Nepřemýšleli jste někdy, proč se Západ veřejně distancuje od ukrajinské vlády a přitom ji neustále zve na všechny druhy akcí a setkání v Evropě? Kerry letěl do Soči, aby si pohovořil o Ukrajině, obcházeje přitom Porošenka, a pak mu poradil být zticha, McCain se zcela distancoval od jakýchkoli iniciativ ukrajinské vlády. Ale přitom se Porošenko v první řadě v akci „Já jsem Charli“ setkával s prezidenty evropských zemí. Jaceňjuk také jezdí na všelijaká setkání do Evropy a všichni vyhrožují, že bude vrácen Krym a poraženi „teroristé“ na Donbase. Zdálo by se, že je třeba utíkat od těchto činitelů, páchne to od nich tak, že Evropané si zacpávají nos. A ono ne, pravidelně zvou, scházejí se, vyjednávají. O čem se s nimi dá jednat? Ano, správně – o ničem.

Na všech těchto setkáních probíhá banální vyjednávání, v němž se Porošenko a Jaceňjuk podvolují za mizerný peníz a jakési garance bezpečnosti dělat na Ukrajině to, co jim řeknou Státy a EU. To je důvod, proč proklínají Rusko, z tribun pronášejí všelijaké nesmysly o zásobách ukrajinského plynu a mnohé další. Ale to všechno není nic jiného než pozlátko, za kterým se skrývají opravdu vážné a nebezpečné procesy.

Když TASS informuje o tom, že Nejvyšší rada přejmenovala letiště v Simferopolu, smál jsem se tak, jako velká část Rusů. Ale upřímně, myslel jsem si, že to je fejk, nikdy totiž nevíte, co nějaký Geraščenko plácne a média to pak ještě překroutí, není-liž pravda? Ale rozhodl jsem se to prověřit na stránkách Nejvyšší rady (velmi zajímavé stránky, jen nechápu, jak je možné tam číst v nepřátelském ruském jazyce) a byl jsem překvapen, že to není fejk, takový zákon byl 14. 5. 2015 opravdu přijat a je už podepsán. Zdá se, že rada se nemohla po 13. květnu zastavit, kdy se celý den zabývali přejmenováváním různých osídlených míst na Ukrajině. A nemyslete si, že je to legrace. Kromě toho byl už přijat zákon o privatizaci státního majetku a pozemků na Ukrajině. Byl přijat zákon o zákazu komunistické ideologie. A pokračuje přijímání množství dalších zákonů. Je to zvláštní, ale Nejvyšší rada zas jednou pracuje jako hodinky a do „zuřivé tiskárny“, jak přezdívali ruskou Státní dumu, nemá daleko. Rada už dohání dokonce i KSSS a v produkci ji už předběhla. Přitom řešení se v Radě přijímají vždycky jedině tehdy, pokud rozhodnutí přišlo od Porošenka nebo Jaceňjuka. I když návrh nebo návrh zákona se ukážou bláznivé a poslanci chápou, že hlasovat se nedá, je jim to vysvětleno a oni tedy hlasují, jak je třeba (zde je příklad toho, jak to chodí). Na pozadí války lži, které pronášejí „mluvící hlavy“, se přijímají zákony, kterými se ruší bezplatná zdravotní péče, zvýší se všechny tarify a množství dalších méně pochopitelných zákonů spojených s prací rozličných služeb a úřadů. Například zde je jeden takový zajímavý dokument. Pro ty, kdo neumí ukrajinsky: je to k projednávání přijatého návrhu zákona o Zákonu Ukrajiny o Státním úřadu pro vyšetřování. Bohužel, Ukrajina není federace, ale zní to tak. Celkově však myslím, že je patrné, co ten příklad ukazuje.

