Často kritizujete nadnárodní korporace. Jak se ale díváte za korporace českých majitelů (Agrofert, PPF apod.)?

Petr Hampl, nezávislý sociolog

Pro pochopení je důležité odlišovat dvě různé záležitosti. Příliš velké podniky akciové společnosti s akciemi obchodovanými na burzách.

Příliš velké podniky škodí národnímu hospodářství, snižují ekonomickou výkonnost, omezují lidskou svobodu, komplikují demokratické rozhodováním, deformují lidské charaktery i mezilidské vztahy, brání zavádění inovací, činí lidi méně šťastnými a je s nimi spojena spousta dalších nežádoucích důsledků.

Podle standardní ekonomické teorie by dokonce ani neměly existovat. Třeba základní učebnice (Nordhaus, Samuelson) říká, že úspor z rozsahu se dá dosahovat pouze do určité velikosti. Potom už není ekonomicky výhodné dále růst. Ekonomové na základě toho soudí, že nehrozí vznik neúnosně velkých podniků. V určité chvíli se růst podle nich zastaví (v každém odvětví na jiné velikosti).

Jenže skutečný život se neřídí podle učebnice. Pokud se podnik stane obrovským, produkce je sice méně efektivní a zavádění inovací pomalejší, zato si může dovolit drahé právníky a může různými šikanózními žalobami ničit konkurenci. Může podplácet politiky a vykonávat nátlak na státní úředníky. Může podporovat neziskovky, které prosazují její cíle. Zkrátka, ekonomická moc se mění v politickou a zase naopak.

Proto by rozumná vláda, které jde o svobodné podnikání, vybudovala zábrany proti růstu  - regulace vztahované pouze na větší organizace, přísnější postup úřadů, progresivní podniková daň a další. A zároveň s tím bariéry proti vstupu gigantů z mezinárodního prostředí, nebo je aspoň tak omezit, aby nemohly ohrozit místní firmy.

Jenže nadnárodní korporací můžeme myslet ještě něco jiného. Akciovou společnost s akciemi obchodovanými na burze, která je aktivní v mnoha zemích. Jakmile totiž vstoupí na burzu, přijímá povinnost neustálého zvyšování zisku. V opačném případě začnou ceny akcií klesat, management přichází o bonusy a hrozí riziko nepřátelského převzetí (levné akcie skoupí konkurent).

Požadavek na zvýšení zisku může být někdy zdravý, protože vedení je přinuceno se podívat, jestli se někde neplýtvá. Ale když je plýtvání odstraněno a pokračují požadavky na zvyšování zisku bez konce, jsou důsledky patologické.

• Korporace je nucena stále více ždímat zaměstnance.

• Je nucena snižovat kvalitu produktů a služeb.

• Je nucena uplatňovat stále ostřejší obchodní praktiky.

A nemá to žádný konec. Cokoliv udělá, vždy bude následovat požadavek na další zvýšení zisku. Vyrábíte z centimetrového plechu a musíte zvyšovat zisk? Přejděte na dvoumilimetrový! Potřebujete ho dále zvyšovat? Tak musí stačit jeden milimetr. A nakonec tvrdý papír. Marketingové oddělení zákazníkům vysvětlí, že je to nutné v zájmu záchrany planety. Potřebujete nahradit maso odpadem a ještě zvýšit cenu jídla? Marketingové oddělení vysvětlí, že je to proti klimatické změně.

Petr Hampl: Jak reagovat na džihádistické útoky?

Pokud by to snad zákazníci odmítli akceptovat, vždy je tu možnost přinutit je prostřednictvím ekologické či jiné legislativy, kterou si korporace prostě zaplatí. K tomu má obrovskou politickou moc, armády právníků a ekosféru neziskovek.

Logickým důsledkem je pěstování ideologie, která to všechno umožní  - neomarxismu. Z původně okrajové kuriozity vhodné pro umělce a univerzitní intelektuály se stal společenský standard. Být neomarxistou je jako nosit hedvábnou kravatu – povinná výbava příslušníka vyšší společenské vrstvy.

Nevěřte tomu, že korporace byly k přijetí neomarxismu přinuceny. Naopak! Bez jejich podpory by se nikdy neprosadil. Druhá věc je, že teď sami někteří korporátní manažeři zjišťují, že se věc vymyká z rukou, že je zfanatizovaní neziskovkáři nutí k něčemu, co sami původně nechtěli.

Příliš velké společnosti jsou pokaždé problém, ale globální korporace s akciemi obchodovanými na burze představují větší hrozbu pro svobodnou společnost než Antifa a všechny extrémistické skupiny dohromady. A představují také větší motor islamizace.