Předseda trestního senátu Ondřej Peřich potvrdil, že koncem listopadu dopsal rozsudek, v němž Oldřich Grund (1975) z Peruci na Lounsku, byl odsouzen k 15 letům vězení.

„Byl odsouzen za zločin teroristického útoku. Žije někde v Doněcké lidové republice. Proto řízení proti němu bylo vedeno jako proti uprchlému. Grundu v Rusku před několika lety zadrželi na základě mezinárodního zatykače. Neboť jako občan České republiky aktivně podpořil v ozbrojeném konfliktu nelegální separatistickou strukturu, tzv. Doněckou lidovou republiku, proti legální vládě Ukrajiny. Byl obviněn z terorismu. Rusové Grundu pustili na svobodu a nevydali ho do ČR, protože náš zatykač považovali za politicky motivovaný. Podle ruských zákonů se Grund ničeho nezákonného nedopustil,“ uvedl soudce Peřich.

Soudili podplukovníka

Protože současná česká vláda považuje Doněckou lidovou republiku za část násilně odtrženého území Ukrajiny, státní zástupce obvinil Grunda z terorismu. Do bojů se zapojil nejprve jako velitel bojového vozidla Nona (pojízdný minomet) a minimálně od května 2015 jako velitel ozbrojené skupiny v rámci tankového pluku armády tzv. Doněcké lidové republiky v hodnosti podplukovníka.

„Soud proběhl v jeho nepřítomnosti a zpět do České republiky se nechce vrátit. V Doněcku se také oženil a podle příbuzných pobyt v ruském prostředí se projevil i na tom, že již hovoří špatně česky,“ dodal předseda trestního senátu.

Už když odjížděl z Čech bojovat, Grund zapomněl na to, že dluží alimenty na svého českého syna, a nikdy neposlal ani korun, ani kopějku, alimentů.

Po světě působí desetitisíce mužů a něco málo žen v polovojenských ozbrojených skupinách, kteří bojují na obou stranách fronty. To platilo a platí o Iráku, Afghánistánu, státech Asie a Afriky. Pokud někdo chce potichu přijít k větším penězům v takových bojových skupinách, měl by se vyhnout internetu, fotografování a potulováním se kolem místa, kde právě posedávají novináři.

Díky internetu soudce Peřich v rozsudku mohl napsat: „Vina obžalovaného je ve věci prokazována svědectvím osob z řad jeho blízkých a známých, a především pak ze shromážděných informací z komunikace obžalovaného s jeho příbuznými, známými či s médii, dokumentujícími obžalovaného konkrétní působení na území Doněcké oblasti na východní Ukrajině…“

Podle politologa Zdeňka Zbořila český rozsudek ještě zvýší Grundův společenský status. Bude na východě Evropy pronásledovaným hrdinou. Na odsouzení společensky vydělá, možná mu to pomůže i ve vojenské kariéře k dalšímu postupu.

„Vzpomínám si, že neměla dobrý pocit z exploze protiruské a protiseparatistické hysterie např. ani Lída Rakušanová, kterou nikdo nemůže obviňovat z proruských postojů. Napsala 8. 3. 2014 např. v Benešovském deníku v rubrice Názor, že má pochopení i „pro obavy, které musely zavládnout mezi ruskojazyčnými Ukrajinci poté, co parlament v Kyjevě, jen co svrhl Janukovyče, zrušil i zákonnou garanci pro používání jejich mateřštiny. A mám problém i s tím, že jsou v nynější vládě místo jejich zástupců ultranacionalisti, kteří to v posledních volbách dotáhli na čtvrtou nejsilnější stranu v parlamentu…“

Podle Zbořila odboj v oblasti Donbasu a Luhanska začal jako obranná reakce proti kyjevským ultranacionalistům. Potom toho politici zneužili na východní i západní straně barikády.

Co víme o Grundově válečnické anabázi? Jenom útržky událostí, které jsou zdokumentované. V rozsudku je proto načrtnut tento neúplný obraz několika válečných epizod:
„…v přesně nezjištěnou dobu koncem května 2014 vycestoval přes Bělorusko a Rusko na území Ukrajiny t. č. ovládané tzv. Doněckou lidovou republikou, po příjezdu se nechal vyzbrojit a vystrojit, poté se aktivně zapojil na straně separatistů minimálně do následujících konkrétních bojů, a to dne 23. 5. 2014 u vsi Karlivka na východě Ukrajiny, přičemž v boji byli zastřeleni nejméně čtyři separatisté a jeden dobrovolník na straně ukrajinské armády, poté se dne 3. 6. 2014 ve Slavjansku aktivně zapojil do činnosti ozbrojené skupiny, a to 1. Slavjanské brigády armády tzv. Doněcké lidové republiky, přičemž dne 5. 8. 2014 byl vyznamenán Svatojiřským křížem za statečnost v boji při ústupu ze Slavjanska do Doněcka.

