SLINIVKOVÉ ENZYMY: Dr. Nicholas Gonzales se specializuje na pankreatické (slinivkové) enzymy, detoxikaci a dietu k léčbě rakoviny. Má nesmírné úspěchy u různých druhů rakoviny, které jsou konvenční onkologií považovány za neléčitelné, kupříkladu rakovina slinivky, která podle konvenční medicíny znamená rozsudek smrti. Málokdo přežije po diagnóze pět let. Dr. Gonzales má pacientku, která již po diagnóze žije 32 let.

Diety, které aplikuje, nejsou všeobecně platné pro každého; někteří lidé potřebují rostlinnou stravu, jiní zase maso, a zhruba existuje 10 základních diet s několika tucty variací. Základ těchto diet vypracoval v 60. letech Dr. Kelley, o němž si níže povíme více.

Pankreatické enzymy jsou známy už od poloviny 19. století. Na počátku 20. století objevil významný embryolog Dr. John Beard jejich úlohu nejen jako trávicích enzymů, ale též jako fronty proti rakovině. První aplikace, nejprve se zvířaty, pak i s lidmi, měly za výsledek stoprocentní vyléčení rakoviny nejrůznějších druhů, a výsledky byly publikovány již v roce 1905. Dr. Beard byl navzdory kontroverzím, které jeho objev role enzymů vyvolal, navržen v roce 1906 na Nobelovu cenu, a v roce 1911 publikoval dílo „Enzymová léčba rakoviny a její vědecký základ“.

Duch doby se však zaměřoval jiným směrem. Röntgen objevil své paprsky v roce 1895, a bylo z toho zázraku nemalé pozdvižení, vždyť najednou bylo možno nahlížet dovnitř do těla a vidět doposud skryté. Ve stejnou dobu objevil Becquerel radioaktivitu a za to dostal Nobelovu cenu v roce 1903. V témže roce dostala svoji první Nobelovu cenu i Marie Sklodowska Curie. Tato žena byla jakousi první mediální hvězdou: uměla získávat publicitu, pořádat tiskové konference, nechat se filmovat apod. Byla první ženou, která získala doktorát v teoretické fyzice na pařížské univerzitě, a média ji prostě milovala. A Marie Curie zastupovala ideu, že radioaktivita je výborný a netoxický prostředek pro léčbu rakoviny.

Senzačních úspěchů Dr. Bearda, který nebyl přílišný diplomat a médií si nepovažoval, si tedy vlastně nikdo nevšímal, veškerá pozornost se soustředila na Madame Curie a její tezi o léčbě rakoviny radioaktivním zářením. To nějak přežívá dodnes. To, že se Madame Curie očividně mýlila a později na následky záření sama zemřela, rozhodně nepřineslo změnu přístupu lékařského systému.

Madame Curie nebyla jedinou obětí – na následky záření zemřely stovky vědců. A procento rakovinných onemocnění, které na ozařování reagovaly, bylo dosti malé. Navíc, pokud nádory ustoupily, vrátily za obvykle zakrátko mnohem zuřivěji.

ZÁSADNÍ VÝZNAM DETOXIKACE

Zpět k programu Dr. Gonzalese: individuální dieta, individuální potravinové doplňky a vitamíny, a detoxikace. Konvenční medicína přistupovala k zdůrazňování důležitosti detoxikace vždy s úsměvem až úsměškem, dnes už ale i konvenční onkologie ví, že rakovinné nádory jsou pro tělo toxické. Například na chemoterapii většina rakovinných onemocnění nereaguje, ale některé ano, jako například Hodgkin nebo určité druhy leukémie – nicméně u pacientů s Hodgkinem, pokud se nádory rozbijí příliš rychle bez patřičné detoxikace, pacient umírá na otravu. V medicíně se tomu říká „syndrom nádorového rozpadu“.

