"Statečnost míří ke hvězdám, strach ke smrti." Lucius Annaeus Seneca

Roku 61 n.l. se na pro Kelty posvátném ostrově Ynys Môn vylodili římští legionáři, které Římané zkoncentrovali pro invazi na ostrov z celé Británie, vedení generálem Suetonieme Paulinem. Chystali se tam k boji s... druidy. Cože? Stáhli legionáře z posádek v celé Británii (což se jim ihned vymstilo a oslabení pozic využila královna Boudica), aby si to vyřídili s hrstkou kněží?
Na první pohled se to může zdát absurdní, ale Římané si dobře uvědomovali, že druidové jsou ti, kdo v Británii třímají jak moc ideologickou tak moc konceptuální (které stojí nad mocí zákonodárnou, výkonnou a soudní). Ale tento článek není o zrečstvu britských ostrovů, ale o strachu.
Celá invaze málem dopadla pro Římany naprostou katastrofou, nebýt velitele Paulina, alespoň tak to líčí římský historik Tacitus. Jak bitva probíhala popisuje Tacitus:

„Na pobřeží stála nepřátelská armáda, neproniknutelná formace mužů a zbraní. Ženy v černém oblečení jako fúrie běhaly mezi řadami. Divoce rozcuchané, mávaly pochodněmi. Kolem nich stáli druidové, zdvíhající ruce k nebesům a křičící strašlivé kletby na naše vyděšené vojáky. Ti stáli nehybně a bezbranně jako ochrnutí.“

Druidové zde použili proti Římanům zbraň ve které byli opravdu velice dobří. Použili "magii" se všemi příslušnými rituály a rekvizitami, které k takové magické operaci patří. Účinek byl naprosto zdrcující a otrlí a v mnoha bojích zocelení legionáři byli naprosto paralyzovaní. Když na ně udeřily řady Keltů, začali Římany kosit jako obilí na poli. Ale přesnější bude říct, že spíš než zbraně nepřátel, pobíjel legionáře jejich strach. Místo legionářů tam stála jateční zvířata a už už to vypadalo na naprostou katastrofu. Když to viděl generál Paulinus za mohutného řevu se vrhl na keltské válečníky a dle líčení ho popadl amok a začal kosit nepřátele on. Když to jeho vojáci viděli, strach je opustil a vrhli se vpřed za velitelem.
"Nesouce korouhve, vyrazili vojáci vpřed, potlačili odpor a zahalili je v plameny". Pokračuje Tacitus.

Řádění Římanů údajně nikdo na ostrově nepřežil, nevystačili si jen se zničením posvátných hájů, ale údajně pobili druidy do posledního i s obyvateli ostrova. Když generál zlomil "kouzlo" druidů, projevil se tzv. magický zpětný odraz. Energie se nemůže nikam ztratit a tak po zlomení "kouzla" se strach v odpovídající energetické úrovni přelil v zuřivost, která udeřila na sesilatele. (Poučení a varování pro sesilatele strachu). Není pravděpodobné, že by si to Tacitus vymyslel, nebo že by přeháněl. Už tak by někdo mohl posměšně prohlásit, že hrdinné legionáře k smrti vyděsily rozcuchané, uřvané ženské. Vymyslet si něco takového, z toho by neplynul žádný profit.

Strach je v řízení a "magii" jeden z nejsilnějších nástrojů k ovládání davu. Principy a metody se nemění a tak i dnes můžeme podobnou "magickou" operaci sledovat na vlastní oči. Jen o dost zrůdnější, neboť má vskutku globální rozměry a odpudivé cíle. Dění okolo Covidu je čistou "černomagickou" operací, kde magický agens je strach. Jak známo strach je spojen s odlivem velkého množství energie směrem od oběti k operátorovi. Když na vás z každé stránky v novinách a každého záběru v televizi civí děsivý nepřítel, je těžké strachu nepodléhat. Strach je podporován, našleháván. Evokovány jsou obrazy tisíců mrtvých v ulicích...

Pamatujte na bitvu na ostrově Mon, legionáře defakto kosil jejich strach, nikoli keltští válečníci. A kolik obětí ma na svědomí samotný virus a kolik strach? A co vyděšené stádo? Jak snadno se podřídí pastýři, který nabízí ochranu před smrtelným nepřítelem. Pochopitelně tato ochrana má blíže k mafiánské praktice vybírání výpalného: "Zaplaťte a my vás ochráníme (před námi samotnými)." A ohrada má blíže vězení. Ovšem každý magický operatér by měl předně myslet na zpětný odraz a lidé by měli myslet na to, že ve finále je to na nich, jestli chtějí být paseným stádem psychických biorobotů nebo lidmi.

A nakonec ještě malá ukázka toho, že ani staré magické rekvizity se nemění a rozcuchané pobíhající fúrie se používají i v dnešních moderních rituálech.