Asi už jenom pár lidem dnes něco řekne jméno AJ Liehm. Připomeňme si,  kde jsme se učili odhalovat špínu, cenzuru, už v zárodku poznat narůstající totalitu, a jak se nám to opět hodí.

Rok 1968 už moc lidem dnes nic neřekne, pokud se nedostenete k dokumentům, jak šíleně komunisti tohoto člověka nenáviděli a proč musel emigrovat. A přitom právě naše generace se tehdy formovala, když jsme si zaškrtávali tužkou výroky, které byly údajně proti ČSSR a proto vlastizrádné. V roce 1968 vyšla brožurka sovětských žurnalistů, pro kterou jsme si paradoxně chodili na Čínské velvyslanectví. (Přitom Čína byla proti vstupu Varšavských vojsk do Československa, ale kdo to dnes ví, když je tak dehonestována?) A právě dle nadpisu této brožury se dodnes pejorativně použivá její název:

K událostem v Československu

Poučení z krizového vývoje

A právě jedno poučení skýtá: i tenkrát měla propaganda velký efekt. Jenomže přesně opačný, než jaký totalita a propaganda očekávala. Zákon akce a reakce. Lidé tou masívní cenzurou a propagandou dostali impuls ke zvědavosti a pochopili, že totalitou a nátlakem cesta nevede. Sice to trvalo dlouhých 21 let, ale svoboda se nám vrátila. Bohužel pouze jenom na deset let, kdy opět Českou televizi a ideologická místa obsadili zpět lidé, kteří tvrdí, že pravda je jenom jedna: jejich!

Pane Liehme, s hlubokou pokorou děkuji za otevření očí v mém mládí, co skutečně svoboda a demokracie znamená.

Poslední sbohem