DR. KELLEY: INDIVIDUÁLNÍ DIETA, PANKREATICKÉ HORMONY A DETOXIKACE

Dr. William Donald Kelley (1925-2005), byl takříkajíc celý prolezlý rakovinou a v roce 1963 mu lékaři sdělili, že mu zbývá jen pár měsíců života. S rozsudkem smrti se nesmířil. Hledal cestu z tohoto stavu pomocí pankreatických hormonů a výživy. Nádory odumíraly, ale během doby zjistil, že je zapotřebí, aby odumíraly umírněným tempem, jinak je příval toxinů pro organismus přílišnou a smrtelně nebezpečnou zátěží. Kelley později rozpracoval několik individuálních diet pro různé lidské typy, ne tedy jedna stejná dieta pro všechny. Jsou typy s parasympatickou látkovou výměnou, a jsou typy se sympatickým metabolismem. Ty se pak ještě dělí do podskupin a poznat se dají podle určitých charakteristik. Některé typy potřebují rostlinnou stravu, jiné zase masitou, stejně tak tomu je s vitamíny atd. (Přehled – v angličtině – o tom můžete získat zde: http://www.drkelley.com/CANLIVER55.html.)

OPĚT KÁVOVÝ KLYSTÝR

Kelley používal k detoxikaci též kávové klystýry, o kterých jsme si již povídali v minulých dílech, jako nejúčinnější prostředek pro detoxikaci jater. Kávové klystýry byly do sedmdesátých let uváděny v Merck-manuálu, nejrozšířenějším lékařském textu na světě (http://www.msd.cz/). Dr. Gonzales se od editora Merck-manuálu dozvěděl, že jediným důvodem, proč byly kávové klystýry vyňaty, byl ten, že mezitím existuje spousta dalších způsobů, i technicky vyvinutějších. Ale články a studie o kávovém klystýru má – a ty pak Dr. Gonzalesovi poslal. Byly to studie z průběhu několika desetiletí, mnohdy od velmi věhlasných univerzit. Spektrum onemocnění, které kávovým klystýrem byly úspěšně léčeny, bylo široké – od arthritidy po mentální onemocnění. Například v roce 1932 skupina harvardských psychiatrů tak úspěšně léčila to, čemu se dnes říká bipolárnost nebo mánická deprese.

Další starší fundovaná uruguayská studie ze 40. let se týkala septického šoku – na ten dnes umírá ca. 40-50 % pacientů, v době studie však na něj umíralo 90 % postižených. Po aplikaci kávových klystýrů se 90% pacientů uzdravilo.

HON NA DR. KELLEYHO

Kelley se zajímal o lékařství od dětství a byl velmi sečtělý, a sbíral informace i o jiných způsobech čištění střev, jater a ledvin, půstech se šťávami, a ty pak na sobě úspěšně aplikoval. V dalších desetiletích účinně pomohl tisícům jiných lidí.

Dr. Gonzales poznal Dr. Kelleyho v roce 1981, zkoumal 455 z jeho pacientů, a nakonec napsal v roce 1986 monografii o 50 z nich, s 26 různými druhy rakoviny. Ačkoliv jeho mentorem byl nejpublikovanější lékařský autor, monografii nechtěl nikdo publikovat: část vydavatelů se domnívala, že údaje jsou nepravdivé, druhá část reagovala tím, že pokud jsou pravdivé, je to tak kontroverzní a odlišné od konvenčního přístupu, že by to byl konec jejich vydavatelské kariéry. (Dr. Gonzales říká, že vyslovit v roce 1986 slova „rakovina“ a „výživa“ v jedné větě byl „těžký zločin“.)

Dr. Kelley měl rakovinu slinivky, tumory v plicích, srdci, v kostech… Když mu lékaři řekli, že mu zbývají dva měsíce života, rozsudek nepřijal bez výhrad, v neposlední řadě z toho důvodu, že měl dvě malé děti, které adoptoval, a nechtěl se podvolit skutečnosti, že by se zase musely vrátit do dětského domova. Kromě toho měl, jak říká Dr. Gonzales, IQ dvojnásobně vyšší než většina z nás. Rozhodl se tedy, že zemřít nesmí, a studoval výživu, studoval práci Dr. Bearda o pankreatických enzymech. Byl ve svém předměstí Dallasu známou osobností, byl členem všelijakých místních spolků, a když lékaři, kteří ho znali, viděli, že „vstal z mrtvých“, začali k němu posílat své pacienty. Dr. Kelley byl nicméně „pouze“ dentista. Jelikož ovšem radil lidem úspěšně, vedla ústní propaganda k tomu, že ho během doby začali vyhledávat lidé z celé země. Samozřejmě se to za nějakou dobu doneslo i k lékařské komisi, která ho začala pronásledovat – jednou dobou po něm šlo 14 vládních úřadů. Oprávnění k provádění dentistické činnosti také ztratil, ale to mu nevadilo, říkal, že přece nepraktikuje lékařství, ale že se jedná o otázky spojené s výživou.

