Rok 2020 poznamenala celosvětová pandemie koronaviru, řekl ve čtvrtek papež František, ale zároveň zaznamenal znepokojivý nárůst „nacionalismu, rasismu a xenofobie“.

„Je smutné, že vedle všech svědectví o lásce a solidaritě během pandemie koronaviru jsme také zaznamenali nárůst různých forem nacionalismu, rasismu a xenofobie a válek a konfliktů, které za sebou přinášejí jen smrt a zkázu,“ uvedl ve svém poselství ke Světovému dni míru 2021.

V posledních měsících se papež znovu a znovu vrací k tématu nacionalismu a váže ho na nejnižší pudy lidské osoby.

Papež představil své myšlenky na „Great Reset“ Valnému shromáždění Organizace spojených národů koncem září a nabádal k přijetí multilateralismu a globalismu – který označil za „Boží plán pro náš svět“ – kvůli návratu k nacionalismu a sofokracii.

„Stojíme tedy před volbou mezi dvěma možnými cestami,“ prohlásil tehdy František. „Jedna cesta vede k upevnění multilateralismu jako výrazu obnoveného smyslu pro globální spoluzodpovědnost, solidarity zakotvené ve spravedlnosti a dosažení míru a jednoty v lidské rodině, což je Boží plán pro náš svět.“

„Druhá cesta klade důraz na soběstačnost, nacionalismus, protekcionismus, individualismus a izolaci,“ pokračoval. „Vylučuje chudé, zranitelné a ty, kteří žijí na periferiích života. Tato cesta by jistě byla škodlivá pro celou komunitu a způsobila by každému sebepoškození. Nesmí zvítězit.“

Podobné poselství přednesl František následující měsíc ve svém encyklickém dopise nazvaném Fratelli Tutti (Bratři všichni), v němž odsuzoval opětovný vzestup populismu a nacionalismu na světové scéně a vyzýval k většímu multilateralismu.

Zdá se, že naše vlastní dny vykazují „známky jisté regrese“, napsal papež. „Dávné konflikty považované za dávno pohřbené propukají nanovo, zatímco případy krátkozrakého, extremistického, rozmrzelého a agresivního nacionalismu jsou na vzestupu.“

„V některých zemích vytváří koncept lidové a národní jednoty ovlivněné různými ideologiemi nové formy sobectví a ztrátu sociálního smyslu pod rouškou obrany národních zájmů,“ napsal papež v dopise o 43 tisících slovech, který byl zveřejněn 4. října.

Stejně jako při jiných příležitostech připisoval František obnovené nacionalistické nálady rostoucí xenofobii, úzkoprsosti a sobectví.

Jsou tací, „kteří se podle všeho cítí být povzbuzováni nebo přinejmenším povolováni svou vírou, aby podporovali odrůdy úzkého a násilného nacionalismu, xenofobie a pohrdání, a dokonce i špatné zacházení s těmi, kdo jsou jiní,“ zdůraznil papež. „Víra a humanismus, který vzbuzuje, si tváří v tvář těmto tendencím musí zachovat kritický smysl a vyvolat okamžitou reakci, kdykoli zvednou hlavu.“

„Úzké formy nacionalismu jsou extrémním vyjádřením neschopnosti pochopit význam… bezdůvodnosti,“ tvrdil František. „Mýlí se, když si myslí, že se mohou rozvíjet sami, bez ohledu na zkázu ostatních, že když zavřou dveře před ostatními, budou lépe chráněni.“

„Přistěhovalci jsou považováni za uzurpátory, kteří nemají co nabídnout,“ dodal. „To vede k zjednodušujícímu přesvědčení, že chudí jsou nebezpeční a neužiteční, zatímco mocní jsou štědří dobrodinci.“

„Je smutné, že dnešní politika má často podoby, které brání pokroku směrem k jinému světu,“ řekl. „Nedostatek zájmu o zranitelné se může skrývat za populismem, který je demagogicky zneužívá pro vlastní účely, nebo za liberalismem, který slouží ekonomickým zájmům mocných.“

Papež František později v říjnu znovu zaútočil na nacionalismus a naznačil, že Evropa, a zejména Itálie, opakuje chyby z doby před nacistickým Německem, když umožňuje nástup nových nacionalismů.

Papež František na adresu socialistického španělského premiéra Pedra Sáncheze doporučil knihu „italského intelektuála z komunistické strany“ s „velmi evokujícím názvem: Syndrom 1933“.

Siegmund Ginzberg ve své knize z roku 2019 vykreslil paralelu mezi tím, co se dělo s nástupem Adolfa Hitlera a nacistické strany v roce 1933 do Itálie v roce 2019, kde hrozí, že dominantním politickým hnutím se stane nový antiimigrantský nacionalismus a populismus.

Kniha „odkazuje na Německo, samozřejmě,“ řekl papež. „S pádem Výmarské republiky se objevila celá řada možností, jak se dostat z krize. A tam začala ideologie ukazovat, že tou cestou je národní socialismus a ten pokračoval dál a dospěl k tomu, co známe: k dramatu, kterým byla Evropa s tou vlastí, vymyšlenému nějakou ideologií.“