Ale k čemu to všechno je? Zdá se, že to zavání šílenstvím, jenže nikdo nic nedělá, všichni žijí postaru, na Radu se dívají jako na klauny (částečně oprávněně). Krátce, lidem je jedno, co tam říkají, nic se stejně nezmění. Jenže ono to tak zdaleka není a stagnace je dočasná. V tuto chvíli probíhá na Ukrajině pro nás velmi nebezpečná věc – ano i pro nás – připravuje se totiž právní základna pro protirusky orientovaný stát. Zatím toto zákonodárství nikoho netrápí, protože jako dýmová clona pracují nestabilita, slabý Porošenko, směšný Jaceňjuk. Prá vní rámec se však nepřipravuje pro toto vedení, ale pro silného lídra, který přijde se svým týmem, vyžene facebookového bojovníka Avakova, hašteřivého Geračšenka a spolu se svým týmem zavede pořádek – ovšem podle nově přijatých zákonů. Je možné, že vyvlastní pár oligarchů, aby nebylo pochyb v otázce předpojatosti. A tehdy začne tvrdé uplatňování všech přijatých a každý den Radou přijímaných zákonů. A každý příslušník silových struktur bude požadovat jejich plnění ze strany občanů. A vojenští komisaři nebudou liknaví a nebudou brát úplatky, místo toho pochytají všechny rekruty. Na to Evropa a Amerika nebudou šetřit pen& iacute;ze. Výsledkem budem tvrdý rusofóbní stát – hned vedle Ruska. Tým pevných a charizmatických lidí z duše nenávidějících Rusko nebude ztrácet čas na papírování, za ně to teď dělají figurky sedící v Radě. Oni nebudou potřebovat zdůrazňovat národ, tím se i tak zabývalo minulé čtvrtstoletí a poslední rok obzvlášť. A všechny ty výkřiky“Sláva Ukrajině! Hrdinům sláva!“ „Ukrajina nade vše!“ – získají reálné plnění. Přijatý zákon o faktické cenzuře dovolí manipulovat s veřejným míněním. Nyní samozřejmě média také nemálo lidem pletou hlavy, ale kvůli slabosti vlády je možné je odhalit a vysmát se jim v přímém přenosu. Jenže až nastané tvrdá centrolizace, bude i tvrdá škola novinářů a cenzury, která prostě nepovolí jakoukoli větší chybu. Nové silové struktury, například Státní úřad pro vyšetřování, dostanou řadu pravomocí, které budou větší než u policie nebo prokuratury. To znamená, že se vytvoří nový aparát potlačování a násilí. Všichni nesouhlasící budou vyhnáni nebo zlikvidováni. Tento proces je už zahájen, o čemž hovoří počet těch, kdo už Ukrajinu opustili, a tím nemyslím uprchlíky z Donbasu, ale z centrálních a západních oblastí. Pro ty, co zůstali, jsou už rozprcovány zákony poskytující m ožnost vystěhování z domovů za dluhy, nebo prostě zabavení majetku pro potřeby války. A představte si, Ukrajinci kupodivu skutečně začnou žít lépe. Není to překvapující, protože pokud zlikvidujete staré lidi – cestou nedostatku léků a nepřiměřenou komunálkou -, vyženete nežádoucí lidi a vyvlastníte pár oligarchů, pak opravdu bude zdrojů dost pro všechny. A lidé budou této vládě věřit bez ohledu na to, co bude deklarovat. A deklarovat bude válku s Ruskem. Něco takového tu přece už bylo a není to tak dávno.

Ukrajina následuje odkaz Bismarcka, který řekl:

„Síla Ruska může být zničena jedině tehdy, když ho odloučíte od Ukrajiny… a nestačí ji jen odervat, ale i postavit ji proti Rusku, postavit proti sobě dvě části jednoho národa a pak jen sledovat, jak bratr bratra vraždí. K tomu stačí najít a vypěstovat zrádce mezi nacionální elitou a s jejich pomocí změnit vědomí jedné části velkého národa do takové míry, že bude nenávidět všechno ruské, nenávidět svůj rod, aniž by si to uvědomoval. Ostatní už je pak dílem času.“

Ale Bismarck znal a miloval Rusko. Totéž po něm opakuje Brzezinski:

„Bez Ukrajiny Rusko přestává být euroasijským imperiem. Bez Ukrajiny Rusko ještě může bojovat za imperiální status, ale pak by se stalo především asijským imperiálním státem.“

To znamená, že všechno jde podle plánu promyšleného už před více než sto lety. Samozřejmě je možno říci, že vyhrajeme, a je to pravda, ale za jakou cenu? Za cenu krveprolití mezi bratrskými národy. Ne bez důvodu Hillary Clintonová řekla, že není proti tomu, aby se Rusko a Ukrajina vzájemně obdařily jadernými údery. USA i Západu je vcelku jedno, kdo vyhraje.

To je důvod, proč Vladimír Putin a Sergej Lavrov stále hovoří o jediné Ukrajině, protože jenom tak je možné jít proti tomuto agresívnímu vektoru a může to vyjít jedině od ruskojazyčných oblastí Ukrajiny. A z téže příčiny Porošenko maximálně tvrdě odstrkuje Donbas až po odříznutí finančních institucí. Mnozí to chápou, a proto „vikingové“ už utekli z korábu. Došlo jim, k čemu to jde a co jim může hrozit. Vždyť nový vůdce určitě bude hledat a veřejně trestat viníky pro potěšení davů. Dav bude chtít krev zlodějských úředníků a za takový dárek odpusí vládě mnohé.

Příchod nového vůdce není za horami, ne nadarmo totiž paní Nulandová mimo záznam besedovala s Levočkinem. Všechna média hned překypovala zvěstmi o tom, že Levočkina předpovídají na post prezidenta nebo minimálně premiéra. Možná ano a možná ne, vždyť Levočkin, to je stará garda, ničím se neliší ode všech ostatních, a proto rozhovory jdou mnoha směry. Proto Porošenko i Jaceňjuk, jako do zaměstnání, jezdí po Evropě. Velmi potřebují garance bezpečnosti, protože oni to všechno vědí a chápou a bojí se. Na jejich místě by se bál každý, protože oni budou hlavními obětními beránky, pokud nedostanou ty garance. A nyní test důvtipu: pokud z Ukrajiny dělají tvrdý rusofobní stát, zvětšují armádu, honí ji do války, připravují nového vážného vůdce – proč potom poslanci přejmenovávají letiště na Krymu?

Zdroj: http://politrussia.com/world/ukrainskaya-vlast-vse-651/