Když se Barack Obama 23. dubna omlouval rodinám Warren Weinstein and Giovanni Lo Porto, Američana a Itala, obou rukojmích zabitých při lednových útocích drony v Pákistánu, vinil z jejich tragické smrti „mlhu války.“ „Tato operace byla zcela v souladu s postupy, dle kterých řídíme protiteroristické úsilí v regionu. Vyházejíc ze stovek hodin pozorování jsme věřili, že se jedná o útočiště al Qaeda; že tam nejsou civilisté“ (v domě zneškodněném střelou z dronu). I s nejlepšími úmysly a nejpřísnějšími bezpečnostními opatřeními, řekl prezident „je to krutá a hořká pravda, že ve válečné mlze obecně, a ve válce proti terorismu zvlášť, se chyby – někdy fatální chyby – mohou přihodit.“ 

Termín „mlha války“, německy Nebel des Krieges, zavedl pruský válečný analytik Carl von Clausewitz, popisujíc nejistotu zažitou veliteli a vojáky na bitevních polích. Je to často používáno pro vysvětlení a omluvu „přátelské palby“ a dalších nezamýšlených zabití ve víru a zmatku boje. Výraz představuje živý obraz chaosu a nejednoznačnosti. Válečná mlha popisuje neuvěřitelný hluk a trauma, salvy kulek a granátů, pekelné exploze, křik zraněných, vykřikování rozkazů a odvolávání zpět, výhled omezený a zkreslený mraky plynu, kouře, prachu. Válka sama o sobě je peklo a zmatení vojáci mohou utrpět emocionální, smyslové a fyzické přetížení. V mlze války si vyčerpaní vojáci sáhnou na dno a ve strachu o sebe a své kamarády musí činit rozhodnutí života a smrti. V takto ubohých podmínkách je nevyhnutelné, že „se chyby – někdy fatální chyby – mohou přihodit.“ 

 Warren Weinstein a Giovanni Lo Porto ale nebyli zabiti v mlze války. Nebyli zabiti ve válce vůbec, v žádné válce, jak je dosud chápána. Byli zabiti v zemi, se kterou USA ve válce není. Nikdo nebojoval v domě, kde zemřeli. Vojáci, kteří palbu spustili, byli v bezpečí, tisíce mil vzdáleni. Sledovali opevnění, jak vybuchuje, ale neslyšeli detonace ani křik zraněných a nebyli vystavováni otřesu mozku. Tu noc, stejně jako noc před před útokem, spali doma ve svých postelích. 

Prezident potvrzuje, že střely byly vypáleny až po „stovkách hodin sledování“ a pečlivého studování analytiky obrany a rozvědky. K rozhodnutí vedoucímu k tomuto zabití nedošlo v bitevním kotli, nýbrž v kancelářích a zasedačkách. Výhled, spíše než zastřený kouřem a prachem, měli vylepšený nejvyspělejší sledovací technologií Gorgon Stare, užívanou pro bezpilotní letouny.

Ve stejný den prezidentova projevu vydal také tiskový mluvčí Bílého domu prohlášení s touto zprávou: „Usoudili jsme, že Ahmed Farouq, leader al-Qa’ida byl zabit při stejné operaci, v důsledku které zemřeli Dr. Weinstein a pan Lo Porto. Také jsme došli k závěru, že Adam Gadahn, Američan, který se stal prominentním členem al-Qa’ida, byl zabit v lednu, zřejmě v rámci zvláštní protiteroristické operace americké vlády. Ačkoli Farouq i Gadahn byli členové al-Qa’ida, žádný nebyl speciálně zaměřován a neměli jsme informace vedoucí k jejich přítomnosti v místech těchto operací.“ Pokud prezidentský plán dronových likvidací někdy zabije rukojmí, zabije někdy také náhodně Američany považované za členy al-Qa´ida a Bílý dům od občanů zřejmě očekává smířit se s tímto faktem. 

Nehledě na „stovky hodin pozorování“ a navzdory plnému „souladu s postupy“ byl rozkaz k útoku na opevnění vydán za absence jakéhokoli náznaku, že by uvnitř Ahmed Farouq byl a že by tam Warren Weinstein nebyl.

Tři měsíce po této skutečnosti americká vláda přiznává, že vyhodily do vzduchu budovu, kterou předtím několik dní pozorovali bez nejmenší potuchy, kdo je uvnitř. „Krutá a hořká skutečnost“ je totiž ta, že Warren Weinstein a Giovanni Lo Porto nebyli vůbec zabiti při „protiteroristickém úsilí“, ale v rámci teroristického činu vlády Spojených států. Byli zlikvidováni gangsterským zásahem, který se nezdařil. Zabiti střelami s high-tech naváděním jsou oběťmi v nejlepším případě zabití z nedbalosti, jestli ne přímo vraždy. Další „krutou a hořkou pravdou“ je, že lidé zavražděni drony, daleko od místa boje, za činy, kvůli kterým nebyli souzeni či z nich usvědčeni, tak jako Ahmed Farouq and Adam Gadahn, nejsou legálně v boji zabití nepřátelé. Jsou to oběti dálkově řízeného lynčování.

