Tak si dovoluji označit konečné vítězství jednoho z dvou kandidátů na prezidenta v amerických volbách k odpoledni 6.11 (17.30 hodin), kdy jsem vyhověl dotazu respektované osobnosti z kruhu známých doplnit řadu českých komentátorů voleb prezidenta USA. Obsah slovního spojení je založen na poznámce Pyrrha po bitvě u Auscula (279 př. n. l.). Tenkrát odbyl své důstojníky během blahopřání k vítězství frází: Ještě jedno takové vítězství a jsme zničeni. Šlo o realistické zhodnocení celé situace. Následující komentář představuje pokus o realistické zhodnocení situace v USA a indikaci hlavních představitelných následků pro EU.

Vycházím z pravděpodobnosti hraničící s jistotou, že vítězství ve volbách bude zpochybněno. Sčítání hlasů je podle volebního zákona USA dovoleno až do 8. prosince 2020, tj. do 36 dne po volebním dni. K tomuto dni, který se nazývá safe harbor day, musí všechny volební hlasy být v tzv. bezpečném přístavu, všechny státy musí potvrdit výsledky voleb a určit volitele prezidenta. Z uvedeného vyplývá, že po 8. prosinci přístav nebude bezpečný. Proto pondělí po druhé středě v prosinci (14.12), kdy by měli všichni volitelé zvolit prezidenta (Electoral College), nebude daleko již tak bezpečné jako dnes a během příštích 5 týdnů.

Vycházím z pravděpodobnosti hraničící s jistotou, že prezident Trump ví, že nedostane potřebný počet volitelů. Proto zaujal strategii, která mu dovoluje získat konečné vítězství v boji. Boj a jít do boje mu dovolují - ústava USA a volební zákony. Na boj se prezident připravoval již před volbami.  Mimo jiné veřejně zpochybňoval korespondenční hlasování poštou. Ta k hodině psaní příspěvku v jednom státě nebyla schopna doručit 150 tisíc volebních lístků. Média se nechala vyprovokovat a dokonce přerušila prezidentův projev k voličům USA, ne republikánům. Jedná se o MSNBC, ABC, CBS, CNBC, NBC, US Today. Falešnou hru s čísly v Michiganu, kde započítali demokratům 153,710 hlasů místo 15,371, chtě nechtě přiznaly i New York Times s vysvětlením pro neznající svět a jak to v něm chodí.

Jakékoli přepočítávání hlasů představuje vstup do šedé zóny pravdy, volebního procesu v USA a 13.komnaty americké demokracie. Ta je jistě vážně raněna. Možná i mrtvá. To by si měli uvědomit politické elity v Evropě společně se skutečností, že množství stížností, které prezident Trump podá (vá) zvyšuje pravděpodobnost nepotvrzení volebních výsledků (ve státech) a tím i nejmenování volitelů prezidenta vítěznou stranou. Druhé poučení: Trend. Zahlédl jsem v Právo (6.11) příspěvek, jehož obsah zmiňuje obavu z trendu. Připomínám, že schopnost formulovat trend je jednou z charakteristik velmoci. EU jí není a nikdy nebude.

Na tomto místě připomínám rok 2000, souboj Bushe a Gora a rozsudek Nejvyššího soudu. V něm se praví, že federální státy, jejich parlamenty a guvernéři mohou vzít právo určení volitelů prezidenta do svých rukou. Proto existuje možnost, že ve sporných státech – Pensylvánie, Georgia, Arizona, Michigan a Wisconsin, kde když ne zcela, tak převážně dominují republikáni, grémium volitelů prezidenta nebude ustanoveno.

To otevírá třetí kolo boje. Boj se v takovém případě přesouvá do Washingtonu a odehraje se ve Sněmovně reprezentantů USA. Nehledě na většinu demokratů v něm, důležitější roli v boji bude hrát zákon nouzového řešení volby prezidenta. Zákon je formulován nejasně, nespecificky a svým mlžením dovoluje vše a nic. Podobně je tomu se zákony v české kotlině. Je to právě kvalita zákona, která případně umožní prezidentovi Trumpovi bojovat před Nejvyšším soudem USA. Proto jsem přesvědčen, že nejenom USA, ale i EU vstupuje na dlouhou cestu plnou nejistot, chaosu a nebezpečí. Kdo by nebyl na konci boje prohlášen vítězem, jisté je již dnes: demokracie je mrtvá, měnová, politická a vojenská závislost EU s centrálou Euro v okupovaném státě (SRN) bude posílena a prodloužena a konání prezidenta Trumpa nebylo iracionální a nedemokratické, ale čistě pragmatické. Politici - junioři všech zemí EU, učte se.

