„Měl jsem úzký a dobrý vztah s Vadimovou rodinou. Má dominantní televizní tvorbu, viz Krkonošské pohádky. ČT3 teď hodně reprízuje starší TV filmy, u který v titulcích často čtu: hudba – Vadim Petrov. Byl velmi pracovitý. Dělal ředitele divadelní, literární, audiovizuální agentury Dilia.“ (Gustav Oplustil)

„Vadim Petrov byl velice univerzální a ovládal hudební řemeslo. Rád vzpomínám na dobu daleko pestřejší hudební skladby v televizní tvorbě. Byla to i doba Vadima Petrova.“ (Rudolf Tesáček)

Petr Hannig: Vadim Petrov je z ruské šlechtické rodiny, to je skutečně tak, také dostal vyznamenání od Ruské federace. Petrov byl úžasně milý člověk, jako profesor byl velmi vstřícný. Učil mne ke konci mého studia na konzervatoři v Praze instrumentaci. Pamatuji si jeho výrok – „Nedávej do kompozice nic, co není třeba. Buď velice úsporný“… Je to pravda. Dneska každý všechno přeplácá, skladba pak nezní. Děkuji Petrovovi nejen za tento apel, který jsem si jako student vyslechl. Dnes dávno souhlasím s tím, že důležité je nepřehlušit čistotu melodie, harmonie a rytmu.

Ukázka: Vadim Petrov – závěrečná hudba k filmu Chvíle pro píseň trubky (ČST/1980)

Petr Hannig: Vadim Petrov mi přiblížil lidovou tvorbu světa. Mám rád obecně lidové písně. Měl jsem velice v oblibě meziválečnou zpěvačku ruských romansů Izabellu Daniilovnu Jurjevu (1899-2000). Na toto konto jsme se jednou po hodině výuky začali s profesorem Petrovem bavit. Dokonce mi pak přinesl sborník ruských romansů, tedy písní (balad). Byl jsem nadšen a hodně jsem poté i z toho čerpal sám. Ještě jsme se s panem Vadimem Petrovem domlouvali, že po záležitosti s koronavirem na jeho sídlo přijedu; odstěhoval se mimo Prahu. Tak tohle se už nestane, což je mi velmi líto. S Petrovem se velice dobře povídalo. Na jaře letošního roku mi napsal slova: „Milý Petříku, zdravím a dělám co mohu, ale je toho čím dál tím méně. Až ty zmatky pominou a budeš-li mít chuť, rád Tě kdykoliv přivítám a leccos probereme, máme si toho asi dost povídat. Takže hodně zdraví přeje Vadim Petrov.“ Bohužel s milým panem profesorem se už nesetkám.

Zde bychom jen připomněli ruského učitele zpěvu Karenina, ke kterému docházel Karel Gott. Ve Sputniku jsme hovořili i s jiným potomkem ruské aristokracie: interview nám tehdy poskytl český textař a scenárista Petr Markov (scénář k trilogii Slunce, seno...) Jinak Izabela Jurjeva byla ruská fenomenální zpěvačka, která se dožila stovky a zemřela relativně nedávno…

Hannig: Ano, Gott měl Karenina a Jurjeva vážně žila tak dlouho? To není možné, jsem překvapen. Měl jsem ji zapsanou jako velkou hvězdu meziválečné éry. Potěšil jste mě, pane redaktore. Co mě se týče, do Ruska jsem jezdil před osmašedesátém. Býval jsem nejmladším členem poroty mezinárodního festivalu v Soči. Když jsem byl v Rusku, sehnal jsem si tam gramofonové desky s Izabellou Jurjevou a za příklon k ní vděčím Vadimu Petrovovi. Do této muziky jsem se zamiloval. Ruská hudba mi otevřela opravdu okouzlující svět, který Jurjeva svým dílem tlumočí. Díky, pane profesore…

Ukázka: Vadim Petrov – STŘÍBRNÁ SERENÁDA

„Vadim Petrov byl dobrý a poctivý člověk, takový byl i umělec. Věnoval se svému řemeslu 100procentně. Jeho styl? Byl lidový. I když dělal doprovodnou hudbu, hudební podkres, mělo to melodičnost. Byla to kompozice, která se pamatovala a která korespondovala s /TV/ dějem věci, k níž muziku Petrov dělal. Byla to šťastná osoba a šťastný umělec, který své řemeslo ovládal.“ (Gustav Oplustil)

Vadim Petrov se dožil hezkých 88 let věku. Petrovovo dílo obsahuje stovky titulů. Autor tvořil symfonie, soubory písní, také hudbu k večerníčkům či k filmům… Na portálu DILIA se dočítáme: „Skládal hudbu všech žánrů od hudby taneční, scénické, filmové až po hudbu populární (vyšší populár, písně, šansony apod.) i hudbu vážnou (kupř. hudbu symfonickou, komorní či vokální). Na svém kontě má více jak 1 319 hudebních titulů. Je držitelem celé řady domácích i mezinárodních ocenění.“

Hannig: Vadim Petrov byl jako hudebník a skladatel přístupný lidem. Obdivuji jeho melodiku, resp. cit pro melodickou linku. Tuhle mi poslal svou skladbu o Praze. Je nádherná. Petrov se nenechal svést k, řekl bych, exkluzivnímu skládání pro snoby. Tvořil a skládal pro lidi.