Trnem v oku bylo autoritám především to, že mnoho pacientů se uzdravovalo.

Jednou byl dokonce vyvlečen o půlnoci v pyžamu před svými dětmi ozbrojenou jednotkou a uvržen do žaláře. Druhý den však místního šerifa zavolal kdosi z ministerstva spravedlnosti, ve velmi vysoké pozici, a řekl mu, že Dr. Kelleyho mají pustit. Pokud to neudělají, mají se připravit na to, že bude vyšetřen důkladně každý člen policejního sboru, všechna daňová přiznání za posledních 25 let… a Dr. Kelley byl během pěti minut zase na svobodě. Pak už ho nechali na pokoji.

Pokračoval v praxi, nechal pacienty podepsat prohlášení, že není lékařem medicíny, že provádí pouze konzultace týkající se výživy, a to pak už stačilo.

DR. KELLEY A STEVE McQUEEN

Nejslavnějším pacientem Dr. Kelleyho byl herec Steve McQueen.

(Malá vsuvka pro ilustraci tendenčních informací o nekonvenčních léčebných metodách např. na Wikipedii. Tam se o Dr. Kelleym dočteme, že vyvinul neúčinnou léčbu rakoviny založenou na mylné představě, že „nevhodná strava zvýhodňuje růst rakoviny, zatímco vhodná strava umožňuje imunitnímu systému správně pracovat“. Kromě toho, praví Wikipedia dále, nejen že jsou jeho ideje spekulativní a neplatné, a terapie neúčinná, naopak, pacienti, kteří se udávaným způsobem živí, umírají rychleji a kvalita jejich života je nesrovnatelně horší než u pacientů, kteří jsou podrobeni konvenčním metodám.

Wikipedia praví, že navzdory programu Dr. Kelleyho a Laetrilu Steve McQueen o několik měsíců později zemřel. Barbara McQueen, která s ním tehdy trávila celou dobu, tvrdí, že podle ní Laetril NIKDY nebral [Laetril je další trn v oku konvenční medicíně a povíme si o něm za chvíli].)

Dr. Gonzales má kompletní lékařské záznamy Steve McQueena, jenž byl pověstný pro svůj nezřízený životní způsob. Onemocnění se začalo projevovat 1978-79. „Maligní mezoteliom je vzácná forma rakoviny vyvíjející se z mezotelu, ochranné tkáně, jež pokrývá mnoho vnitřních orgánů těla. Výskyt mezoteliomu je většinou zapříčiněn vystavením azbestům.“ (Citát Wikipedia – https://cs.wikipedia.org/wiki/Mezoteliom). Steve McQueen byl nadšený motorista a výborný automechanik, a výfuky motocyklů byly tenkrát potažené azbestem – přicházel s ním tedy vydatně do styku. Maligní mezoteliom se dodnes považuje za nevyléčitelný, s výjimkou případů, kdy je diagnostikován ve velmi ranném stádiu a okamžitě operován. K diagnóze u Steve McQueena došlo až ve velmi pokročilém metastatickém stádiu.

Když ho choroba již velmi trápila, naléhal na lékaře, aby něco podnikli. Nejprve se rozhodli pro tzv. imunoterapii, ačkoliv není známo, že by měla vliv na maligní mezoteliom. Když nepomáhala, rozhodli se pro ozařování. Ani u ozařování není dokumentován jediný případ, že by pozitivně ovlivnilo maligní mezoteliom. Pak se Steve McQueen dostal k Dr. Kelleymu, který, jak praví Dr. Gonzales, udělal jedinou chybu, a sice tu, že ho přijal za pacienta. Neboť Steve McQueen byl nezkrotný, nadále pil a kouřil, cpal se sladkostmi a zmrzlinou, ale Dr. Kelleyho, který byl velmi soucitný, nakonec uprosil, aby ho přijal do kliniky.

