(glosa k zahájení oslav a celonárodní diskuse u příležitosti 31.výročí Velké listopadové sametové revoluce - VLSR) 

Jak je známo, nevděk světem vládne. A Češi jsou v tom určitě světovými přeborníky. O co se při tomto tvrzení můžeme opírat, jaká jsou fakta? Je přece nesporným faktem, že nikdy se Češi neměli tak dobře jako dnes (bez ohledu na současné trable s čínským virem, které liberálně demokratický systém a veškerá potřebná pomoc poskytovaná našimi spojenci překoná stokrát lépe, než by to dokázal bolševik, který by situaci zase jen zneužil ke špiclování a omezování svobody a lidských práv). Mají se dokonce neskonale, neskutečně lépe než kdykoli předtím. Počet luxusních českých Villa domů na pobřeží a jachet a rychlých člunů v kotvištích na Jadranu , Ženevském jezeře, na Seychylách i jinde, již dosáhl počtu několika desítek a stále přibývají! Jinými slovy řečeno – tato země nesmírně bohatne a vzkvétá.

Přestože si Češi po dlouhých letech utrpení a bídy za dráty bolševického žaláře nyní naplno užívají svobody, demokracie a nejvyššího možného blahobytu, tak dosud stále ještě neocenili dostatečně ty výjimečné muže a ženy, kteří bez ohledu na své útrapy prošli strastiplnou cestou přetvářky a skrytého boje proti nenáviděnému režimu a dali zcela nezištně své velké talenty a moudrost ve prospěch všeho lidu. A ani po pádu vlády komunistických panelákových papalášů neustali a dovedli vzápětí český lid do elitního klubu těch nejvyspělejších zemí světa, k možnostem užívat si v plné míře všech hodnot svobody a lidských práv a znovu se odvážně postavili do čela boje proti pozůstatkům komunismu v českém národu, s cílem smutné následky zločinného režimu definitivně překonat, vyrovnat se s minulostí a upevnit příslušnost mezi ty nejvyspělejší země natrvalo. A dokonce ještě pomáhat jiným, ne tak šťastným národům, aby také do jejich rukou se navrátila vláda věcí jejich a  dosáhli stejné míry svobody a blahobytu, jakou tyto osobnosti zajistili pro lid Čech a Moravy. A právě na těchto skutečnostech je dobře vidět tu trapnou nevděčnost spousty čecháčků. Zaprděných čecháčků - jak s oblibou a láskyplně říkával V.Havel ! Je přece staletou tradicí vyspělých společností svým nejlepším synům a morálním velikánům postavit důstojné pomníky, které budou dlouhé řadě budoucích generací připomínat jména a nehynoucí zásluhy za to, čemu se českému lidu díky jim dostalo.

Je velmi obtížné mezi jmény velikánů nejnovějších českých dějin vybrat ty osobnosti, které mají zásluhy objektivně největší. Jistě, k odstranění tohoto velkého dluhu Čechů by nejlepší formou výběru byl všelidový plebiscit, nebo alespoň výběr způsobem, jaký byl již použit v České televizi při výběru Největšího Čecha celé české historie. Ale tam se však projevila skutečnost, že velký počet hlasujících se tehdy ještě nevymanil z vlivu starých komunistických pomluv Václava Havla o jeho údajné protisocialistické orientaci(což sám V.Havel mnohokrát veřejně popřel) a ten se proto umístil až na druhém místě za Karlem IV, a tato volba byla tudíž zcela neobjektivní! Od té doby však doba podstatně pokročila a naprostá většina Čechů si do syta začala užívat života v pravdě a dalších hodnot, které Václav Havel reprezentoval, a aby svou vděčnost alespoň částečně vyjádřili, byla jeho jménem  alespoň pojmenována hlavní vstupní brána do České republiky – bývalé letiště Ruzyně.

Tím ale není dluh Čechů vůči svým velikánům a osvoboditelům zdaleka vyrovnán a je nutné jej splatit výstavbou mnoha dalších památníků, tak jak tomu bylo před tím, než je ruský okupant nahradil pomníky svých zločinných maršálů, partyzánů , komisařů, barikádníků a jiných bolševiků. To, že s odstraňováním těchto pozůstatků ruské okupace bylo, zejména díky nejmladší generací odvážných komunálních politiků již velmi energicky započato, nestačí. Souběžně je potřeba zahájit výběr zasloužilých osobností pro přípravu jejich zvěčnění na památnících na významných místech v Praze nebo v místech jejich rodiště. Je jistě pravdou, že takovýchto osobností je mnoho desítek, možná stovky. Pro reálné provedení výběru je však nezbytné začít nějakým vstupním návrhem, minimálně zhruba první desítky osobností nezpochybnitelně největších, a bude potom na všeobecné a rozsáhlé diskusi postupné doplňování jmen dalších osobností a význačných spolupracovníků se zásluhami v dalším pořadí.

