Historici tradičně chápou oblast lidské aktivity po tisíciletí jako ‚lineární‘, což znamená, že události  probíhají  kauzálně od dávných časů do současnosti  a že my v moderním světě jsme do jisté míry nutně ovlivněni tím, co nám předcházelo. S tímto chápáním se pojí představa, že moderní věk, jakožto dědic věků minulých, musí být nadřazen uplynulým věkům věděním, poučením před pověrou, osobní svobodou  a materiálním blahobytem.