Jedná se však o další zářivé vítězství kulturní revoluce! Pořád je však před kulturními elfy (cenzory) spousta práce, protože knihovny a galerie jsou zaplevelené tvorbou, která vznikala po staletí a která byla tak hanebná, že neznala zásady rasové, genderové, pohlavní a veškeré další možné rovnosti. Je třeba skutečné revoluční bdělosti a pevných ideových postojů, aby neunikl jediný titul. Jak říkal politruk z Černých baronů kapitán Ořech, když nemá člověk ten správný světový názor, motá se v tom jako nudle v bandě, píše na svém blogu Vlastimil Vondruška.

Vezměte si třeba román Bílá velryba. Už sám název je odporný – Bílá! Ale nejde jen o název. Proč má být právě výjimečná velryba bílá? Proč vyzdvihovat výjimečnost bílé velrybí rasy? Proč by nemohl být Moby Dick černý? Nebo třeba transgenderový? Odpověď je nasnadě. Hanebný bílý muž Herman Melville byl hrdý na svůj bílý původ, a proto stvořil bílou velrybu (ve skutečnosti ovšem obřího vorvaně) jako symbol povýšenosti své rasy.

Bylo by snadné přejmenovat román na Černou velrybu. Jenže věc není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Podívejme se na tu záležitost i z druhé strany. Jak by asi vypadalo, kdyby kapitán Achab zabil černou velrybu? Takže na to musíme jít jinak. Velryba zůstane bílá, ale pronásledovat ji bude kapitánka Achabová (lesbická žena tmavé pleti). S fanatickým nadšením bude hnát svou posádku, aby tu „bílou svini“ chytli a zabili.

V původní verzi velryba připraví Achaba o nohu, a proto ji pronásleduje a chce se pomstít. Msta je dobrý motiv. V nové verzi se bude i kapitánka Achabová mstít, protože se Moby Dick jakýmsi neuchopitelným způsobem podílel na jejím rasovém ponižování. I na dnešní dobu by bylo asi silnou kávou, kdyby se chtěla velrybě pomstít za to, že ji sexuálně obtěžovala a vysmívala se barvě její pleti. Ale moderní umění umí překonat i hranice nemožného.

Ve filmové verzi by byl Moby Dick hnusný už na pohled, na hlavě by měl červenou kšiltovku s nápisem „White whale first“ a u pláže by sežral nevinného černocha. Kapitánka Achabová bude mít na sobě tričko s nápisem BLM a v závěrečné scéně obětuje svůj život, aby mohla vrazit harpunu do bílé velryby s výkřikem: „Pravda vítězí!“

Jak vidno, nové umění má netušené možnosti a jistě se na jeho tvůrčí potenci postaví nový svět. A na hrobech bílého muže a jeho neblahého kulturního odkazu se zrodí svět lásky a pravdy, který nebude potřebovat ani deset malých černoušků, ani bílou velrybu.