Navzdory tomu, že Steve McQueen si navzdory dietě nechal pašovat do kliniky bonbóny a bábovky a pořádal pak žranice s ostatními pacienty, tumor se podstatně zmenšil a odumřel. Nějakého lékaře napadlo, že by se odumřelý nádor měl operativně odstranit. Druhý den po operaci zemřel Steve McQueen na srdeční infarkt díky krevní sraženině – ne tedy na tumor.

Zatímco oficiální verze vyvolává dojem, že Steve McQueena zahubil záludný mastičkář Dr. Kelley, skutečná verze zní takto:

1) Lékaři po dlouhé roky nestanovili správnou diagnózu.

2) Pak ho podrobili „biologické terapii/imunoterapii“, která je v tom případě bezcenná.

3) Pak ho podrobili ozařování, které je v tom případě bezcenné.

4) Když je zřejmé, že nic z toho nepomáhá, jde za Dr. Kelleym. Tumor se navzdory neukázněnosti pacienta zmenší a odumře.

5) Po operativním odstranění odumřelého tumoru umírá Steve McQueen na infarkt.

6) Média obviňují Dr. Kelleyho, že zabil Steve McQueena. To byl pro něj ohromný otřes, z kterého se vlastně nikdy zcela nevzpamatoval.

OPĚT PANKREATICKÉ ENZYMY

Proč jsou pankreatické enzymy tak úspěšné v léčbě rakoviny?

Dr. Gonzales říká, že nikdo neměl dostatečné množství peněz na pořádný výzkum. Dr. Beard je neměl, prováděl před sto lety výzkumy ze zvířaty. Dr. Gonzales se svým týmem dělal též výzkum se zvířaty, měl pak štěstí, že ho dotovaly dvě velké mezinárodní korporace. Procter & Gamble dali milióny na zdokonalení pankreatických enzymů, a Nestlé. Šéf výzkumu u Nestlé byl dříve ředitelem Pasteurova institutu a Nestlé si ho „naverbovala“ pro výzkum. Měli tehdy 600 miliónů dolarů roční rozpočet pro výzkum. A tento šéf výzkumu u Nestlé se o práci Dr. Gonzalese doslechl; dal totiž dohromady oddělení, ve kterém výteční vědci cestovali po celém světě a hledali alternativní fungující terapie. Přitom postupovali zcela bez předpojatosti, mohla by to být klidně i magie, kritériem bylo pouze to, jestli to opravdu funguje. A tak cestovali do džunglí na Nové Guinei, ale i do New Yorku za Dr. Gonzalesem. To jsou fakta, která nikdy nebyla publikována.

Tento šéf výzkumu tedy jednoho dne zatelefonoval Dr. Gonzalesovi, který se divil, co od něho může chtít Nestlé, a řekl hned, že čokoládu nepotřebuje. Šéf výzkumu mu vysvětlil, že hledají fungující alternativní terapie a jméno Dr. Gonzalese se častěji objevuje a rád by s ním mluvil. Později financoval jeho první klinickou studii, která byla velmi úspěšná. Na univerzitě v Nebrasce probíhala také zvířecí studie s velmi agresivním typem rakoviny, a šéf výzkumu konstatoval, že to je poprvé v životě, co viděl tento druh rakoviny na něco vůbec reagovat – doposud si s ním totiž nedokázalo poradit vůbec nic.

To, že to funguje, se tedy ví. Ale proč a jak to funguje, se přesně neví. Podle Dr. Gonzalese normální buňky nepřijímají tyto enzymy, ale rakovinné buňky je „přitahují“, a enzymy pak do nich pronikají, „rozžvýkají“ tam proteiny a rakovinná buňka zaniká. Dr. Beard před více než sto lety psal o tom, že zdravé buňky mají prostě opačný elektrický náboj než rakovinné buňky. Tenkrát se tomu všichni vysmívali, ale dnes už se ví, že to je pravda. A tak je vlastně princip velice jednoduchý. Jen na doložení principu klinickou studií a výzkumem neměl Dr. Gonzales nikdy potřebné miliardy. Nestlé by v podstatě dotovala ještě dále, ale vázalo se to na podmínku, že Dr. Gonzales by se vzdal vlastnictví svého díla, a vlastníky jeho duchovních statků by byla firma Nestlé (kvůli případným patentům atd.) Dr. Gonzales poděkoval a nepřistoupil na to – především z obav, že někdy v budoucnu nastoupí jiný šéf výzkumu, který rozhodne, že to je mastičkářství, a pak by Dr. Gonzales nemohl už nic ovlivnit, jelikož by vlastníkem nebyl on, ale firma Nestlé. Šéf výzkumu to ostatně chápal a oba muži jsou nadále přáteli.