K tomuto ústupu došlo dne 5. 7. 2014 až 6. 7. 2014 po dobytí Slavjanska ukrajinskou armádou, kdy obžalovaný při ústupu kryl bojovým vozidlem Nona kolonu ustupujících vozidel separatistů, která vyjížděla z města Slavjansk a přesouvala se do města Doněck do oblasti ovládané separatisty. V průběhu přesunu se mu porouchala spojka na obrněném vozidle, pod palbou závadu opravil a pokračoval v obraně ustupující kolony. Při bojích o město Slavjansk a následném ústupu separatisté mimo jiné přišli o tank a další ozbrojená vozidla, poté se v době od 29. 7. 2014 do 1. 8. 2014 aktivně zapojil do bojů o města Snižně a Šachtarsk.

Dne 1. 8. 2014 separatisté ze zálohy přepadli ukrajinské vojáky, kteří se přesouvali na jiné pozice, přičemž zabili minimálně deset ukrajinských vojáků, poté se v době od 7. 8. 2014 do 2. 9. 2014 aktivně zapojil na straně separatistů do bitvy o město Ilovajsk, přičemž zde separatisté zabili dle oficiálního sdělení Ukrajiny až 1000 vojáků a dobrovolníků.

Podle rozsudku svědek Martin H. byl kontaktován Pavlem K., který mu o sobě sdělil, že je na Donbase, a po návratu by se s ním chtěl spojit. Současně mu pověděl i o existenci obžalovaného, který měl být jeho velitelem a svědek po Oldřichu Grundovi začal pátrat na internetu. Z médií se o obžalovaném dozvěděl, že dělal velitele tankového pluku, následně jej kontaktoval a jednou nebo dvakrát si spolu napsali. Obžalovaný svědkovi potvrdil, že Pavel K. u něj slouží v praporu. Toto vše proběhlo v roce 2015 až 2017.

… Svědkyně, sestřenice obžalovaného, vypověděla, že se s ním neviděla od dětství, nicméně obžalovaný se jí ozval poté, když na Ukrajině zemřel její bratr Vojtěch H. a obžalovaný o tom svědkyni informoval. Obžalovaný sám byl na Ukrajině a bojoval na straně separatistů, o čemž svědkyně věděla právě od svého bratra Vojty. Ten jí řekl, že obžalovaný odjel jako voják na Ukrajinu ihned na začátku konfliktu. Z televize se pak svědkyně dozvěděla, že tam obžalovaný odjel bojovat za separatisty, což jí sdělil novinář, který s nimi přijel dělat rozhovor. Na Facebooku svědkyně viděla fotky obžalovaného, na kterých byl i s tankem, něco se o něm psalo i v novinách na Ukrajině. Obžalovaný by měl být na Ukrajině nebo v Rusku i v současné době, má tam mít i rodinu. V současné době s ním v kontaktu není, obžalovaný si ji na Facebooku zablokoval, telefon na něho nemá.

Kdo používá sociální sítě ulehčuje zvědavcům (tedy i policejním vyšetřovatelům) práci. Je to zřejmé i z některých informací v rozsudku:
„… Na základě žádosti o právní pomoc byl od justičních orgánů USA vyzískán celý obsah facebookového profilu obžalovaného Oldřicha Grunda registrovaný u společnosti Facebook na jméno Oldrich.Grund.3, ID 100008873023181. Zde má obžalovaný mimo jiné fotografie, na kterých je ve vojenském oblečení společně s dalšími vojáky.

… Na videonahrávce pod označením unified_message_1492943551011398.mp4 o délce 1.33 min, je vyjádření obžalovaného. Začátek nahrávky je uveden titulkem ve znění: „Dne 5. 8. 2014 se hrdinou Novoruska stal první občan ČR Oldřich Grund – byl dekorován křížem za statečnost v boji, s řádem obdržel osobní zbraň dýku/nůž s věnováním od pplk.Strelkova.“ Poté následuje vyjádření obžalovaného, kdy je zabírán zblízka ve vojenském oblečení, v levém rohu je vlajka Novoruska a hovoří rusky. Toto vyjádření je doplněno českými titulky, kdy obžalovaný se představuje, uvádí, že je občanem České republiky a byl vyznamenán za hrdinství velitelem Strelkovem a dostal nůž s věnováním. Tento nůž následně ukazuje s tím, že je velitelem bojového vozidla Nona. Poté sděluje, že byl vyznamenán i za to, že ze Slavjanska do Doněcka přivezl poničenou Nonu (samohybný minomet na podvozku obrněného bojového vozidla) a také za dřívější bojové akce. V současnosti bojuje u Snižného a Šachtarska, kde je to těžké, ale dělá, co může. Následně zdraví všechny chlapce, kteří bojují s tím, že vítězství bude jejich. Povstalcům přeje vše nejlepší, a aby zůstali naživu a vrátili se ke svým rodinám.