„Predátory a Reapry jsou zbytečné v ohroženém prostředí,“ přiznává generál Mike Hostage, náčelník velitelství vzdušných sil, v proslovu v září 2013. Řekl, že drony se ukázaly být užitečné k dopadení al Qa’ida, ale ve vlastním boji nejsou nijak dobré.

Jelikož Qa’ida a jiné teroristické organizace se od Obamovy dronové kampaně, spuštěné v r. 2009, jedině rozrostly a znásobily, mohlo by se v souvislosti s generálovým tvrzením pochybovat o užitku dronů na jakýchkoli frontách, ale faktem zůstává, že užití smrtelné síly vojenskou jednotkou mimo napadené prostředí, mimo bitevní pole, je válečný zločin. Dokonce vlastnit zbraň, která je použitelná jen v nenapadeném prostředí, by mohl být zločin rovněž.

Smrt dvou západních rukojmí, z nichž jednoho Američana, je tragická, ale ne víc než smrt tisíců jemenských, Pákistánských, Afghánských, Somálských a Libyjských dětí, žen a mužů zabitých těmito drony. Prezident USA i jeho mluvčí nás ujistili, že události v Pákistánu loni v lednu byly „plně v souladu s postupy, dle kterých se řídí boj proti terorismu“, jinými slovy jde tradičně o byznys. Zdá se, že v očích prezidenta je smrt tragická jen když nevhodně vyplave na povrch, že byli zabiti lidé ze západu.

„Jako prezident a velitel ozbrojených sil přebírám plnou zodpovědnost za všechny naše protiteroristické operace, včetně té, která neúmyslně vzala životy Wattenovi a Giovannimu,“ řekl prezident Obama 23. dubna. Od doby, kdy Ronald Regan převzal odpovědnost v aféře Iran-Contra, je jasné, že prezidentské přijetí odpovědnosti znamená, že nikdo nebude označen odpovědným a nic se nezmění. Odpovědnost, kterou Obama přijal za pouhé dvě oběti, je příliš nicotná pro povšimnutí a s jeho částečnou omluvou je urážkou jejich památky. 

V době dnešní vládní nepolapitelnosti a zbabělosti činitelů je velmi důležité, že se najdou tací, kteří převezmou plnou odpovědnost za všechny ty mrtvé a dělají něco pro zastavení těchto činů bezohledného a provokativního násilí.

Pět dní po prezidentově prohlášení ohledně zabití Weinsteina a Lo Porto jsem 28. dubna měl tu čest být v Kalifornii s oddanou komunitou aktivistů před základnou Beale Air Force Base, domovem pozorovacích dronů Global Hawk. Šestnáct z nás bylo zadrženo, když jsme blokovali vstup na základnu, přeříkávajíc jména dětí zabitých dronovými útoky, avšak v tomto případě bez prezidentovy omluvy či dokonce bez nějakého přiznání, že vůbec zemřely. 17. května jsem byl s jinou skupinou proti-dronových aktivistů na základně Whiteman Air Force Base v Missouri a počátkem března v nevadské poušti s více než stovkou lidí stavících se dronovým zabijákům ze základny Creech Air Force Base. Uvědomělí občané protestují na dronových základnách ve státech Wisconsin, Michigan, Iowa, New York, v britském RAF Waddington, v ústředí CIA ve Virginském Langley, v Bílém domě a dalších sídlech těchto zločinů proti lidskosti. Také v Jemenu a Pákistánu lidé otevřeně odsuzují vraždy, ke kterým dochází v jejich zemi. Právníci z humanitární organizace Repreive a Evropského centra pro ústavní a lidská práva podali žalobu u Německého soudu, žalujíc německou vládu z porušení vlastní ústavy tím, že povolila Spojeným státům užití satelitní stanice na německé základně Ramstein pro zabíjení drony v Jemenu.

Snad jednoho dne prezident Obama ponese za tyto vraždy zodpovědnost. Do té doby odpovědnost, které se spolu s vládou vyhýbá, patří nám všem. Nemůže se skrývat za „mlhu války“ a nemůžeme tak činit ani my.

autor: Brian Terrell

Autor je koordinátorem Voices for Creative Nonviolence a koordinátorem akcí Nevada Desert Experience.

Zdroj: http://www.counterpunch.org/2015/05/26/taking-responsibility-for-drone-killings/