Uniklý dopis datovaný 19. května a poslaný předsedou ukrajinského parlamentu Vladimirem Grojsmanem chargé d’affaires US ambasády v norském Oslu jí děkuje za „úsilí, které vynaložila, aby byl Petro Oleksijovič Porošenko nominován na Nobelovu cenu míru,“ ale pokračuje, „pořád ale považujeme vaše ujištění o podpoře dvou členů Nobelovské komise za nedostatečné,“ protože v Komisi je pět členů a je třeba podpory 3 z nich.
Tudíž,
„Očekáváme další úsilí zaměřené na změnu postoje Berit Reiss-Andersen, Inger-Marie Ytterhorn a zvláště předsedkyně Nobelovské komise Kaci Kullman Five. Co se týče té poslední, doporučujeme, abyste využila informací, které obdržíte z Německa. Vaši kolegové v Berlíně nás ujistili, že ta akta budou brzy na US ambasádu v Oslu doručena. Pro pana Porošenka je mimořádně důležité, aby dostal pevné záruky, že mu bude Nobelova cena míru 2015 udělena, jelikož by se tím mohla zdůraznit jednoznačná podpora celistvosti Ukrajiny od demokratické komunity světa. Náměstkyně ministra zahraničí Victoria Nuland při své návštěvě v Kyjevě vaši práci vysoce ocenila.
Ti tři zmiňovaní členové Komise Nobelových cen míru jsou politicky rozmanitou skupinou. Paní Reiss-Andersen je ze sociálně demokratické čili „Labouristické“ strany; paní Ytterhorn je z Liberální čili „progresivní“ strany; a paní Five je z Konzervativní strany. Ti dva neidentifikovaní členové jsou z Thorbjørn Jagland Labouristické strany a Henrik Syse z Konzervativní strany. Je-li tento dopis správný, pak jsou to ti dva, o kterých se v dopise referovalo frází, „vaše ujištění o podpoře dvou členů.“
Dopis rovněž vágně zmiňuje odkazy na mizernou reputaci, kterou si Komise vysloužila tím, že v roce 2009 udělila Cenu Barackovi Obamovi (rozhodnutí, se kterým předsedkyně Komise paní Five souhlasila a za které byla kritizována):
„Chápeme obtíže, se kterým se potýkáte, když prosazujete kandidaturu presidenta Ukrajiny, proto vás žádáme, abyste použila i dodatečné páky zapojením těch US senátorů, kteří účinně s Komisí spolupracovali v roce 2009.“
Podle předpokladů to znamená, že ať byli „ti US senátoři“ kdokoliv, tak si předseda ukrajinského parlamentu myslí, že byli „účinní“.
President Porošenko nastoupil do úřadu 25. května 2014 poté, co US sponzorovaný puč v Kyjevě instaloval 26. února 2014 Arsenije Jaceňjuka ukrajinským ministerským předsedou poté, co US náměstkyně ministra zahraničí pro evropské a asijské záležitosti Victoria Nuland 4. února 2014 instruovala US velvyslance v Kyjevě, aby „Jace“ jmenoval vůdcem junty; tyto instrukce mu dala 4. února telefonicky a k puči došlo 22. února; načež byl 26. února Jaceňjuk jmenován a u moci zůstává dodnes.
Jedna z pro-ruských částí Ukrajiny, Krym, se odtrhla a přidala k Rusku, a další Donbas se odtrhla, ale Rusko ji nepřijalo; ukrajinská vláda ji tudíž během května až prosince 2014 bombardovala, jelikož opakované žádosti Donbasu, aby se směl k Rusku přidat, Vladimir Putin zamítl. (Ovšem Ukrajina Rusko obviňuje, že Donbasu poskytuje bojovníky, což jsou ve skutečnosti muži z Donbasu, kteří odmítají nadvládu režimu z US puče. Rusko jim posílá zbraně a z Ruska přichází i dobrovolníci stejně jako z mnoha dalších zemí, aby pomáhali obráncům Donbasu.) Německé zpravodajství odhaduje, že během té bombardovací kampaně bylo zabito „až 50 000“ lidí, ale US a další oficiální odhady jsou jen kolem 5 000.
Ještě před nástupem Porošenka do úřadu nová ukrajinská vláda „Jace“ čili Jaceňjuka vpadla do Donbasu pomocí bombardérů, tanků, raketometů a všeho, co měla; a když Porošenko 25. května pronášel svoji vítěznou řeč při ceremoniálu presidentských voleb, tak sliboval, a vyjadřoval se při tom velice jasně, že: „Antiteroristická operace (nazýval obyvatele ‚teroristy‘) by neměla trvat dva nebo tři měsíce. Měla by trvat a bude trvat hodiny.“ (Jiný překlad byl: „Antiteroristická operace nemůže a nebude trvat 2-3 měsíce. Musí a bude trvat hodiny.“)
Ale měsíce trvala – Porošenkovy předpovědi byly určitě špatné a navíc prohrál první kolo války a pak další – jeho předpovědi jejích výsledků byly zrovna tak špatně. A nedávno řekl, že ve válce se musí přikročit ještě ke třetímu kolu, aby si Ukrajina vybojovala zpátky Krym a Donbas. Avšak US ministr zahraničí John Kerry jej 12. května varoval, že to nesmí dělat, kdyby to udělal, tak poruší dohodu o zastavení palby Minsk II, kterou zprostředkovali Fracois Hollande z Francie a Angela Merkel z Německa. Pak o tři dny později jeho náměstkyně Victoria Nuland, která ten puč z února 2014 zinscenovala, řekla jak Jaceňjukovi, tak Porošenkovi, aby to, co Kerry právě řekl, ignorovali, a že: „Nadále stojíme bok po boku s lidem Ukrajiny a opakujeme svou hlubokou oddanost jednotnému Ukrajinskému národu včetně Krymu a všech další regionů Ukrajiny.“
Možná, že důvodem, proč předseda ukrajinského parlamentu takto směle žádá US ministerstvo zahraničí, aby pro Porošenka zařídilo, aby dostal nejméně nominaci na Cenu míru (a dokonce zašel až tak daleko, že tvrdil: „Pro pana Porošenka má mimořádnou důležitost, aby dostal jasné garance, že mu bude Nobelova cena míru 2015 udělena“), je to, že jinak bude postupovat podle prohlášení Nuland o US oddanosti a znovu vpadne do Donbasu. Ovšem jakákoliv invaze Ukrajiny na Krym by byla značně nepravděpodobná, protože to by Rusku dalo téměř bianko šek k útoku na Ukrajinu a ani US ani žádná další mocnost v takovém případě do války proti Rusku nepůjde; Ukrajina není ještě členem NATO, a to by se nesmírně zdráhalo, aby zašlo až tak daleko, jako je třetí světová válka, tentokrát proti Rusku, aby bránilo ukrajinskou vládu před důsledky jejího vlastního nestoudného porušení zastavení palby – zvláště s tím, že teď už téměř každý uznává, že to byl US puč, který instaloval současný ukrajinský režim (a i činitelé EU byli šokováni, když zjistili, že to byl puč). A byl to nesmírně násilný puč, který krátce poté následovala extrémně násilná kampaň etnických čistek, aby se zbavili obyvatel Donbasu.
By Eric Zuesse
Global Research, May 29, 2015