<< OTÁZKA TÝDNE >> Každý republikánský prezident je nenáviděn radikálními studenty. To prostě patří k jeho práci. O každém republikánském prezidentovi se říká, že je hloupý, omezený, nevzdělaný...

Petr Hampl, nezávislý sociolog

Že je zpátečnický rasista, šovinista a xenofob. Tedy něco jako průměrný občan České republiky., píše Petr Hampl v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Logicky se tedy nabízí otázka, čím se provinil Donald Trump. Protože pořádání veřejných představení, kde je prezident utlučen baseballovou pálkou (naštěstí jen jeho figurína), to v dějinách USA ještě nebylo. To známe z režimu, kde diktátor nechává brutálně mučit a zabíjet své odpůrce a kde si pozůstalí vybíjejí po jeho svržení vztek.

Jenže Donald Trump nikoho nenechal ani mučit (vyjma Juliana Assange) ani zabíjet. Nezavedl vlastně žádnou výraznou změnu, která by radikály jakkoliv postihla. Trochu omezil migraci, ale zrušil např. zavírání migrantských dětí do klecí (jak to bylo praktikováno za Obamy). Některým neziskovkám omezil federální peníze, ale mezeru v rozpočtu rychle doplnily jednotlivé státy a města. Čím si vysloužil tolik nenávisti?

Vysvětlení snad nabízí osmá kapitola Cesty z nevolnictví, kde pojednávám o tzv. sněhových vločkách, tedy mladých lidech, kteří se neuvěřitelně snadno urážejí a které dokáže naprosto cokoliv psychicky poranit. Píšu tam mimo jiné:

„Druhý rozdíl je v tom, že se zpravidla ani nejedná o urážku zaměřenou na konkrétního člověka. Sněhová vločka je uražena tím, že musela být v místnosti, kde došlo k něčemu nekorektnímu. Někdo tam třeba pronesl slovo „negr“. Nebo se někdo vysmál nějaké mentálně postižené pubertální aktivistce. Už to samo o sobě, že to zaznělo v mé přítomnosti, je hluboce urážlivé. Nebo že se to objevilo na stejné sociální síti. Nebo že by to bylo řečeno ve stejné budově.“

A teď si představte, že to říká prezident vašeho státu.

Jak v té knize dále vysvětluji, schopnost správně se urážet je velmi důležitá.
„Když se podíváte na předchozí odstavce, možná si všimnete, že sněhová vločka je vlastně karikaturou pohádkové princezny. Je tak vznešená, že když narazí na chování porušující etiketu, tak omdlí. Vlastně to dokonce je poznávací znamení skutečné princezny. Kdyby dokázala sedět u stolu, kde chasníci obhrouble žertují o sexu, a dokonce se občas pousmála, nebyla by to skutečná princezna. Musí si svou vznešenost pěstovat. Dokonce najímá dvorní dámu, aby ji střežila.

Tím se zase dostáváme k našemu základnímu tématu: vznik společenské vrstvy, která se svými vlastnostmi podobá přejemnělé dekadentní šlechtě ze starých časů. Ještě před generací by byla sněhová vločka směšnou postavičkou, a nejspíš by se vyčlenila z kolektivu. Dnes je takové chování a takový typ osobnosti standardem určité sociální vrstvy. Lidé se v takových vlastnostech povzbuzují a posilují. Ten, kdo by snad dokázal snést vtipy o cikánovi nebo černochovi, ten by se vyčlenil ze společnosti.“

Hampl: Globální korporace jsou větší hrozbou než Antifa a extrémisté

Když vidíte záběry chátry s baseballovými pálkami, asi si říkáte, že tohle nejsou zrovna ta přejemnělá stvoření. Ale nenechte se mýlit, jak píše Ann Coulter, ta nejhorší lůza je lůza složená z intelektuálů. Umíte si představit, co by se stalo, kdyby si ten šílený zabiják ulomil nehet?
 

(rp,pr