Snažím se ukázat, že se jedná o změnu srovnatelně hlubokou, jakou byl přesun z vesnic do měst v souvislosti s první vlnou průmyslové revoluce, píše Petr Hampl v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Existuje jediná globální vládnoucí vrstva. Není prostor pro národy, jejich svébytnou kulturu, jazyky ani jiné zvláštnosti. Národní státy jsou postupně přeměňovány na území, jejichž obyvatelstvo se plynule mění. Žádný člověk nemá mít žádnou vazbu k žádnému národu, etniku ani území. Na jedné strana je tu ideál dokonalého zaměstnance, který si osvojí korporátní kulturu a může být snadno přesouván po celém světě. Všude zapadne. Na druhé strana je tu ideál dokonalého zákazníka, který spotřebovává všechno, co určí korporátní centrály, bez jakýchkoliv speciálních požadavků.

Tento robot, pardon člověk nového typu, je samozřejmě nezávislý a rebelský. Přesně tak, jak mu tu nezávislost a rebelství předepíšou v korporátním oddělení společenské odpovědnosti nebo PR agentuře. „Nezávislost“ znamená, že zpřetrhá vše, co korporace dosud neřídila. Odpor proti tradičnímu světu a korporátní zisky jsou v dokonalé shodě, jak ukázal profesor Keller ve své knize Společnost věčného mládí.
První generací nového typu jsou tzv. mileniálové (v našich podmínkách lidé narození po roce 1985). Jak se shodují marketingoví experti, ještě nikdy v dějinách nebylo tak snadné prodat lidem něco, co nepotřebují a co si ani nemohou dovolit. Mileniálové jsou dokonalí zákazníci.

Změna proběhla v celém západním světě. Dnes žijeme v naprosto jiných poměrech, s jinými normami, jinými ideály a jinými pravidly – jak užasle zjišťuje Donald Trump.

Tou změnou prošly i české země. Od národních 80. let ke globalizovanému dnešku. Existuje propagandistická tendence nazývat ten starý svět komunistickým či socialistickým. Jenže vládnoucí úloha komunistické strany a státní vlastnictví továren byl jen jedním ze znaků tehdejšího režimu. Změnilo se toho mnohem víc. Třeba pohled na práci, na rodinu, přístup k vlastnímu národu, pohled na sexualitu… to nemá s politickým komunismem nic společného.

Téměř stejnou změnou ostatně prošli i Západní Němci, Francouzi, Angličani, Američani, Italové a další – i když žádnou vedoucí úlohu nikdy neměli.

Pokud chceme porozumět vlastním dějinám, měli bychom odsunout stranou formální výkon politické moci a více přemýšlet o tom, jak se změnil životní styl, rodinný život, mezilidské vztahy a výchova. I když to třeba nebude vyznívat pro současný režim příliš lichotivě. Ale bez toho je veškeré přemýšlení o moderních dějinách jen tupou propagandou.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)