… Složka č. 35 s názvem Unifiedmessages obsahuje facebookovou komunikaci obžalovaného s dalšími osobami. Opakovaně zde obžalovaný uvádí, že se nachází ve válce na Ukrajině v Doněcku a je velitelem tankového pluku Doněcké lidové republiky v hodnosti podplukovníka. Za účast v bojích obdržel vyznamenání a do České republiky se nevrátí.

… Ve smyslu příslušného protokolu byly ohledány webové stránky s profily obžalovaného a jeho manželky na mezinárodní sociální síti VKontakte a VK.com, kdy se jedná o ruskou obdobu Facebooku a dále byly předmětem ohledání webové stránky, které dokládají bojové aktivity obžalovaného Oldřicha Grunda v řadách proruských separatistických struktur na území východoukrajinského Donbasu. Dne 11. 4. 2018 obžalovaný na svém profilu uveřejnil fotografii, na které je ve vojenském oblečení a vyhlíží z tanku. Vedle něj na tanku sedí další tři vojáci a mají dlouhé zbraně. V seznamu přátel má obžalovaný přidanou svoji současnou manželku, která má v sociální síti VKontakt uveden svůj profil pod nickem "Ksjuša Grundova" na adrese https://vk.com/351624682 s datem narození 2. 3. 1985. Dne 11. 7. 2018 zde zveřejnila svatební fotografii s obžalovaným kdy tento má na sobě vojenské oblečení tzv. maskáče, na levé horní části hrudi má připnutou Svatojiřskou stuhu a šest různých medailí. Oba stojí před vozidlem, která má poznávací značku s označením vlajky tzv. Doněcké lidové republiky a pod touto je nápis DPR. Dne 6. 7. 2018 zveřejnila fotografii, na které je ve svatebních šatech společně s obžalovaným, který kromě výše uvedených medailí a stuhy, má na levé ruce nášivku se znakem tzv. Doněcké lidové republiky a označením v azbuce DNP.“

Pokud jde o minomet Nona (Grund působil jako velitel bojového vozidla Nona), jde o minomet ráže 120mm na  pásovém podvozku obrněného transportéru BTR-D.

Politické a vojenské souvislosti

K osvětlení souvislostí se západním pučem (barevnou revolucí) není od věci připomenout část vystoupení profesora Oskara Krejčího na konferenci Evropská unie a Rusko -- spolupráce, soužití, konfrontace? Proběhla v červnu 2014 v pražském Evropském domě. (Rusko a Evropská unie: mýty, realita a naděje | 19. 6. 2014 | Oskar Krejčí | Britské listy (blisty.cz) )

V textu se mj. uvádí: „…22. února oznámil velitel Majdanu Andrej Parubij, že se moci v Kyjevě chopily síly sebeobrany a převzaly kontrolu nad sídlem vlády, prezidentskou kanceláří a parlamentem. Ten poté jednomyslně a protiústavně zbavil prezidenta Janukoviče úřadu, jmenoval přechodnou vládu sestavenou MaCainem a Victorií Nuland s pravicovými extrémisty bez zástupců východních oblastí a zrušil zákon, který připouštěl používání menšinových jazyků včetně ruštiny. 24. února pak oznámil mluvčí Evropské komise, že EU sesazení Janukoviče i novou ukrajinskou vládu uznává.

O intenzitě bojů svědčí, že tankový arzenál Ukrajiny utrpěl značné škody tříletou občanskou válkou, kde do dubna 2016 Ukrajinci přišli o zhruba 800 kusů obrněné techniky. (viz ATM (číslo 11/2017; str.8)

Nenávistná protiruská reakce ukrajinských (kyjevských) ultranacionalistů rozpoutala občanskou válku, do které se ukrajinské armádě nechtělo. K bojům neměla motivaci, spíše byla dezorganizovaná. V ATM to dokumentují zajímavá čísla: „…Ukrajina za více než tři roky bojů utrpěla citelné lidské i materiální ztráty. Od počátku vojenských operací v roce 2014 do prosince 2016 deklarovaly ozbrojené síly 2636 mrtvých a 8897 raněných (dalších 428 zabitých a 1856 raněných hlásily složky mimo podřízenost ministerstva obrany).

Alarmující je i značné číslo nebojových ztrát z poslední doby – např. od 1. ledna do 23. prosince 2016 sice na Donbasu ve střetech s nepřítelem padlo 211 ukrajinských vojáků, avšak 256 dalších zahynulo z jiných příčin (63 spáchalo sebevraždu, 58 zemřelo na následky nemocí, 39 utrpělo smrtelná zranění při neopatrné manipulaci se zbraní, 30 bylo zavražděno vlastními spolubojovníky, 29 zemřelo při různých nespecifikovaných nešťastných událostech, 18 zahynulo při dopravních nehodách, 10 se otrávilo alkoholem nebo předávkovalo drogami, u 4 nastala smrt po nedodržení bezpečnostních předpisů; pět zemřelo z jiných důvodů), což nesvědčí o právě vysoké morálce a dobrém stupni připravenosti mnoha jednotek.“ (viz ATM (číslo 11/2017; str.5)