Nedávné události ve Francii ukazují, že země prohrává svůj boj s islamismem a neevropskou sociální kulturou, přičemž vývoj situace dokazuje, že odpůrci masové migrace a islámu mají pravdu.

Pokus o útok na redakci časopisu Charlie Hebdo, projev francouzského prezidenta Macrona o válce proti islámskému separatismu, ale také zprávy z francouzských věznic ukazují, že Francie již pravděpodobně prochází nevratnou změnou.

Přesto se zdá, že současná francouzská vládnoucí elita stále nechce čelit realitě.

Francouzský prezident Emmanuel Macron ve svém nedávném projevu prohlásil, že chce „osvobodit francouzský islám od cizích vlivů“.

Macron však v roce 2018 učinil podobné prohlášení a od té doby se mnoho nezměnilo k lepšímu. Lidé kolem Macrona hovoří o potřebě financovat islámské instituce z francouzského státu, o potřebě vzdělávat muslimské imámy ve Francii a o potřebě říkat jim, jak by měl vypadat francouzský islám, aby mohli šířit tento „správný“ druh islámu.

Celá tato vize francouzské vlády je však absurdní. My, obyvatelé bývalých komunistických zemí, máme velmi živé historické zkušenosti se snahou státu vnutit věřícím svou představu náboženství. A proto víme, že to určitě nebude fungovat.

Komunistické diktatury měly ve svých protináboženských akcích absolutní svobodu a mohly použít brutální fyzické metody, aby se ji pokusily vymýtit. Nicméně nebyli schopni vnutit křesťanům svou představu náboženství. Jak tedy stát, jehož policie se často bojí vstoupit do převážně muslimských přistěhovaleckých čtvrtí, chce dosáhnout něčeho, co se jeví jako nemožné?

Naopak, měli bychom se poučit ze situace v bývalém SSSR, kde v letech 1917 až 1991 probíhala nepřetržitá ateistická kampaň proti křesťanství. Navzdory více než 70 let trvající ateistické propagandě a boji proti náboženství v SSSR to vše skončilo tím, že komunismus a ateismus byly odsunuty na okraj společnosti a pravoslavná církev se těšila stále větší podpoře současné ruské elity.

Jsem přesvědčen, že něco podobného se stane ve Francii. Letmý pohled do budoucnosti Francie snad nejlépe vystihuje román „Podání“ proslulého francouzského spisovatele Michela Houellebecqa, který popisuje islamizovanou Francii ovládanou Muslimským bratrstvem.

Před mnoha lety varoval jiný francouzský spisovatel a myslitel Renaud Camus před transformací francouzského obyvatelstva v důsledku masové migrace. V té době byl obviněn z šíření konspirací za použití termínu „Velká náhrada“. Jak ale zdůrazňuje, tato fráze není konspirací, nýbrž skutečným společenským fenoménem francouzské společnosti čelící demografické náhradě, kterou lze statisticky měřit.

To vše je důkazem toho, že francouzská společnost prochází společenskými procesy, které jsou nezvratné a formují vznik nové společnosti s prvky původní staré francouzské kultury a prvky kultury, kterou přinesli její noví obyvatelé.

Pouze budoucnost ukáže, které aspekty nové společnosti zvítězí.

Osobně bych však dodal, že to není „konec dějin“. Celá historie lidstva je založena na mísení kultur a zániku slabších společností, které jsou nahrazeny silnějšími. Důležité jsou procesy a výsledek vytváření nové společnosti. Někdy je nová společnost obohacena myšlenkami a tradicemi staré zaniklé společnosti jako pohanská Římská říše, nebo řecké státy ovlivnily naši křesťanskou společnost. Jindy staré společnosti zmizí a zapomene se na ně jako na Chetitskou říši.

A právě to mě velmi znepokojuje, protože historie šíření islámu ukazuje, že muslimské společnosti nejsou příliš tolerantní k zachování předislámské minulosti. Naopak, obvykle ji zničí a považují za bezcennou. Teprve pod vlivem evropského osvícenství někteří muslimové tento převládající postoj změnili a začali projevovat zájem o předislámskou minulost. Bude to však v budoucnu platit i pro muslimy v Evropě?

Abych to shrnul, absurdní představa francouzského prezidenta Macrona a francouzských elit, že by nějak dokázali přesvědčit francouzské muslimy, v co by měli věřit a jak by se měli chovat, je velkou chybou. Před několika desítkami let politici, kteří umožnili masovou migraci muslimů do Francie, rozhodli, jak bude Francie jednoho dne vypadat, nicméně pouze francouzští muslimové rozhodnou, v co budou věřit a jak se budou chovat, ať se to francouzským elitám líbí nebo ne.