Tento týden proběhly demonstrace, ať už k 17.listopadu nebo pod záminkou 17.listopadu, v Berlíně a v Bratislavě to byly demonstrace kvůli nošení roušek, ale můžeme souhrnně říct, že kolem nás v mediálním prostoru se objevuje spousta zpráv, ale objevuje se i spousta falešných zpráv ….

Co nám k tomu řeknete pane Zbořile?

„Ono to někdy vypadá, že  rok 2020 bude podobně jako čínské kalendáře nebo jako je čínský zvěrokruh označován jmény zvířat, tak ten evropský a světový bude označen za rok roušek. O rouškách se mluvilo při výročí srpnové invaze v roce 1968 a mluvilo se o nich při demonstracích 17.listopadu v Praze a snad i v Brně. To je docela legrační, protože komentátoři těchto událostí často zapomínají na to, co kdy řekli. Například z 21.srpna letošního roku po internetu běhají tři výroky předsedy ODS, tedy Petra Fialy, který upozorňoval na to, že vědci jsou  proti nošení roušek, protože k ničemu neslouží, že vláda se chová nezodpovědně a že nevíme čeho chce dosáhnout když bude zpřísňovat restriktivní opatření. To samé se opakovalo 17.listopadu v Praze, kde se mělo vzpomínat na 17.listopad 1989, ale pak Prahou pochodovali odvážní antirouškaři a nejenom, že křičeli „chceme pracovat a nechceme kopat brambory“, nebo jak bylo to heslo,  ale také neopomněli volat „Babiše do koše“ a dokonce překřičeli u Národního divadla z balkonu zpívající Anetu Langerovou, která uctívala vzpomínku na 17.listopad písní Modlitba pro Martu. Kdyby ji nesnímaly mikrofony, ze kterých se písnička dala pustit do rozhlasu nebo televizí, tak by nebyla vůbec slyšet. A z těch hesel, které ji překřičely se většina týkala roušek, kritiky vlády a neopomněli ani zestárlí skinheadi a nebo fotbaloví rowdies volat „My chceme fotbal“, „My chceme pivo“! To je takové znehodnocení  vzpomínky, že člověk musí být rád, že tam nebyl. Nemluvě o  panice okolo zapalování svíček u desky na domě na Národní třídě, které označil už jeden politický komentátor jako „svíčku za Zifčáka alias studenta Šmída,“ hodnotí oslavy Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.

V Bratislavě se také demonstrovalo pod záminkouv 17.listopadu...

„Když už mluvíme o znevážení 17.listopadu, tak k němu došlo také v Bratislavě. Tam už si nedělali žádné velké starosti, alespoň podle většiny médií, tam přímo protestovali jenom proti rouškám a restriktivním opatřením a samozřejmě přitom pomlouvali pana předsedu vlády Matoviče.  Tato zpráva proběhla nedokonale zpravodajsky zpracovaná, takže se objevilo dokonce lživé tvrzení, že předseda vlády  povolil policejním nebo vojenským jednotkám střílet do demonstrujících gumovými projektily. Zpráva byla potom stažena, bylo potvrzeno že to byla lež, ale do  veřejného prostoru už byla vypuštěná. Je to podobné, jako když si vzpomeneme na  „mrtvého studenta Šmída“ , který také nebyl zastřelen nebo utlučen zběsilými policisty minulého režimu k smrti. Také tato zpráva má úplně stejnou vypovídací hodnotu. Na základě „bratislavské lži“ by mohla vzniknout další vlna stávek a nepokojů na Slovensku,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil

V Berlíně proti demonstrujícím zasahovala policie...

„A ještě bych to doplnil zprávou z Berlína, aby bylo vidět, že to není jenom česko-slovenský vynález – lhaní podle potřeby -, a tou zprávou je demonstrace od Brandenburské brány k Vítěznému monolitu, kde údajně bylo 10.000 lidí, pak je zredukovali na 5.000, a ti se srotili zase u Brandenburské brány, zase zde protestovali proti rouškám a policie proti nim použila vodní děla a pepřové spreje. Ta zpráva je tak nehorázně amatérská, že vlastně ani nevíme kolik lidí tam bylo, odhady počtu demonstrujících jsou podivné, nejsou ani uvedené zdroje těchto odhadů a samozřejmě ani zdroje toho jakým pepřovým sprejem se stříkalo do tváří nebo na hlavy protestujících.

Takže je to smutné, ale média hrají už tak neblahou roli, bez ohledu na to jestli patnáct českých novinářů si pořídilo seznam, kteří jsou ti nejlepší a protestující proti „útokům“ na Českou televizi. Anebo: O výsledku amerických voleb, které ještě nebyly oficiálně vyhlášeny  se  dozvídáme také výhradně z médií amerických, které přece nejsou o nic pravdomluvnější, než  média německá, česká nebo slovenská, která jejich způsoby informování napodobují,“ dodává Zdeněk Zbořil.