Dr. Edward Griffin o roli pankreatických enzymů: věda si lámala vždycky hlavu nad tím, jak to, že imunitní systém neútočí na rakovinné buňky. Rakovinné buňky mají proteinový obal. A ten má negativní elektrostatický náboj. E. Griffin říká, že čím více se učí, tím více se diví, jakou zásadní roli hraje v lidském těle elektřina (dříve si myslel, že to je všechno chemie). Imunitní buňky, leukocyty a všichni ostatní bojovníci imunitního systému, jejichž úlohou je napadat nežádoucí vetřelce, mají TAKÉ negativní elektrostatický náboj. Rakovinná buňka má tedy proti těmto bílým krvinkám dobrou ochranu – míjejí negativně nabitý maskovací obal bez povšimnutí.

Když požíváte hodně masa, spotřebujete pankreatické enzymy na trávení proteinů. Pokud ovšem nejíte přespříliš masa a vaše slinivka funguje normálně, měli byste mít dostatek enzymů na strávení masa, a ještě by jich měl zbýt dostatek v krevním oběhu na jiné úlohy.

Když pak trávicí slinivkový hormon vidí rakovinnou buňku, řekne si: aha, jídlo! Masíčko! A sní její proteinový obal. Rakovinná buňka je pak obnažena a má najednou pozitivní elektrostatický náboj. A jakmile je buňka zbavena proteinového ochranného maskování a je pozitivní, přijdou bílé krvinky, poznají ji a poradí si s ní.

D. E. Griffin se zmiňuje též o tom, že lékaři, kteří pracují s pankreatickými enzymy, kladou důraz na dietu buď zcela bezmasou, nebo s nízkým obsahem masa, právě proto, aby se pankreatické enzymy mohly věnovat výhradně rakovinným buňkám.

AMYGDALIN – LAETRIL – „VITAMÍN B17“

Zmiňuje se též o tom, že existuje přírodní látka, přítomná asi ve 1400 jedlých rostlinách, jen na talířích moderního člověka chybí, protože chutná hořce. Jmenuje se amygdalin, a jelikož je to přírodní substance, nedá se patentovat. Především se nalézá v travách a semínkách, a kultury, jejichž přirozená dieta je bohatá na amygdalin, mají velmi nízký nebo dokonce nulový výskyt rakoviny. Oproti tomu kultury s vysokým výskytem rakoviny postrádají v dietě amygdalin.

Řekněme tedy, že jíte například meruňková jadérka, která obsahují amygdalin. Molekuly amygdalinu obsahují mimo jiné kyanid a benzaldehyd, samy o sobě jedovaté látky, které jsou ale v molekule vázány na ostatní složky a nejsou toxické, jak by byly ve volné, samostatné formě. Existuje však cosi, co tyto látky dokáže z molekuly uvolnit a vrátit jim jejich toxičnost: je to enzym beta-glukosidáza, který nacházíme v rakovinných buňkách (údaje se dle pramenů různí: některé praví, že je nacházíme POUZE tam, jiné opět, že na rozdíl od ostatních buněk lidského těla jej tam nacházíme ve velmi vysoké míře) – každopádně tento enzym uvolní z molekuly kyanid a benzaldehyd a tím vlastně spáchá rakovinná buňka harakiri.

Od 50. let byla modifikovaná forma amygdalinu, označovaná laetril nebo též vitamín B17, aplikována jako lék na rakovinu. Zprávy o uzdraveních se množily, a to bylo farmaceutickému průmyslu trnem v oku. Řekli tedy, že to je sice hezké, nějaké příběhy o uzdravení, ale musí se udělat opravdový test. Test měli provádět pouze „odpůrci“ laetrilu, a nakonec se testu ujala kalifornská lékařská asociace, v čele se dvěma představiteli „rakovinného průmyslu“, chirurgem a radiologem. Většina členů tohoto výboru byli ostatně radiologové. Všichni měli eminentní zájem na tom, aby NENAŠLI nic, co by narušovalo jejich způsob „obchodu“.

