Též jsem zlomyslně doufal – a Trump nezklamal – že se k Američanům bude chovat tak búransky, jak se Američané chovají k celému světu.

Jak vidno, čtyři roky Američanům stačily. Jsem rád, že Trumpův styl neobhájil vítězství. Není totiž pravda, že Trump nezačal žádnou novou válku. Zahájil dvě světové konfrontace: Hospodářskou s Čínou a energetickou s Ruskem. Obě jsou vlastně celosvětového formátu, protože Spojené státy agresivně nutí různé státy, aby je v těchto konfrontacích podporovaly, protože „kdo není s nimi, je proti nim“. Tyto nebezpečné avantýry zatím nemají dalekosáhlé negativní důsledky, protože Čína a Rusko zatím udržely nervy, na což Trump hřešil.

Ani Blízký východ se kvůli Trumpovi k míru nepřiblížil, protože ty spektakulárně uzavřené „mírové dohody“ Izraele byly jen zoficiálněním skutečného stavu věcí. Izrael měl například v Bahrajnu již drahně let své neoficiální zastoupení – nyní ho má oficiálně. Druhou stranou mince však je roztočená zbrojní spirála, neboť Spojené státy za benevolentní postoj k těmto „trumpotěmkinovským“ dohodám s Izraelem dodají různým arabským režimům zbraně tak moderní, až začali protestovat Izraelci, neboť mají od USA slíbenu vždy kvalitativní zbrojní výhodu. Takže skutečným výsledkem „mírového procesu“ je zvýšení dodávek nejmodernějších zbraní na Blízký východ.

Proto do budoucna doufám, že už žádný americký prezident svůj post neobhájí, protože jsou prostě příšerní. Člověk opravdu nemusí být kremrofil, ale stačí si porovnat to, čím oba uchazeči o Bílý dům častovali svět (kam by jeden druhého nakopal a kde by druhý prvého zfackoval) s velmi důstojným projevem Vladimíra Putina na Valdajském klubu (kde pojednal opravdu existenciální otázky lidstva).

Proto by na Spojené státy bylo třeba uplatnit stejný metr, který Západ uplatňuje na jiné. Například vůči Bělorusku.

Když americký prezident prohlásí, že prezidentské volby byly zfalšovány, a přizná, že to dokonce předpokládal, ale vůbec nic neudělal, aby tomu předešel, můžeme to brát velmi vážně. Analogicky Bělorusku by nyní Západ měl prohlásit americké prezidentské volby za neplatné, uvalit na Spojené státy sankce (i ony samy by měly na sebe uvalit sankce), měl by dát ultimatum kvůli opakování voleb a pro jistotu by měl uznat Bernie Sanderse jako amerického prezidenta.

Ale vážně – horší je, že americká společnost je tak hluboce rozdělena, a její fanoušci po světě též. Mít odlišný názor znamená respektovat názor druhých, a být schopen svůj názor reflektovat a podrobit diskusi a zkoumání. Inteligentní zastánce určitého názoru si je vědom i jeho slabých míst, případně stránek, které neřeší.

Ideologicky zaťatý fundamentalista má však všechna pozitiva na své straně a žádné slabiny. Tomu odpovídá i pozoruhodná skutečnost, že dosavadní signály o porušování a falšování voleb jdou pouze na konto demokratů. Ani jeden neregulérní hlas ve prospěch republikánů. To svědčí o tom, že čirá ideologie zaujala místo reality.

Je to jen jeden z mnoha příznaků, z nichž by bylo možno vyvodit, že jsme byli svědky posledních amerických prezidentských voleb, které se už ostatně samy vymkly tradici. Další prezidentské volby se možná už nebudou konat, protože Spojené státy se prostě rozpadnou, puknou zevnitř.

Prvním silným upozorněním na ohromnou protifederální sílu byl bombový výbuch v Oklahomě v roce 1995, kdy začalo i zpoza oceánu být patrné hnutí amerických milic a mnoha podobných skupin. Sdílejí typově stejné „světové názory“, například že federální vláda zaprodala Spojené státy Japoncům, Němcům, Rusům, Židům, Číňanům nebo Arabům. Že je třeba se vyzbrojovat a pokud možno budovat bunkry na dlouhodobé přežití. Nemají daleko k antisemitismu, xenofobii a rasismu. Mají velmi silné náboženské (nebo spíše pseudonáboženské) pozadí, často jsou prodchnuty mesianismem.

Pravdou je, že i protipól těchto antifederálních sil má podobně psychologicky založený extrém, pouze odlišně vybarvený. Příkladem může být nahrazení „nábožensky“ motivovaného mesianismu vývozem demokracie a lidských práv. Z hlediska neamerického světa je to ovšem jen matematicky vyjádřené přísloví 18=20-2.

Budoucí vývoj skrývá mnohá nebezpečí. Když se Sovětský svaz rozpadl, jeho armáda byla schopna zabezpečit jaderný arzenál (vojenské výzkumné ústavy už ne, část si jich odvezli Američané). Lze si jen přát, aby americká armáda – bez ohledu na to, komu bude fandit – byla in puncto zabezpečení jaderného arzenálu alespoň tak úspěšná, jako Rusové.

Alternativním nebezpečím je, že se Američané budou snažit předejít rozpadu a sjednotí se jako obvykle na tom, že dají do držky někomu třetímu.