Toto právo nelze upřít vůbec nikomu, protože se problém prostě týká úplně všech. Umlčovat kohokoli z jakéhokoli důvodu je stejně hloupé a nebezpečné, jako chtít omezovat volební právo podle dosaženého stupně vzdělání. Vždycky a ve všem je ale nesmírně důležité ZNÁT MÍRU. Je naprosto šílené zcela podléhat panice a svými vyjádřeními ji šířit. Ale je samozřejmě také krajně nezodpovědné ostentativně dávat najevo své pohrdání vůči jakýmkoli snahám situaci zvládnout a chránit obyvatelstvo, případně takové snahy zesměšňovat či přímo bojkotovat.
Chtělo by se říci, že „nic není černobílé“. Ale ani toto „moudro“ neobstojí. Z hlediska formální výrokové logiky je správná formulace „Zdaleka ne vše je černobílé“, která připouští, že existují i černobílé případy. A samozřejmě neplatí ani "zlatá střední cesta", protože často bývá správný názor podstatně blíže k jednou z "extrémů".

Nejdůležitější je nejprve správně odhadnout své schopnosti a možnosti situaci dostatečně přesně vyhodnotit, a teprve podle toho pak zaujmout stanovisko.

Lidé méně informovaní (ať už z nezájmu nebo u vědomí hranic svých schopností) by se rozhodně měli zdržet kategorických soudů a komentářů, a určitě by neměli zaujímat krajní pozice. Lidem, kteří mají o problematiku zájem a myslí si o sobě, že mají i dostatek předpokladů situaci správně vyhodnotit, zase hrozí RIZIKO SEBEPŘECENĚNÍ. I oni by tudíž měli co nejdůkladněji testovat hranice svých schopností a možností.
Nejnebezpečnější jsou ale ODBORNÍCI. Je totiž velice tenká hranice mezi odborníkem a FACHIDIOTEM. Sebehlubší znalosti v oblasti epidemiologie, imunologie a dalších příbuzných oborů, z nikoho nedělají například kvalitního statistického analytika (tím méně naopak). Ale pozor! Fachidiotem člověk není jako osoba. Tím se stává vždy jen V KONKRÉTNÍCH SITUACÍCH, kdy se dostane na tenký led, když je nucen se (byť třeba i v nějaké souvislosti s vlastním oborem) vyjádřit k něčemu, co jeho odborný rozhled už přesahuje.

Kdysi mi můj otec vštěpoval zásadu: „OD VŠEHO NĚCO A OD NĚČEHO VŠECHNO“. Tím měl na mysli, že by si člověk měl v KAŽDÉM oboru osvojit nikoli nějaké minimum znalostí, ale DOSTATEČNÝ PŘEHLED. V dnešní době extrémní specializace bude nutně v každém oboru ta míra znalostí různá. A já se musím přiznat, že navzdory snaze splnit otcova očekávání se mé znalosti v některých oborech limitně blíží nule. Je ale nesmírně důležité to o sobě vědět...