Tento týden bychom si mohli něco říct o prezidentech. V Americe to vypadá tak, že se všichni teď už bojí, že Donald Trump by mohl zvrátit volby, tak dělají vše proto, aby prohrál. Naši republiku navštívil polský prezident. A vidíme, že soudní moc se nějak kymácí, ať už u nás nebo i na Slovensku.

Co vy na to všechno pane Zbořile?

„Máte pravdu, jsou to tři typy prezidentů, které jste zmínil. Ten americký je součástí moci výkonné a omezit ho může pouze Senát nebo Kongres a platí jenom za určitých okolností, že  demokratické a republikánské strany jsou od sebe nepříliš vzdálené. Ale pravda je, že chaos, který vzniká okolo amerických voleb, neříkejme mu chaos běloruského typu,  je skutečně zajímavý. Něco se tam děje a zřejmě se kalkuluje s tím, i když v ČT na to nevěří,  že by mohl Donald Trump prezidentem zůstat nebo že by se to jednání o předání funkce nějakým způsobem zadrhlo. Anebo naopak, skutečně už „vítězný“ Biden prezidentem bude a  státní administrativu čeká zemětřesení, alespoň na těch nejvyšších místech. Je to skutečně zajímavá situace a stojí za to sledovat nominace, o kterých mluví Biden, protože o nich nevíme, zda jsou to jmenování na krátkou dobu a nebo na trvalo, zda se šéfem Pentagonu nemá stát generál, statečný generál černé pleti, jen proto, aby se dodržely nějaké předvolební sliby,  a tak dále. Předpokládám, že se nebude mluvit o vedoucích osobnostech zpravodajských služeb nebo o státně bezpečnostních strukturách, ačkoliv i tam zřejmě  napětí  vrcholí,“ uvedl Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.

Polský prezident v Praze a další prezidenti…

„Když se podíváme někam jinam, tak se zdá, že ve Spolkové republice Německo je všechno pevně v rukách Angely Merkelové a o ostatních německých politicích  se u nás referuje jenom v souvislosti s koronavirovou krizí.  Téměř žádná pozornost se nevěnovala návštěvě polského prezidenta u českého prezidenta. Navíc ta návštěva byla mimo řád pravidelných diplomatických výměn názorů a bylo vydáno takové zvláštní prohlášení, které ne že by nic neříkalo, ale musíme se do něho ponořit a hledat co za tím vlastně je. Já jsem si to přečetl alespoň tak, že se tady jednalo o tom,  zda Visegrádská čtyřka je ještě nějakým způsobem soudržná a  český prezident upozornil na to, že on může v tomto ohledu vydávat jenom nějaká doporučení vládě a že by si něco přál,  ale neví, jak to s tím dopadne.

Na druhé straně  dva velcí hráči světové politiky jsou zmiňováni, jen jako kdyby jeden podával u pracovního stolu, při pracovním jednání svým kolegům nějaká lejstra levou rukou místo pravé a z toho se  usuzuje na to, jestli není ochrnutý. Stejně tak se nemluví o komunistické nejvyšší hlavě Čínské lidové republiky, když promluvila o odchodu čínských zaměstnanců do důchodu v 55 letech. To je taky taková zpráva, u které člověk neví, jestli se má smát nebo jestli ji má brát vážně, protože rozebrat fenomén odchodu do penze v zemi, která má skoro 1,5 miliardy občanů není záležitost na jeden novinový titulek,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.

Krize soudnictví…

„Ale co se mi zdá  zřejmé a na první pohled velmi dobře viditelné,  je krize soudnictví, a to jak na Slovensku, tak v České republice, abychom si vybrali jenom ty dva  nám srozumitelné případy. Na Slovensku se už mění i policejní prezidenti. Na Slovensku to zasahuje soudy a přitom se útočí na Matovičovu vládu, což je takový zlozvyk už od dob útoku na Roberta Fica v souvislosti s vraždou Kuciaka a jeho přítelkyně, ale důležité je, že se tam něco dalo do pohybu. Že existuje mechanismus, který nám ukazuje, že „nezávislá soudní moc“ nemůže být nebo nebyla tak zcela nezávislá, jak by měla být, a jak by si přála být, a že tam  zákulisní hráči stále  hrají nějakou roli,“ popisuje Zdeněk Zbořil.

A kauzy u nás…

„A o to zajímavější, protože není tak veřejně prezentovaný, je případ soudce Vrchního soudu, původně dlouhodobého člena Nejvyššího soudu Sováka, který dokonce už sedí ve vyšetřovací vazbě, překonal těch prvních 48 hodin pro sdělení obvinění a nejvyšší státní zástupkyně Bradáčová nám oznámila, že tam ještě nějakou dobu bude. Nebo že tam musí být, protože se něco děje na i okolo  soudu. K tomu si připočtěme  hysterii, které se dopouští Pavel Rychetský, předseda Ústavního soudu, který místo toho, aby se zabýval mimo jiné také tím jaký je stav soudnictví v České republice, tak nám kádruje předsedu vlády a vysvětluje,  co to je za člověka, jaký to byl a je člověk, aniž by si uvědomil, že by se měl také zabývat tím jací jsou někteří soudci  lidé a jakou mají svou minulost, protože on je jeden z těch, který se zasadil o to, že došlo nejen k právní kontinuitě s režimem předcházejícím roku 89, ale zejména k personální kontinuitě. Ta se „transformovala“ velmi pomalu a  aféry kolem soudů a dokonce i státního zastupitelství, které se objevují na veřejnosti,  jsou zdá se dramatičtější a častější než jsme si mysleli.

To vůbec nemluvím o situaci  mezi vedoucími funkcionáři fotbalového svazu, kteří také nejsou propuštěni na svobodu z vyšetřovací vazby a vypadá to na velkou aféru, která se dotýká i nějakého právního problému,  ale to je jenom taková drobnost v rámci justice jako celku.

Důležité je, že  nedotknutelný soudcovský stav, který přežil aféru Berka a ještě několik maličkostí se soudcem, který bral úplatky a byl za to odměněn tehdy, myslím, postavením velvyslance České republiky v Bulharsku, tak najednou se zdá, že se dostal do větších problémů než očekával. Soudce, který je dneska ve vězení, jak už jsem říkal,  byl dlouholetým členem Nejvyššího soudu, dost dlouho byl na Vrchním soudu. To jsou dvě nejvyšší instance, které si umíme představit, ale navíc, už měl jít do penze, myslím, že během dvou, tří měsíců. Samozřejmě, že to pro něj byla a je  osobní tragédie, zkolaboval a dál se o něm nemluví. A naši investigativní novináři, kteří se věnují s prominutím kdejaké pitomosti okolo různých politických činitelů, našlapují okolo toho problému soudcovského stavu velice opatrně, jako kdyby stále  ještě věřili na  jeho nedotknutelnost,“ dodává Zdeněk Zbořil.