Protože učení je těžká práce i pro politiky, kteří preferují hry a poker, doporučuji se zamyslet nad volbami v Las Vegas. Tam se odehrává část napínavého volebního boje. Pouhých šest hlasů volitelů z Nevady stačí kandidátu Bidenovi k dosažení 270 volitelů prezidenta. Neměl by to být pro něj problém, protože od roku 2004 tam demokraté neprohráli. Spočítat ale 190.000 hlasů v době 5G, IT, umělé inteligence a podobných vymožeností doby během dvou dnů představuje v Nevadě očividně podobný úkol, jako českému maturantovi s TEFL vysvětlit rozdíl mezi freedom a liberty, nebo co včera (čtvrtek) se snažila vysvětlit paní Joe Gloria z volebního obvodu Nevada během tiskové konference.

Problém v Nevadě a jeho řešení:

1) Hlasování poštou je pro obyvatele Nevady novinka.

2) V roce 2016 využilo této možnosti pouhých 7 % voličů.

3) Současný covid-19 drží lidi od urny a hlasování poštou si zvolila cca polovina voličů. Tady se nabízí praktické otázky přípravy na extrémní situace. Na příklad: Proč nebylo zabezpečeno automatické srovnání podpisů voličů na volebním lístku s data bankou? Proč nebyl zajištěn automatický zpětný dotaz k voliči v případě absence podpisu? Proč existuje lhůta na prokázání identity voliče (cure the ballot) a právo voliče na provizorní volební lístek, když existuje důkaz, že na příklad v Nevadě 1/3 voličů volí tímto způsobem a existuje výsledek výzkumu konservativního think-tanku? Ten během kongresových voleb v roce 2018 zjistil, že každý šestý dopis s volebním lístkem skončil na nesprávné adrese! Jak vysvětlí maturant, že v Nevadě a Las Vegas mají své zákony a mravy? Jak vysvětlí skutečnost, že z t.č. rasové menšiny před 8 roky (volby prezidenta) obdržely pouze 62% Afroameričanů a 51% Latinoameričanů s občanstvím USA volební lístky?

Neoficiální data indikují, že volilo tentokrát cca 67% občanů s volebním právem. Předčasné volby využilo cca 101 milion voličů, tj. cca 70% z celkového počtu voličů, což odpovídá cca 36 milionu voličů, kteří šli k volebním urnám. 64 milion voličů hlasovalo poštou.

V závěru příspěvku si dovoluji konstatovat, že rozkol společnosti, nejistota, ochota občanů USA aktivně konat, protože jsou ozbrojeni jako nikdy dříve v moderní historii, a neochota prezidenta Trumpa podat ruku, alespoň během přípravy na eventuální předání moci tvoří základ, na kterém nebude případný konečný vítěz Biden & Co schopen vybudovat akceschopnou a ve světě akceptovanou vládu, připojit Puerto Rico a obvod Kolumbie a zvýšit počet soudců Nejvyššího soudu USA. Případné konečné vítězství Bidena bude představovat návrat k plné moci elit, prohloubení rozkolu ve společnosti a urychlení krize politických institucí, i v EU. Proto označuji případné konečné vítězství Bidena Pyrrhovým vítězstvím.  

Případné konečné vítězství prezidenta Trumpa bude hodnoceno slouhy USA jako vítězství nehledě na to, že mu demokraté (tj. globální elity) kladli ohromné překážky během výkonu funkce a na cestě ke znovuzvolení. Problém je v tom, že většina z nás si myslí, že falšovat může jenom vláda a ne opozice. Další problém představuje skutečnost, že reálná moc není v rukou prezidenta Trumpa, rušitele starého světa. Reálná moc je stále v rukou podporovatelů vyzyvatele Bidena. Proto označuji případné konečné vítězství prezidenta Trumpa - pomocníka zbídačelé střední vrstvy USA také za Pyrrhovo vítězství.  Boj o znovuzvolení a snaha postavit establishment na své místo, ideálně do rohu, jsou málo pro skutečné vítězství.

Je zcela vyloučeno z důvodů, o kterých se nebudu rozepisovat, aby 77 letý bohatý člověk (1942) s příznaky demence, který déle než půlstoletí seděl pouze v kanceláři a nemohl zbohatnout ze svého platu, představoval něco jiného než symbol degradace. Jestliže občané USA si svobodně zvolí symbol degradace, znamená to tři základní věci: 1) Za zády budou vládnout jiní. 2) USA již nejsou mocní, o to více jsou to elity. 3) Symbol degradace nevolili voliči. Proto očekávám v případě konečného vítězství prezidenta Trumpa potvrzení rčení: Pomsta je sladká. Ta případně bude větší a více sladká, než ta ve stejnojmenném americkém filmu roku 2003 (The time around). Souhlasu netřeba, končí komentář Jan Campbell.