Jistě nezazní mnoho hlasů proti potvrzení jména V. Havla jako velikána nejvýznamnějšího. Při námitkách, že by snad někdo jiný měl větší zásluhy je nutno připomenout jeho navýsost státnickou, statečnou a humanistickou omluvu našim německým krajanům za česká zvěrstva na konci války, a jeho další činy, kdy například obětoval své osobní ambice a slib stát se světoznámým literátem, ale ve prospěch všech Čechů se rozhodl stát se několikrát za sebou československým a českým prezidentem, a to bez ohledu na své zdraví, podlomené komunistickým žalářem . Pouze pod jeho vedením ve funkci státního prezidenta se podařilo lodičku českého Národního souručenství dovést definitivně do klidného přístavu západoevropských národů a zajistit lidu i trvalou svobodu a ochranu zakotvením ve strukturách branné moci severoatlantické smlouvy (částečně potom dokonce přímo do sestavy bratrské armády Bundeswehru). V souvislosti se zakotvením do obranné aliance je obrovskou zásluhou V. Havla, jako skutečného leadera celého svobodného světa, jeho přínos k zabránění etnických čistek na Balkánu připravovaných srbským diktátorem Miloševičem, kdy neohroženě vyzvedl nutnost, čistě humanistický a zcela nezištný charakter bombardování Srbska s využitím nejvyspělejší letecké techniky(stealth), raket s plochou dráhou letu Tomahawk , laserem naváděných bomb i munice kazetové nebo s ochuzeným uranem. V.Havel se tak vlastně přímo a velmi významně přičinil i o svobodu a demokracii pro bratrský národ Srbska a oplatil mu tak jeho podporu Čechům v celé dlouhé historii ! Na výběru V. Havla nic nemění ani ta skutečnost, že, jak se říká, sám „stál na ramenou“ svého mentora, dlouhodobého bojovníka proti komunismu a za návrat Česka téměř o celé století zpět – do báječných dob a poměrů první republiky- P. Tigrida, jehož úsilí V. Havel beze zbytku završil. Je tak hlavně jeho zásluhou, že zloba,závist , zášť, i strach a svár, vlastní komunistickému režimu , pominuly a byly nahrazeny vyspělou občanskou společností kterou Čechům mohou ostatní národy jenom závidět, tak jako závidí samotného V.Havla, nejvyšší morální autoritu celosvětového významu !

Nejvhodnějším místem pro pomník V. Havla se jeví místo po odstranění pomníku pomýleného Jana Husa na Staroměstském náměstí. V kongresu USA přitom byly jeho zásluhy oceněny umístěním jeho sochy již před mnoha lety, což je pro Čechy skutečně nebetyčná ostuda!

Za situace takto jednoznačně určené největší a nejzasloužilejší osobnosti je nutno se pak spokojit s vybráním osobností, kterým bude patřit druhé a další místa. I v tomto případě je však nutno zásluhy jednotlivých kandidátů připomenout co nejkonkrétněji – nejen jejich nespornou, obecně lidskou velikost, příkladnou národní sounáležitost a oddanost myšlenkám skutečné vlády lidu – to jest hodnotám demokracie, svobody a lidské rovnosti!

A nyní tedy k návrhu dalších osobností.

