Ale už jen jejich průběh, a především „nekonečné“ sčítání korespondenčních hlasů, čekajících dlouhé hodiny kdesi v poštovních pytlích na své uplatnění, názorně ukazuje, jak by volby v demokratické zemi v žádném případě neměly vypadat. Vždyť výjimečnost opravdu svobodných voleb tkví právě v jejich autentičnosti, tedy v tom, že každý jeden oprávněný volič, když chce volit, musí přijít do volební místnosti, tajně označit jím zvoleného kandidáta a pak, před zraky svědků vhodit hlasovací lístek do volební urny.  Nic víc, ale také nic míň.

Podívejme se ale na jiný aspekt letošních amerických prezidentských voleb. A tím je postavení současného prezidenta na pomyslné startovní čáře. Měl Donald Trump, obhajující mandát, stejné výchozí postavení jako jeho demokratický protikandidát Joe Biden? Zcela jistě ne!

Od samého počátku svého mandátu byl současný prezident terčem útoků z nejrůznějších stran, ovšem asi nejnevkusnější byly útoky ze strany demokratů, kteří mu mj. nemohli zapomenout porážku Hillary Clintonové z roku 2016. Snad jen kromě fyzického násilí se stal doslova obětí honu na čarodějnice. Byl obviněn a vyšetřován z nejrůznějších „zločinů“ včetně tzv. ruské stopy ve své předchozí předvolební kampani, byl podroben ponižujícímu pokusu o odvolání z funkce.  Do tohoto honu se kromě tzv. „hlubokého státu“ aktivně zapojila i dříve renomovaná, nyní však již pokrokářstvím prolezlá média, která na prezidenta házela bahno o sto šest a prakticky na něm nenechala nit suchou.

Na pomyslné volební startovní čáře se však musel spokojit s druhou pozicí, když na „pole position“ umístili spojení američtí pokrokáři bývalého demokratického viceprezidenta Bidena. Figurku v podobě staříka se zjevnými příznaky postupující demence, který si plete funkci, do níž kandiduje, ale i svého zesnulého syna s vnučkou. Nezbývá tedy než doufat, že si jednou nesplete zvonek u domovních dveří Bílého domu s tlačítkem pověstného jaderného kufříku.

Vzpomínám si ze školy na charakteristiku některých literárních děl: „Hrdina v nerovném boji s přesilou podléhá, ale vítězí morálně“. Ano, tím hrdinou mám na mysli dosavadního prezidenta spojených států Donalda Trumpa. I přes jeho některá sporná rozhodnutí a nešťastné výroky, přes to, že se někomu může zdát namyšlený a arogantní. Jemu patří poděkování a obdiv, že se nevzdal a snažil se udržet „normální svět“. Jemu by patřila Nobelova cena míru, pokud by ještě měla nějakou hodnotu! Ne Baracku Obamovi!

Nový, demokratický  prezident Joe Biden bude mít velmi slabý mandát. Ale až příští dny, týdny a měsíce ukážou, kam budou rozvrácené Spojené státy dále směřovat.

Jedno je však jisté. Alespoň v něčem jsme doposud největší a nejmocnější demokracii světa předstihli. My jsem si socialismus prožili, oni ho teprve budují.

Bůh ochraňuj Ameriku!

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)