Podíváme-li se o víc jak 70 let zpět do historie a nad situací se s patřičným nadhledem zamyslíme, budeme si muset přiznat jeden holý fakt. Pokud přijmeme skutečnost, že Němci nesou na bedrech tíhu “holocaustu” a jsou za něj zodpovědní, nutně musíme na svá bedra naložit i další osudovou tíhu.

Mnoho historiků se tehdy, a mnozí ještě dnes, zabývají vývojem a mučícími pochody v koncentračních táborech. Každý druhý dnes tuto tématiku hltá a neváhá z ní vinit Němce. Je již 70 let od konce války a neustále slýcháváme: “Můžou za to Němci. To Němci je hnali, do dnes již mnoha historiky zpochybňovaných, plynových komor. Němci je chtěli vyhladit! Němci je systematicky vyvražďovali.” Ale nikdo, nikdo se už nezamýšlí nad ostatními souvislostmi.

Nahlédneme-li hlouběji do dějin, zjistíme, že Češi a Němci žili po staletí bok po boku a tvořili jeden organismus, kde jeden bez druhého nemohl efektivně fungovat. V době druhé světové války tomu nebylo jinak. Byli jsme součástí Velkoněmecké říše jako protektorát Čechy a Morava a aktivně jsme se, nejen svou prací, ale z části i vojenskou silou, podíleli na chodu Říše. Pokud jsme pro naše sousedy, nebo lépe řečeno pro naši část národa, aktivně vyráběli kulky, zásobovali je potravinami a poskytovali jsme jim určité zázemí, nedá se hovořit o “vině” pouze Německa. V tu chvíli jsme se aktivně podíleli a stali se součástí kolosu, jemuž je ona “vina” neustále přisuzována. Zatímco němečtí, čeští a vojáci dalších národů bojovali na frontách, statisíce řadových Čechů jezdily po dovolenkách a do lázních, které jim byly odměnou za DOBŘE vykonanou práci. Ale nebyli to jen Češi a Němci, kdo se aktivně podílel na vývoji druhé světové války, jak již bylo naznačeno. Vzpomeňme např. na jednotky do Říše patřícího Rakouska. Za Říši v té době bojovaly i jiné národy, jako např. Italové, Francouzi, Finové, Norové, Ukrajinci a mnoho dalších národů bylo aktivně zapojeno do bojů za Evropu.

Pokud vezmeme v potaz všechna tato fakta, musíme uznat, že podstatnou část “viny” mají i jiné národy. A konkrétně Češi mají opravdu nemalý podíl na tehdejší podpoře Říše. Kdosi by mohl namítat, že to tak nikdo nechtěl, ale že museli. Stejně tak jako se MOHLI, ale nepostavili, na aktivní odpor, pokud ovšem pomineme pár dnů se táhnoucí bezpáteřní zvěrstva na konci války dnes již známých Rabovacích Gard, které se schovávaly pod oslnivý název “Revoluční gardy”..

Proč je ale “vina” neustále přisuzována Němcům a nepřijímají ji i ostatní národy? Proč a komu se ona situace hodí? Nejen o tom, ale i o dalších historických souvislostech, se dozvíte již brzy v dalším díle.