Václav Klaus je jistě velkým kandidátem na zápis do dějin této země. Jeho největší zásluhou je, že jako první a nejlépe pochopil nutnost co nejrychlejší a nekompromisní realizace washingtonského konsensu (někdy nepřesně také Shock therapy nebo i Trickle – down economics), jako jediné vhodné cesty pro český národ a tento koncept svým nesmírně elegantním vzhledem sportovce, professora a intelektuála západního střihu a suverenní výřečností prosadil. Mezi jeho nehynoucí zásluhy patří i lví podíl( spolu s V.Havlem) na mírovém rozdělení původního zcela nefunkčního státního útvaru Československa na dva malé, dobře ovladatelné celky, což umožnilo to nejrychlejší zavedení progresivních vědeckých poznatků expertů z London School of Economics a prosazení novátorské metody kuponové privatizace (která je dokonce uznávána jako vzor a obohacení samotného washingtonského konsensu !). Jeho výroky jako „více Kožených !“ nebo o neexistenci špinavých peněz byly úžasnými impulzy pro masový rozmach všech podnikatelských činností ! Jeho mnohými nepřejícníky a závistivci, falešnými slůvky kritizovaná amnestie na závěr prezidentského mandátu přinesla konečně stabilitu podnikatelského prostředí jako základní podmínku pro další grandiozní úspěchy a pozici regionu Čech a Moravy jako vskutku světového „ekonomického tygra“, kterou si udržuje díky němu až do dneška! Pojem“ český ekonom“ tak hlavně díky němu po zásluze vstoupil do světové historie ekonomických učení jako přiznání a personifikace jejich skutečného vrcholu! Taky některé pozdější, mainstreamovými novináři zlomyslně z kontextu vytržené výroky V. Klause, týkající se čistě jen kritiky arogance některých úředníků EU nebo jeho domnělé podceňování hrozeb ruského imperialismu a expanzionismu, by mohly - při nekomplexním pohledu na mimořádné zásluhy této osobnosti - vést ke zpochybňování jeho druhého místa. Při skutečně komplexním a objektivním pohledu je však jeho místo hned za V. Havlem naprosto jednoznačné. Nejvíce je nutno vzít v úvahu to hlavní a to že v samých prvopočátcích přechodu Česka na neoliberální systém doslova zdeklasoval a zesměšnil veškeré úvahy o možnosti jakési třetí cesty, to jest jen postupné a omezené privatizace, plané vlastenčení a chiméry o jakémsi rodinném stříbře a o možnostech soběstačnosti státu v nejdůležitějších, životně důležitých oborech výstavby a provozování infrastruktury státu, vlastnění části akcií pracovními kolektivy (systém ESOP), regulaci a jenom postupné uvolňování měnového kursu České koruny apod., prosazované mimo jiné také jeho pozdějším neúspěšným protikandidátem na prezidenta M. Zemanem.

Vladimír Dlouhý, jako nejbližší spolupracovník a žák V. Klause a rozený talent na finanční trhy a peněžní systém , je rovněž osobností vyvolenou k zápisu natrvalo do české historie. Jako absolvent kursu moderního řízení a ekonomie na starobylé Katolické universitě v Lovani získal speciální know-how a kompetence, velmi úspěšně využívané v historii Belgického království, které vedlo k jedné z nejvyšších životních úrovní v této nevelké zemi. Řízení vzdálených územních celků Belgie (Belgické Kongo) získalo v minulosti zcela mimořádný ohlas pro svoji naprosto nekompromisní efektivnost a rentabilitu (zejména za Leopolda II). Tyto osvojené znalosti potom pod vedením V. Klause dovedně aplikoval při energické likvidaci celého zastaralého plánovitého národního hospodářství Československa a jeho nahrazení a zapojení na velmi výhodné místo jako dílčího subdodavatele a skladovacího mezičlánku do obchodního a výrobně dodavatelského řetězce metropolí západní Evropy s tím, že se mu podařilo dokonce přesvědčit řadu korporací k převzetí valné většiny zastaralých výrobních fondů a k jejich následné racionalizaci, zeštíhlení přebytečných pracujících (nyní Human Resources) nebo , a to zejména , jejich ozdravnou likvidaci. Světový význam V. Dlouhého se posléze potvrdil jeho povýšením až na odborného referenta globální banky Goldman Sachs pro zaostalé postkomunistické země (tj. banky s finanční bilancí ještě větší, než je objem aktiv celého regionu Čechy a Morava).

