Tento týden se hraje taková hra o informacích, ale mohli bychom si vůbec říct jak naše orgány, rozvědky, získávají informace. Jak k informacím přicházejí novináři a nakonec jak k informacím mohou dospět i občané.

Co vy na to všechno pane Zbořile?

„My jako občané jsme na tom nejhůř, protože když se k nám náhodou dostane nějaká informace, tak to může být informace falešná, lživá, záměrně lživá, ale také pravdivá,  anebo také blbá. A to je nad lidské síly rozlišit to, když najednou zjistíme, že i na úrovni investigativních novinářů nebo lidí, kteří šetří korupci v rámci Policie ČR,  se objevují informace, které vypadají, že jsou ze stejného řídkého prostředí ve kterém žijeme my, normálové.  Zřejmě je to také dáno tím, že je tolik možností v elektronickém světě nebo světě  digitální imbecility dostávat tolik informací na stůl nebo do počítače, že prostě  mozek, který zatím úspěšně čelil počítačům,  už je  tím přehlcený,“  uvedl Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz

Prezident si vyžádal informace od BIS…

„To jestli je ta informace od zpravodajských služeb důvěryhodná a jestli právě nám je vůbec sdělená, protože jak víme zpravodajské služby jsou více tajné než zpravodajské,  se ukazuje i na tom posledním případu, kde si prezident vyžádal nějaké informace, které jsou v tajném režimu a vůbec nikoho nenapadne se zeptat,  jak se ta zpráva, kterou s velkou slávou zveřejnil Český rozhlas jako svůj velký objev,  dostala na veřejnost. Má prezident republiky nějaký odposlech na Hradě nebo v Lánech, mají jeho spolupracovníci, kteří mají prověrku na přísně tajné také nějakého špiona za zadkem a nebo ta informace se získala tak, že si nějaký agent BIS pozval do kavárny na kávu nějakého neloajálního pracovníka prezidentské kanceláře a tak se to dostalo navenek. Zajímavé je, že ani  Český rozhlas se tím příliš nezabýval nebo nám neprozradil jaký ten jeho zdroj informací může být, což samozřejmě je chráněno  pololživou tezí, že novinář, televize mohou chránit své zdroje,“  upozorňuje Zdeněk Zbořil.

A co ty špióni…

„Na druhé straně, když jde o bezpečnost státu, když se jedná o špiony z Číny nebo Ruské federace, kteří by sem mohli proniknout, tak už to je vážnější. Kteří „Rusové“ to jsou? Jsou to pracovníci nějakých státních struktur nebo novináři, anebo to jsou upovídaní lidé, kterým český novinář koupí drahé kafe v restauraci Nacionalnaja na rohu Tverského bulváru  a nebo to jsou informace disidentů nedisidentů? Zejména u těch Číňanů je to velice komplikované, jsou to Číňané z kontinentální Číny nebo jsou to Číňané z Hongkongu nebo Šanghaje, nejsou to náhodou  Číňané ze Singapuru, tam je totiž těch Číňanů loajálních komunistickému režimu možná víc než v Pekingu.  Samozřejmě Číňané jsou po celém světě. A co když ty informace,  a ti špioni čínsky hovořící a čínskými znaky se dorozumívající, jsou také z Tchaj-wanu?

To všechno mohou být podvrhy a nebo hra, která nám jenom dokazuje, že když mluvíme o „politickém zákulisí“, že to není žádný bonmot, že to jsou skutečně pravdivá slova, a že si musíme všichni položit otázku,  jestli tyto informace má mít hlava státu, která je také „vrchním velitelem branné moci“  (čl.63, odst.1, bod c/ Ústavy ČR)? Anebo, zda tyto informace může mít jen ředitel BIS nebo vojenského zpravodajství nebo Českého rozhlasu? Vždyť přeci  i tito lidé musí být nějakým způsobem kontrolováni a mohli bychom se dostat do situace,  kdy tyto služby a redaktoři ČRo budou řídit stát. Vypadá to, že ve Spojených státech k tomu už došlo, ale my to známe velice dobře z  komunistických režimů a víme, že od určité doby třeba  politické instituce Sovětského svazu se obávaly toho, aby se nevrátila doba stalinských represí, ať už z třicátých nebo ze začátku padesátých let, a snažily se předchůdce  KGB neustále nějakým způsobem reformovat nebo reorganizovat, dostávat ji pod dohled vojenské rozvědky. Pak zase rostla moc vojenské rozvědky a kolo se hrou na tajné tajné se roztáčelo donekonečna.  Politické zákulisí je nebezpečné právě proto, že má sílu a instrumenty jak utajovat informace, pouštět informace, které jsou vylhané nebo záměrně nepravdivé,“  dodává Zdeněk Zbořil.