Spolupodepsal jsem žádost francouzské poslankyně z naší frakce Identita a demokracie Anniky Bruna (na obrázku) o písemnou odpověď Evropské komise ve věci testování kosmetických přípravků na zvířatech. To je zcela zakázáno od března 2013. Jakékoli uvedení kosmetického přípravku, který byl předmětem a testování na zvířatech, na trh, je zakázáno, včetně případů, kdy takové testování proběhlo ve třetí zemi (SDEU, 21. září 2016, aff. C-592/14).
Dne 18. srpna 2020 však odvolací senát Evropské agentury pro chemikálie (ECHA, na obrázku) v případě Symrise rozhodl, že nařízení REACH o chemikáliích vyžaduje od žadatelů o registraci provedení studií na obratlovcích, ačkoli tyto látky mají být za účelem posouzení použity výhradně v kosmetických přípravcích. Toto rozhodnutí tedy zpochybňuje zákaz testování na zvířatech v případě kosmetiky, které vydala Evropská komise.
Paní poslankyně se tedy ptá: Bude Evropská komise trvat na zákazu kosmetiky, která obsahují přísady, testované na zvířatech, jak stanoví nařízení Evropské komise č. 1223/2009 ze dne 30. listopadu 2009?

V tom případě EU přikazuje to, co zakázala…

Evropská agentura pro chemikálie (ECHA) je jedna z asi 7 desítek institucí Evropské unie (a zakládají se další). ECHA) byla založena v roce 2007, sídlí v Helsinkách a zaměstnává asi 500 pracovníků. Možná, že efektivita jejich práce je poněkud vyšší než u jiných agentur EU.
Poslankyně Annika Bruna působí ve Výboru pro ženská práva a rovnost pohlaví a ve Výboru pro ochranu zvířat při transportu a je náhradnicí ve Výboru pro životní prostředí (jako já).

Asi bych se s paní kolegyní neshodl na postoji k testům na zvířatech. Je totiž dlouhodobá tendence je zakázat i pro humánní léčiva. Pak bychom se mohli divit důsledkům, protože na tkáňových kulturách všechno testovat nelze. Podobné to je i s experimentální chirurgií. Pokusná zvířata pak nebudou trpět, neboť nebudou žít vůbec.

Máme své zkušenosti s utrpením slepic, když se aktivisté nejdříve zavírali do klecí na Malostranském náměstí a pak poslanci v Poslanecké sněmovně PČR prosadili zákaz klecových chovů, ale nikoli prodej, takže se co ČR dovážejí vejce z polských klecových chovů. V nezakázaných chovných halách sice slepice hynou hlavně uklováním třikrát více, ale to aktivisty nepálí.

Stejné je to s chovem kožešinových zvířat, který byl v ČR zakázán, ale v Západní Evropě tyto chovy vesele pokračují dál a kožešiny s k nám samozřejmě dovážejí. Nyní v Norsku a Dánsku norky vybili kvůli nákaze koronavirem. Tato škoda jim bude kompenzována Evropskou unií, tedy finančně se budeme podílet i my, kteří jsme kožešinová zvířata už zrušili…

Již v nejbližších letech bude v EU silný tlak na „pohodu zvířat“. „Experti“ vymýšlejí nejrůznější pohodlné příbytky, například patrové domečky pro králíky. Zapojují fantazii a chovatelů se neptají. Hrozí, že by se dozvěděli, že králíci žijí v přírodě v norách, v nichž je těsno a moc se od nich nevzdalují, těžko ocení doporučované patrové stavby. Protože se chov prodraží a produkce se sníží, bude se dovážet z mimounijních zemí, kde se s pohodou netrápí. Zkorumpovaní úředníci opět prohlásí, že jsou tam všechny náročné unijní normy plněny.

To není všechno. Nejen Zelení budou silně tlačit v Evropském parlamentu na omezení chovu hospodářských zvířat. Jednak aby netrpěla, jednak prý ve značném množství produkují skleníkové plyny. Jimi doporučované mokřady produkují skleníkové plyny více, ale kdo by si s tím lámal hlavu. Občané EU si mají prý zvyknout na daleko zdravější rostlinnější stravu.

Mohli by začít v Nizozemí, kde mají hospodářských zvířat desetinásobek, ale zřejmě uplatní svoji oblíbenou metodu, aby všichni redukovali na 50%. Prozatím.

Kdyby mi to někdo vyprávěl, asi bych tomu neuvěřil, ale jsem přímým svědkem. Jako by pohádková kniha o Kocourkově byla inspirována Bruselem.