Další spolupracovníci V. Klause, jako D.Tříska, I.Kočárník,K. Dyba,T. Ježek a další početní teoretici, znalci a realizátoři díla A. Smithe, F.Hayeka, M.Friedmana a dalších v Česku, přestože hloubili – jako členové organizované skupiny - základy systému a jejich odpovědnost za současný stav je neopominutelná, nemohou všichni být takto oceněni. To hlavní, co je spojuje vedle brilantní znalosti pouček z díla uvedených ekonomických velikánů minulých století je především nezištná láska k českému lidu. Řešením dilema zachování spravedlivosti ocenění celé velké skupiny těchto průkopníků by však možná byla úvaha o výstavbě monumentálního skupinového sousoší těchto osobností v čele s V. Klausem, nejlépe shlížejících z Letné dolů do mondénní Pařížské ulice, přeplněné zástupy spokojených Čechů, nakupujících v luxusních klenotnictvích a značkových boutiques nebo posedávajících při kultivovaných intelektuálních rozhovorech na designových lavičkách, nebo ve stylových hospůdkách a kavárničkách, tak, jak si život představoval a žil, sám V.Havel. Nicméně je možné, že v pořadí k návrhu na postavení památníků by mohly být tyto osobnosti předstiženy později se vyprofilovanými velkými státníky a mysliteli jako M. Topolánek, P. Nečas,J.Černochová, O.Kolář, P.Novotný, Z.Hřib a některými dalšími a je tady určité nebezpečí, že uvedení nejpřednější průkopníci by mohli trochu upadat do zapomnění. Přestože dokázali, že to dokáží ! Ale i uvedení mladší myslitelé by jako skuteční nositelé odkazu uvedených průkopníků mohli stanout jako součást sousoší skupinového. Nelze pochybovat o tom, že velký český sochař D. Černý by toto sousoší ztvárnil velkolepě – jako skutečnou a trvalou dominantu hlavního města regionu Čechy a Morava. Dnešní technické možnosti by dokonce tomuto tvůrci umožnily animaci zobrazených státníků včetně autentického připomenutí jejich hlasů reprodukovaným citováním  jejich nejzávažnějších myšlenek !

Karel Schwarzenberg byl přímo duchovním otcem V. Havla. Jeho nesmírná vzdělanost a pracovitost, (přesto, že mu komunisty bylo odepřeno formální vzdělání a pro jeho aristokratickou noblesu musel již v mládí ze své milované vlasti uprchnout) ho oprávněně předurčily k získání obrovského majetku v českých lesích a v jiných nemovitostech i v mobiliářích zámků a paláců v jeho dědičném lénu a tím i konečně k možnosti provádět pro Čechy rozsáhlou filantropickou a nesmírně záslužnou převýchovnou činnost. Své velké vlastenecké cítění potvrdil například i tím, že se zcela nezištně ujal vlastnictví a péče o zoufale zanedbanou a těžce ztrátovou výrobnu českého likéru Becherovky a povznesl ji v extrémně krátké době pouhých několika dní na světově proslulou úroveň s odpovídající velmi vysokou cenou ! Naprostá mimořádnost této osobnosti však spočívá v té skutečnosti, že ani v dlouhodobě beznadějné situaci vlády zločinného režimu nezakolísal a nikdy neztratil víru v návrat skutečné vlády lidu , spravedlnosti, rovnosti a lidských práv i do jeho vlasti a nezištně po celou tuto dlouhou dobu podporoval ve vlasti bojovníky za svobodu , kteří strádali v žalářích a pracovních táborech. Jeho mezinárodní věhlas a intimní osobní kontakty na největší osobnosti svobodného světa (např. při účasti na Bilderberg konferencích) přispěly nejen k opakovanému jmenování V. Havla za státního prezidenta, ale zejména k provedení vůbec nejrozsáhlejších restitucí majetku v historii střední Evropy a tím k zahájení obnovy celkové spravedlnosti a restauraci přirozených majetkových poměrů a práv těžce narušených rovnostářským komunistickým režimem.

Boj za nastolení spravedlnosti potom dále vystupňoval prosazením rovněž zcela bezprecedentního rozsahu restitucí vlastnictví majetku odebraného v minulosti církevním organizacím světskou mocí (především již císařem Josefem II.) čímž zcela zásadně přispěl k obnovení vlivu duchovních pastýřů na český lid a tak i k postupnému , avšak energickému odstraňování škodlivého husitského pomýlení národa a posléze, věřme, k úplnému dotažení procesu restaurace dřívějších majetkových poměrů v Čechách a na Moravě včetně úplného návratu majetku potomkům krajanů německé národnosti i dědicům ostatních starobylých šlechtických rodů. Vždy se jako skutečný šlechtic řídil jemu vlastním nejvyšším principem mravním a lacinému populismu nepodlehl ani v situaci jeho vlastní kandidatury na státního presidenta Čech a Moravy, kdy veřejně a zásadově odsoudil - jako zločinné - dekrety p.Beneše v poválečných letech a navrhnul v rámci vyrovnání se Čechů s jimi způsobenými historickými křivdami jejich zrušení a dodatečné symbolické „předstoupení Čechů „ před mezinárodní trestní soud v Haagu. Další události v národním životě, jako znovupostavení Mariánského sloupu a příprava výstavby dalších pomníků feudálních vládců Čech ( jako symbolů návratu Čechů na jejich dřívější místo v Evropě) význam této osobnosti potvrzují a její právo na vlastní pomník více než opravňují.