Provedli tedy za strašné peníze studii na myších, a poté publikovali závěr, že nebyl nalezen jakýkoli náznak, že by docházelo k reakcím ohledně rakoviny.

Jeden z těchto dvou vedoucích předtím vedl výzkum, který dokázal, že neexistuje souvislost mezi kouřením a rakovinou, a pochází od něj citát: „One pack a day kicks cancer away!“ – což bych přebásnil velmi volně jako: „Vykuř krabičku každý den a z rakoviny budeš uzdraven!“ O pár let později tento vědec zemřel bídnou smrtí: uhořel v posteli, která se vzňala díky hořící cigaretě. Ten druhý zemřel na rakovinu plic.

D. E. Griffinovi se podařilo získat originál této studie a zjistil zajímavé věci. Za prvé: takovou studii nikdo nečte – všichni si přečtou shrnutí a tím to hasne. Shrnutí, jak jsme již pravili, bylo zcela negativní. Ale bylo vylhané, protože studie skutečně ukazovala výsledky – a to navzdory tomu, že byl používán laetril nevalné kvality a v malých dávkách. A přesto studie uváděla případ za případem, že myši se uzdravovaly z rakoviny. Shrnutí studie je však negativní, a to je opakováno všemi, kteří to opakovat chtějí. Viz Wikipedia & spol.

DR. BURZYNSKI – ANTINEOPLASTONY A WASHINGTONSKÉ POLITBYRO

Dr. Burzynski, rozený Polák, o kterém jsme se již zmiňovali minule, hovoří o tom, že regulace Texaské lékařské komise si v ničem nezadají s bývalou komunistickou diktaturou. V jiných zemích (jmenuje Japonsko, Austrálii, Evropskou unii) se lékař nemusí doprošovat vlády nebo nějakých komisí, chce-li léčit pacienta neoplastony, především pokud se jedná o pacienta, kterému nelze jinak pomoci. V Texasu však může trvat měsíce, než se schválí povolení k léčbě novým způsobem, a pacient mnohdy mezitím zemře. Mozkové tumory totiž mohou během jednoho měsíce získat pětinásobně na objemu a nečekají na souhlas úředníků z Washingtonu.

OÁZA NADĚJE – HOLISTICKÝ PŘÍSTUP

Oáza naděje, The Oasis of Hope (www.oasisofhope.com) je jednou z nejznámějších mexických klinik. Vede ji Dr. Francisco Contreras. Jejím zakladatelem byl v roce 1963 jeho otec, Dr. Ernesto Contreras senior. Byl to armádní lékař, vedl tehdy jedno z největších mexických onkologických center. Na dovolené navštívil staré léčebné hipokratovské centrum z doby 300 let př. n. l., a průvodce ukazoval, jak pacienti tehdy procházeli tímto střediskem, kde byli nejprve hodnoceni tělesně, pak duševně, a třetí úsek byl jakýsi tunel, kde zvenčí nebo spíše shůry volal netělesný hlas: „Budeš vyléčen! Budeš uzdraven!“

Dr. Contreras se po návratu z dovolené rozhodl, že musí věci změnit. Personálu nemocnice vysvětlil, že lékaři mají tak málo úspěchů, protože se stali mechaniky tělesnosti, ale ostatní aspekty ponechávají zcela bez povšimnutí.

Druhý den již kliniku nevedl, protože ho vyhodili. A pak založil zmíněnou Oázu naděje, kde se pacientům věnoval i v ostatních ohledech, ne pouze jejich tělesnosti. Smích, hudba, zpěv, podnětné diskuze…

LAETRIL, VITAMÍN C, HOREČKA, AHCC

Dostala se k němu tehdy jedna paní z Kanady, která byla zcela „prolezlá“ rakovinou a měla „na kahánku“, a chtěla vyzkoušet Laetril. Nemohla však nikde sehnat lékaře, který by jí prostředek předepsal. Dr. Contreras tehdy o Laetrilu nic bližšího nevěděl, ale řekl, že nevidí problém, proč jí ho nepředepsat. Když pacientka byla po půl roce ještě naživu, a po roce se zjistilo, že tumory zmizely, usoudil Dr. Contreras, že na Laetrilu musí něco být a že si zaslouží pozornost. Příliv pacientů později zesílil, a z původně holistického střediska pro léčbu rakoviny se stalo i středisko alternativních léčebných postupů.

