Tento týden jsme měli na plenárním zasedání Evropského parlamentu na programu diskusi o opatřeních ke zlepšení bezpečnosti výrobků na společné trhu EU a otázky týkající se společné obchodní a celní politiky vůči neunijním zemím. Většina poslanců při hlasování podpořila texty, které si vzájemně odporují.
V rozpravě o bezpečnosti výrobků na vnitřním trhu německá lidovecká zpravodajka Marion Walsmannová  pochválila, jak skvěle funguje systém kontroly bezpečnosti výrobků z EU. Směrnicí 2001/95/ES o obecné bezpečnosti výrobků byl zřízen výbor RAPEX. V něm zasedají zástupci obchodních inspekcí členských států EU. ČR v něm zastupuje Česká obchodní inspekce (ČOI). Tento výbor má pravomoc nařídit stažení z celého trhu EU výrobku, který nesplňuje požadavky závazných technických norem, nebo u nějž bylo zjištěno, že je v provozu nebezpečný pro spotřebitele.
Návrh nařízení o stažení z unijního trhu může podat kterýkoli členský stát pokud jeho inspekční orgány zjistí, že je některý výrobek nebezpečný. Na návrh ČOI byly takto v minulosti staženy z trhu dětské botičky z Číny, které obchodníci před cestou do Evropy napustili ftaláty, aby během cesty lodí neplesnivěly. Tato látka vyvolává při styku s pokožkou závažné alergické reakce. V EU je takové její použití zakázáno. Před 10 lety se takto kontaminované dětské botičky podařilo vyřadit ze všech kamenných obchodů v celé EU.

Mezi tím se však „pokrok“ nezastavil a obchodníci našli nové způsoby, jak obcházet kontrolní mechanismy. I zpravodajka si kupodivu povšimla, že do zemí EU dodávají přímo spotřebitelům zboží e-shopy, které nemají sídlo v EU. Takže kontrolní orgány jsou na ně krátké. Největší e-shopy jako Amazon nebo E-bay mají ústředí v daňových rájích. Nikde neplatí daně. A navíc se dokáží vyhnout i účinné kontrole kvality zboží, které dodávají zákazníkům.

Zpravodajka to navrhla řešit zvýšením počtu pracovníků kontrolních orgánů a celních správ členských států EU. To sice nezaškodí, ale samo o sobě to řešením není. V souvislosti s dohodou mezi EU a Ukrajinou o zvýšení objemu bezcelních dovozů kuřat z Ukrajiny jsem se ptal celníků, kolik procent dovozu jsou schopni zkontrolovat, zda splňuje hygienické a veterinární požadavky kladené na kuřecí maso právem EU. Odpovědí mi byl udivený pohled a dotaz, zda se skutečně ptám na procenta. Po zopakování dotazu mi bylo vysvětleno, že celníci dělají jen namátkové kontroly. Celkově kontrolují méně než 1% dodávek ze zemí mimo EU.

Těžko se pak divit, že na trhu máme mnoho druhů výrobků dvojí kvality. Jednat ty vyrobené v zemích EU – a těch je menšina, které jsou vyrobeny podle přísných evropských norem, a potom většinu výrobků dovážených z Asie, jejichž kvalita je dost často pochybná. U výrobků v kamenných obchodech může jejich stažení z trhu nařídit výbor RAPEX. U přímých dodávek z e-shopů se sídlem mimo EU jsou výrobky mimo jakoukoli kontrolu. Došlo to tak daleko, že si toho všimli i europoslanci.

Problémem není jen nízký počet celníků a pracovníků kontrolních orgánů. I při jejich zvýšení budou mít problém se zákonným zmocněním kontrolovat zboží dodávané nikoli do maloobchodních prodejen, ale přímo zákazníkům. A zejména pak postihovat e-shopy, sídlící v daňových rájích, za dodávky nebezpečných výrobků. Právo EU to dnes neumožňuje. Právo EU totiž globalizaci a přesun výroby z EU do zemí s levnou pracovní silou a přesouvání zisků do daňových rájů považuje za posvátné hodnoty „volného trhu“, který bruselští úředníci prosazují ze všech sil.
Bez zásadní změny obchodní a celní politiky EU změna možná není. Takovou změnu si však nepřejí nadnárodní korporace, které vyrábí v Asii, prodávají v Evropě a nezdaňují nikde. Tyto firmy podnítily vznik EU. A podle jejich požadavků Evropská komise navrhuje směrnice a nařízení EU. Ukázalo se to i při diskusi u dalšího bodu týkajícího se právě Společné celní a obchodní politiky EU. I probruselští europoslanci jako německý zpravodaj Bernd Lange z frakce socialistů si již všimli, že přesunutí veškeré výroby spotřebního zdravotnického materiálu, jako jsou roušky, ze zemí EU do Číny, nás činí strategicky závislými na dovozu z této země. Ve svých úvahách však zatím nejsou schopni pokročit dále než k dotacím pro opětovné otevření výroby v některé zemi EU.

Na úroveň alespoň úvah o omezení dovozů pomocí cel a množstevních omezení, k nimž v USA přistoupil prezident Donald Trump, což vedlo k samovolnému vzniku milionů nových pracovních místu v USA bez nutnosti je dotovat, většina europoslanců ještě nedospěla. Tyto návrhy, které podává naše frakce Identita a demokracie (ID), v níž působí i europoslanci zvolení v ČR za SPD, jsou v Bruselu stále ještě považovány za „kacířské“. Dokud se to nezmění, je zbytečné diskutovat o zvýšení počtu celníků. A zvláště bez posílení jejich pravomocí.

Originální metodu používají ve Švýcarsku, kde jsou celníci oprávněni otevřít jakoukoli zásilku ze zemí mimo Evropský hospodářský prostor, což je společný trh pro výrobky z EU, Švýcarska, Norska a Velké Británie, a zboží nechat podrobit kontrole, zda splňuje technické normy. I u výrobků, které prošly kontrolou jako vyhovující, švýcarská celní správa účtuje opětovné zabalení. Zaplatit jej musí odběratel. Ve Švýcarsku se nad tímto zákonem nikdo nepohoršuje. Stát prostě touto cestou aspoň trochu „motivuje“ své občany, aby místo dovozového zboží kupovali výrobky SWISS MADE. Celní kodex EU neumožňuje takto podporovat výrobky ze zemí Unie.