Důstojným místem pro jeho pomník by jistě bylo místo pomníku falšovatele českých dějin Palackého.

Alexander Vondra je neopominutelnou osobností v kandidatuře na nejvyšší ocenění za zásluhy. Přes jeho šikanování bolševickou mocí zůstal nezlomen a svému spolubojovníkovi V. Havlovi vždy zajišťoval, jako pražský resident, informace (intels) a všechny další prostředky, potřebné pro účinný boj za demokracii. Ve svém odhodlaném a zásadovém boji, zejména proti ruskému revanšismu a imperialistické rozpínavosti, pokračuje i nadále. Zvláště se vyznamenal svým úsilím o výstavbu US Air Force radaru v Brdech, který by ochránil celé území Čech a Moravy i od raket šíleného severokorejského diktátora Kima a jeho sestry a od fanatických ajatolláhů Íránu. Jeho návrh na umístění strategické letecké a raketové základny USA v Mošnově je zcela bezprecedentním příspěvkem k zajištění trvalé bezpečnosti a mírové budoucnosti regionu Čechy a Morava. Jeho zásadové postoje v politice (nyní jako významného poslance evropského parlamentu) dávají velikou naději, že bude konečně smyta již téměř 80 let trvající skvrna české historie, kdy Češi, jako téměř snad jediný národ Evropy nevyslali do boje proti bolševickému Rusku žádnou bojovou jednotku. Tato hanba se tak již i díky němu opakovat nebude a Češi již znovu nezklamou a do boje za šíření demokracie a svobody se plně zapojí právě pod vedením A.Vondry jako skutečně velkého českého stratéga!

Miroslav Kalousek. Na nominaci tohoto politika panuje neobvyklá shoda, přestože jeho nástup byl vzhledem k jeho tehdejšímu mládí proti otcům zakladatelům a průkopníkům opožděn a je tímto do určité míry handicapován. Jeho úsilí o správný vývoj tohoto státu je však neúnavné a nesmírně efektivní, a o jeho umístění zda na 3., 4., nebo 5. místě musí rozhodnout široké publikum. Mimořádně správně pochopil, jaké místo v Evropě přísluší regionu Čech a Moravy, a bez ohledu na své zdraví (v tom je podoben svému vzoru V. Havlovi, který měl ale více štěstí, že zažil v Praze tu správnou atmosféru již jako malé dítě, což ho determinovalo a usnadnilo jeho budoucí správnou geopolitickou orientaci a nejvyšší humanismus) postupně krok za krokem, navzdory veškerým protivenstvím, bojuje za světlou budoucnost českého národa. Mimořádných úspěchů již 30 let trvající politické činnosti (zejména ve funkci státního ministra financí nebo jako náměstka min. obrany) je celá řada – jako prosazení privatizace pivovarů (jeho statečný výrok , že stát nemá vařit pivo byl klíčovým momentem k rozhoupání nerozhodných a předání Plzeňského piva jihoafrickým odborníkům), boj za privatizaci ČEZu, boj za obří zakázku na odstranění ekologických zátěží, předání kasáren na náměstí Republiky, odražení všech snah o zavedení progresivního zdanění příjmů a naopak prosazení úsporných škrtů v sociální sféře, zvýšení DPH a minimalizace neproduktivních a zcela nezasloužených valorizací důchodů , likvidace zbytečných akutních lůžek a nadměrné péče v nemocnicích, výhodná modernizace 30 tanků T 72 na špičkovou úroveň typu Merkava, pořízení těch nejrychlejších padáků pro české úderné jednotky chvátající do boje „za Prahu“ na zámořských vojenských misích, vydání státních dluhopisů s nedaněným výnosem vyplývajícím z jejich světově zcela unikátní nominální hodnoty pouhé 1 Kč (cca 4 Euro centů), prosazení nejvyšší ziskovosti a státních dotací pro majitele solárních elektráren , boj za osvobození Tibetu, zablokování odletu nepřátelského letadla s uprchlíkem z letiště V. Havla, energická podpora likvidace pomníků ruských okupantů a mnoho dalších.