Statistiky na stránce kliniky ukazují, že výsledky zde jsou 2-5tinásobně lepší ve srovnání s americkým průměrem.

Laetril je v posledních padesáti letech špičkovým prostředkem, na který reagují téměř všechny druhy rakoviny. U osob, které Laetril dobře nesnášejí, jsou aplikovány velmi vysoké dávky vitamínu C, podávané specifickým způsobem, které z vitamínu C činí jakousi chemoterapii bez vedlejších účinků. Aplikuje se i hypotermie (vysoká horečka), velmi důležitá je i zde dieta, která cílí na zamezení produkce určitých enzymů a proteinů, nepostradatelných pro růst tumorů. Podpoření imunitního systému je rovněž velmi důležité, nejen léčbou smíchem J, ale i AHCC (zásadní posílení imunitního systému dokládá asi 70 publikací, AHCC pochází z Japonska a získává se extrakcí z různých druhů hub), a celkově patří do arsenálu kliniky asi 25 různých terapeutických prostředků či přístupů.

MAKROFÁGY

Dr. Erin Connealy hovoří o důležitosti makrofágů pro imunitní systém. Jsou Pacmanem organismu. Putují jím a schroustají všechno, co tam nemá být. Pokud je imunitní systém v pořádku.

Dana Wadford, přeživší rakovinného onemocnění, vypráví o své cestě:

Nyní jí je 35 let, a cesta s rakovinou pro ni nastala před sedmi lety, ve věku 28 let. O svém onemocnění se dozvěděla na Štědrý den roku 2006 a druhý den měla pohotovostní operaci, kde byl vyňat střevní nádor 3. stádia rakoviny, který navíc vnitřnosti protrhl. Následovala šestiměsíční chemoterapie, a následné scany ukázaly, že rakovina zmizela. Po dalších šesti měsících scany ukázaly, že se rakovina vrátila, a rozlezla se na různých místech mezi krkem a podbřiškem. Nyní se jednalo o rakovinu 4. stádia. Po dalším kole chemoterapie rakovina zmizela a Dana se domnívala, že tentokrát už je vyhráno. Tři týdny po posledním scanu zjistila, že má na krku velké bulky. Sdělila to lékaři, který navrhl další scan. Ten ukázal, že Dana má mezi krkem a podbřiškem 10-15 tumorů a že rakovina se vrátila, silnější než kdy předtím, a tentokrát lékaři sdělili, že je to smrtelné. Dana začala číst a sbírat – s pomocí celé své rodiny – informace o alternativních způsobech léčby. V jejich záplavě nevěděla, kam se obrátit, čemu věřit, čemu nevěřit… Byla spousta způsobů, které pro někoho fungovaly, pro jiného zase ne, nicméně jedno bylo jasné: dosavadní způsob léčby k ničemu nevede a něco je třeba změnit.

V knize Cancer-Free od Billa Hendersona pak Dana našla spoustu cenných informací a rozhodla se před podstoupením další chemoterapie aplikovat jeden z potravinových doplňků na základě této knihy – Beta-1 3D Glucan (http://www.betterwayhealth.com/what-is-beta-glucan.html). (Betaglukany jsou polysacharidy složené z glukózy, a aktivují buňky zvané makrofágy, o nichž jsme se zmiňovali výše.)

Krevní testy ukazovaly, že – i bez chemoterapie – rakovina ustupuje. Scany za šest týdnů ukázaly, že Dana je bez rakoviny. Nikdo z onkologů si to nedokázal vysvětlit. Šest onkologů předtím Daně řeklo, že bez rakoviny už nikdy být nemůže.

Nyní po čtyřech a půl letech tento stav trvá. Dle Danina názoru jsou příčinou tohoto lékaři nevysvětlitelného stavu tři věci: zdravá dieta, potravinové doplňky, a na prvním místě Beta-1 3D Glucan, který doporučuje ostatním pacientům i jako doprovodnou léčbu při chemoterapii, ozařování a operacích.

Dalším osvědčeným způsobům léčby se bude věnovat i příští díl.

Na brzkou shledanou

vaše PAPRSKY

Předchozí části: Bollinger