S ohledem na skutečnost, že se sociální sítě chovají de facto jako nakladatelství, byť se tomuto právnímu postavení brání ze všech sil,  je rozsudek mnichovského soudu v podstatě úsměvný.

Představme si, že by se stejně zachovali skuteční nakladatelé nebo filmoví tvůrci. To by asi nikdy nevyšly detektivky velmi úspěšného autora Ed McBaina, píšícího i pod jménem Evan Hunter, rodným jménem Salvatore Lombino, protože by měl  být zablokován, dle soudu v Mnichově asi nevydán. To bychom se zrovna tak museli rozloučit s hercem Michaelem Caine, jehož skutečné jméno je Maurice Joseph Micklewhite a výčet případně zblokovaných, nevydaných či jinak zcenzurovaných by mohl pokračovat.

Stupidnost mnichovského rozsudku je o to více směšnější, že zasahuje do vztahu mezi americkou soukromou společností a občanem a dělá tak advokáta Facebooku, který rozhodně německé zájmy nejenže nechrání, ale ani v Německu neplatí daně. Inu užitečné idioty měla každá doba, nejen doba Lenina. A ptát se tohoto mnichovského soudu, jak je možné, že Facebook při vlastní cenzuře nejenže neuvádí osobu, která tak rozhodla a dokonce ani svůj krok neodůvodnila, je zjevně zbytečné. A nemá zde nikdo nic proti odstraňování nenávistného obsahu proti komukoliv.

Rozhodnutí výše uvedeného soudu se proto vzdor uvedeným veřejným informacím jeví jako nepřezkoumatelné  a navíc bez náležité proporcionality. Žaloba byla podána za tzv. ban (blokace) za nenávistný obsah. Žalující se nedomáhali povinnosti uvádět plná jména, ale brojili proti (dle jejich názoru) neoprávněné blokaci ze strany Facebooku. Soud si ale v občansko-právním řízení rozhodl bez návrhu žalobce o povinnosti uvádět na Facebooku skutečná jména.  Ačkoliv to zjevně nebylo předmětem žaloby. Takový rozsudek by v demokracii odvolací soud zrušil. Otázkou je, kde je dnes Německo.

O nic světoborného se samozřejmě nejedná, ostatně Ruská federace se sama asi za zbytek Evropy logicky nepočítá, ale rozhodně Moskva na nějaké povolení Bruselu nečeká a nikdy čekat nebude. Záměrná falzifikace pojmů, kterou Brusel užívá je v tom, že za Evropu se mediálně označuje pouze Evropská unie a je to zeměpisně lež a lidsky je to neskutečně hloupé. Asi jako když naše politické strany bídného programu i lidského obsazení hlásí, že jsou „proevropské“. Tedy i proruské? Asi těžko. Toto rétorické a píárkové falzum dokonce není ani profederalistické, jenom poníženecky probruselské.  Tak se rozsudku z Mnichova nedivme, protože se vrací doba, kdy se zdravý rozum, ale i právo platné pro demokracii vytrácí. Už to tu v minulém století bylo několikrát. Se žalostným a tragickým vyústěním.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)