Ukázka: Vadim Petrov – Tarantela z Krkonošských pohádek (1974)

Na druhou stranu, pro srovnání, si ale vzpomínám, že ona „líbivá“ přístupnost některým kritikům vadila v díle Karla Svobody (divácky nesmírně atraktivní, ale dle některých kritiků jakoby prvoplánová). Nicméně je fakt, že žánrové rozpětí Petrova (podobně jako u kdysi Jaroslava Ježka) umožňovala vyhovět vlastně nárokům všech, což v hudební branži je fenomenální. Kdyby tak tohle dokázali politici ve svém oboru…

Hannig: Vadim Petrov je svůj. Z něho prýští také to Rusko. V jeho muzice je vše slyšet. Nedivím se, že získal vyznamenání od Ruska. Přitom je Petrov vrcholně evropský. Opakuji, že je na něm skvělá srozumitelnost. Ještě ke Karlovi Svobodovi: přátelé, uvědomme si, že Karel Svoboda na dvou melodiích utáhl celý televizní seriál Cirkus Humberto. Byl také skvělý komponista. Československo mělo štěstí na celou žeň mimořádných autorů a interpretů, k jejichž špičce náleží právem pan profesor Vadim Petrov.

„Vadim Petrov byl vyhledávaný. Nebyl pověšený jen na jednoho dramaturga, spisovatele, … Petrova si rádi brali všichni.“ (Gustav Oplustil)

Ukázka: Vadim Petrov – hudba k filmu Přátelé zeleného údolí (1980)

Existuje něco jako Petrovská škola v komponování, výuce? Mám na mysli kompoziční styl…

Hannig: Myslím, že ano. Založil Lidovou konzervatoř (nyní Vyšší odborná škola Jaroslava Ježka v Praze). Původně to bylo pro ty, kteří nestudovali denně na Pražské konzervatoři; ta dávala průpravu pro vážnou hudbu. Takže jde-li o mě, cítím se být žákem Vadima Petrova, Zdeňka Hůly, Jaroslava Kofroně… Studoval jsem Pražskou konzervatoř, nakonec jsem však sběhl k populární hudbě. Jinak na Lidovou konzervatoř, již založil Vadim Petrov (1958) a kde kolem sebe soustředil výborný kolektiv, docházeli později významní hudebníci, mnozí absolventi zazářili v šoubyznysu… https://www.kjj.cz/new2018/konzervator/soucasnost-a-historie  Co bych Vám tak ještě řekl? Hudební myšlenka se musí narodit a pak ji skladatel oblékne do šatů. To profesor Petrov ovládal. Jak se tvoří dnes? Co současná generace? Nakoupí šatečky a pak do toho patlá dítě. Kde jsou ty časy. Velká škoda Vadima Petrova. Vzpomínky a dílo – přetrvají…

Děkujeme za hezké vzpomínání na výjimečného skladatele Vadima Petrova.

Hannig: Rádo se stalo.

Závěrem citujeme Facebook bývalého ředitele Ruského střediska vědy a kultury v Praze Andreje Končakova: Vadim Petrov byl synem ruského emigranta MUDr. Vadima V. Petrova, potomka starobylého šlechtického rodu Repninů-Rěpninských s rodovou tradicí od r. 842. Dědeček Vasilij A. Petrov (1872–1949) dožil v Praze, byl významnou osobností ruského společenského života, spjat s pravoslavným chrámem sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ul […] Skladatel Vadim Petrov si svou tvorbou vysloužil řadu ocenění v Česku i zahraničí. Byl mimo jiné držitelem zlaté a platinové desky Supraphonu. Jeho skladby tak mohli slyšet lidé v koncertních síních i několik generací dětí, sledujících v televizi Pohádky o Krtkovi, Krkonošské pohádky nebo příhody Spejbla a Hurvínka.

Od autora článku panu skladateli Vadimu Petrovovi a panu Petrovi Hannigovi s poděkováním.

Ukázka: Izabella Jurjeva – JEN JEDNOU

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.