece nic takového nemůže stát".

Takže pane Babiši, pane Metnare, pane Hamáčku, paní Černochová a další - může se to stát a také se to stane. A brzy. A vás pak budeme my, občané ČR, činit zodpovědnými za oběti. Stejně jako pány Berouna a Koudelku. Začněte konečně dělat to, proč jsme vás volili. Začněte se starat o naší bezpečnost a o to, aby se totéž co ve Vídni, v Nice nebo v Lyonu nedělo v Praze. Od toho tam nejste. Určitě jste viděli Postřižiny. Krásný film, a krásná hláška před jeho koncem: "musíte se víc snažit, pane správče, jinak vás vyměníme!" Vezměte si ji k srdci.