Věřme a doufejme, že M. Kalousek bude mít ještě hodně sil a zápalu do dalšího boje a práce ve prospěch Čechů a Moravanů, a podaří se mu, jako neformálnímu guru mohutného lidového hnutí Milion chvilek pro demokracii dospět k dalšímu rozvoji liberální demokracie na území Čech a Moravy a úplnou integraci tohoto regionu do Evropské unie , což musí být konečným cílem a řešením české otázky. Pro umístění jeho pomníku se jako správné a důstojné místo jeví náměstí Jana Palacha .

Pavel Rychetský je jedním z hlavních právnických mozků – autorů ústavy zakotvující již s definitivní platností liberální systém jako skutečnou vládu lidu v regionu Čechy a Morava. Toto vítězství vlády lidu, rovnosti a svobody bylo jeho velkou zásluhou a bylo dosaženo zejména odvážným nahrazením ostudného čl. 4 staré ústavy článkem 9 o věrnosti hodnotám svobodného světa a formulováním celého dokonale provázaného systému klíčových politických zákonů, institucí a jejich kontrolních mechanismů s progresivním vyzdvižením Ústavního soudu do nejvyšší pozice výsostné politické instance, garantující již trvale - na věčné časy- nemožnost jakéhokoli se odchýlení od liberálních hodnot a spojenectví v rámci branné moci severoatlantické aliance. V průběhu dlouhých let čelil tento mimořádný muž v čele Ústavního soudu celé řadě útoků na tento neoliberální politický řád, ale jím vedený soud vždy odolal nízkým populistickým tlakům vycházejícím z poslanecké sněmovny a neodchýlil se nikdy od zásady hájit vyšší zájmy příslušnosti Česka do rodiny euroatlantických zemí třeba i statečným odložením voleb do parlamentu v situaci tehdy hrozícího vítězství levice, kterému tak – vlastně již definitivně - zabránil.

Petr Pithart je rovněž poměrně výrazným kandidátem na mimořádné ocenění, zejména za jeho zásluhy o získání odpuštění zločinů spáchaných Čechy na svých spoluobčanech německé národnosti a za neutuchající úsilí o nápravu souvisejících majetkových křivd a jejich budoucí návrat do vlasti. Nezištnou prací na poli usmíření s německými spoluobčany více než zahladil svůj hřích mládí, kdy ještě neprohlédl zrůdnost rovnostářské komunistické ideologie a vstoupil do KSČ, ze které však okamžitě po zjištění zločinného charakteru této strany odešel a zapojil se statečně do protikomunistického odboje. Velmi záslužná je i jeho badatelská a publikační činnost na poli české historie, ve které i jako velký vědec a historik usiluje o to, aby se Češi konečně mohli vyrovnat se svou ostudnou minulostí. Jeho zásluhy by neměly být zapomenuty.

Jaromír Štětina je vynikajícím příkladem statečnosti, ryzího charakteru a síly osobnosti, která se nebála vysvětlit svoje pouze zdánlivé selhání, spočívající ve vstupu do KSČ, kdy se neubránil bezcitnému nátlaku a výhružkám ze strany komunistické tajné Státní policie, se kterou nakonec sehrál riskantní zpravodajskou hru, kdy pod oficiálním novinářským krytím využil příležitosti k cestování a získání množství dokumentů o zločinech komunismu a strašlivé bídě přímo v jeho původním prostředí, v totalitním stalinistickém Rusku.

Rozkrýváním a dokumentováním těchto zločinů, kdy mu hrozilo (a možná stále hrozí) nesmírné nebezpečí , v mimořádné míře přispěl k pádu totality v celé východní Evropě, a v této odvážné práci ani potom neustal a pokračoval v ní i na půdě Evropské unie, kdy v době svého mandátu v evropském parlamentu neohroženě cestoval na Ukrajinu podporovat vlastence a demokratické síly vzdorující agresi rudé ruské armády.

Jan Ruml je osobností již poněkud nespravedlivě pozapomenutou. Jeho zásluhy o pád totalitního režimu však také patří mezi velmi klíčové. Jeho práce v samých počátcích velké listopadové sametové revoluce měrou vrchovatou přispěla k zabránění ničení, falšování a zneužívání dokumentů fabrikovaných totalitní Státní bezpečností proti skutečným vlastencům a bojovníkům za demokracii a svobodu . Jeho nesmírná prozíravost v hodnocení rizik ohrožujících trvalý demokratický vývoj se projevila v jeho zásadovém postupu a podpoře statečných obránců nezávislosti naší České televize v době tzv. televizní krize v roce 2000, kdy neváhal, a nedbaje osobního nepohodlí dokonce ve studiu ČT s redaktorkami i redaktory přespával a vléval jim svým příkladem a entusiasmem odvahu postavit se odvážně proti plánům na opětovné zglajchšaltování ČT a likvidaci její nezávislosti. Další vývoj jasně ukazuje, o jak životně důležitý moment pro demokratický vývoj tenkrát šlo a jaké tedy má J. Ruml o zachování demokratického vývoje zásluhy.

Petr Dvořák. Práce této osobnosti pro zachování liberální demokracie a lidských práv není příliš na očích veřejnosti. Nicméně pro pokračování normalizace práce ČT po překonání krize v roce 2000 a tím i pro další rozvoj demokracie v zemi jde v pozici zastávané P. Dvořákem o práci se zcela zásadním vlivem.

Jeho silný důraz na mediální i finanční podporu tvorby progresivních uměleckých osobností současně s přímou podporou demokratické opozice, aktivistů a jimi organizovaných demonstrací je ukázkou jeho pevného charakteru a prodemokratického smýšlení a zárukou dalšího plnění veřejnoprávního charakteru ČT. Jeho vstup do KSČ na podzim roku 1989 byl veden upřímnou snahou o demokratizaci této strany zevnitř a byl vlastně již skrytou přípravou na provedení sametové revoluce s pomocí šíření pravdy v mediálním prostoru.

Václav Moravec, jako skutečná osobnost, je stálicí a vlivovou osobností první kategorie již dlouhou řadu let. Přestože je V. Moravec mediální osobností největší velikosti, nikdy se neodchýlil ve svých pořadech od prosazování hodnot, které reprezentoval jeho vzor V. Havel. Ve svém klíčovém pořadu OVM, sledovaném s napětím celým národem, dává po celou dlouhou dobu prostor k vystoupení řadě význačných liberálních osobností pro prezentování myšlenek demokracie, svobody a rovnosti a tím mimořádně přispívá k správné liberálně demokratické orientovanosti a přesvědčení celého českého národa ( zejména mladé generace )

Již na základě tohoto kusého - počátečního- výčtu osobností, které mají největší podíl na tom, jaké místo dnes Češi a Moravané a jejich region ve světě zaujímají například na poli výstavby moderní dopravní infrastruktury, úspěchů vědy a kultury, kvality vzdělání , silnými a věrnými spojenci garantované bezpečnosti a plné státní nezávislosti s mimořádně velkým mezinárodním vlivem a prestiží, panující spravedlnosti, vymýcené korupce a byrokracie, celkově nejvyšší životní úrovně a úžasně nadějných perspektiv dalšího rozkvětu je zřejmé, jakého skutečně neuvěřitelného štěstí se jim dostalo a jak velká tedy musí být jejich vděčnost vůči osobnostem, které byly postaveny a stály v čele celého, dnes již třicetiletého procesu po navrácení vlády do jejich vlastních rukou Velkou listopadovou sametovou revolucí.

Vzhledem k tomu, že čas rychle ubíhá a přestože mnozí z uváděných, doufejme, ještě neřekli v politické práci své poslední slovo, není záhodno s jejich velkým oceněním již dále otálet a především celonárodní sbírku finančních prostředků a samotnou výstavbu památníků je potřeba zahájit neprodleně, pod výstižným a tradičním heslem „Národ sobě“. A současně přemýšlet o návrzích na ocenění zásluh dalších osobností . Dobrými kádrovými předpoklady a vodítkem pro kandidaturu příslušných osobností na toto mimořádné ocenění by jistě bylo dřívější i současné členství nebo jiná forma kooperace s některou z mezinárodně působících nadací , fondů či jiných organizací prosazujících celosvětově šíření demokracie a otevřené společnosti

Oslavy třicátého prvého výročí VLSR jsou příležitostí, kterou již nesmí Češi promeškat!

Ve spolupráci s

Redakčním kolektivem Lidový hlasatel – Reflux a

Přípravným výborem pro sbírku na vybudování pomníků hrdinů Velké listopadové sametové revoluce (VLSR ) říjen 2020

 Adam Pekař