Ve čtvrtek 17. 12. 2020 schválila většina europoslanců návrh na zřízení Rady pro rovnost pohlaví. Známý český karikaturista Václav Veverka pro Vás graficky ztvárnil, jak by asi mohl probíhat začátek prvního zasedání této Rady. Před zahájením jednání ministři předkládají pověřovací dokumenty. V případě českých ministrů jde o usnesení vlády, kterým je konkrétní ministr zmocněn na Radě zastupovat ČR při jednání o konkrétním problému. Před každým takovým výjezdem vláda příslušnému ministrovi schvaluje i rozsah mandátu – tedy s čím může souhlasit a co má odmítnout.
První co mě napadlo při čtení návrhu na zřízení Rady pro rovnost pohlaví byla otázka, zdali se u ministrů před začátkem jednání bude kontrolovat zda mají „pohlaví rovné“ a zda těm, kteří ho mají zahnuté bude zakázáno hlasovat? V žertu jsem na to ptal kolegů z frakcí, které návrh předkládaly, ale nedostalo se mi žádné odpovědi.

Ve zdůvodnění požadavku na zřízení této nové Rady se to hemží deklaracemi, jak to pomůže boji proti chudobě a k podpoře zaměstnanosti. Obávám se, že pouze v případě absolventů univerzitních oborů jako „genderová studia“, kteří jsou kromě nevládních neziskových organizací a státní správy nezaměstnatelní.

Rada EU má dnes 10 sekcí v nichž se schází a hlasují příslušní resortní ministři. Konkrétně:
- pro dopravu, telekomunikace a energetiku,
- pro hospodářské a finanční věci,
- pro konkurenceschopnost,
- pro spravedlnost a vnitřní věci,
- pro vzdělávání, mládež kulturu a sport
- pro zahraniční věci,
- pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele,
- pro zemědělství a rybolov
- pro životní prostředí
- pro všeobecné záležitosti.

V posledně uvedené zasedají rovněž ministři zahraničí a slouží jako koordinační orgán pro přípravu práce ostatních Rad. Z uvedeného seznamu je vidět, že jedna Rada funguje na úrovni EU pro jednání o záležitostech, které na národní úrovni spadají do působnosti vícero ministerstev. Není s tím žádný problém. Když se jedná o problematice policejní spolupráce nebo dokladů totožnosti zastupuje na Radě členský stát ministr vnitra. Pokud se jedná o právní úpravě vydávání pachatelů k trestnímu stíhání do jiného členského státu EU, zastupují země ministři spravedlnosti.
Zřízení zvláštní Rady pro rovnost pohlaví je zjevně zbytečné. Jde o klasickou ukázku, jak nemá být činnost EU organizována. Na úroveň Unie mají být přenášeny pravomoci pouze pokud se na tom dohodnou členské státy. Nikoli, že je členským státům z Bruselu vnucena povinnost zřídit nový úřad. Zřízení Rady pro rovnost pohlaví pro členské státy znamenaná nutnost zřídit v národních vládách pozici příslušných ministrů. Na Radě stát sice během jednání může ministra zastoupit jeho náměstek. Hlasovat však může pouze ministr, který k tomu dostal od vlády pověření.

Na první pohled to vypadá jako sranda, ale jak říká slezský bard Jarek Nohavica, není to sranda. Jde o několik miliard ročně na úrovni každého členského státu. Kromě sekretářek a auta s řidičem totiž ministr potřebuje nějaké náměstky. Ti mají pod sebou ve svých sekcích ředitele odborů a vedoucí oddělení. A hlavně úředníky. Všichni dohromady pak potřebují pro ministerstvo, v němž úřadují, budovu, počítače, nábytek a spoustu dalšího vybavení. Vše samozřejmě placené z peněz daňových poplatníků. V Bruselu se tomu říká Evropská politika zaměstnanosti.

A co by takové ministerstvo mohlo dělat kromě rozdělování peněz neziskovkám zaměřeným na gender? Co třeba vymýšlet které radnici dát pokutu za to, že má v zastupitelstvu příliš málo nebo příliš mnoho žen. Pokutu za nadměrný počet žen v radě dostalo minulý týden francouzské hlavní město Paříž. Ta opravdu „správná legrace“ ovšem začne až nové ministerstvo začne kontrolovat, jestli je v zastupitelstvech obcí „správně“ zastoupeno všech 67 Bruselem evidovaných pohlaví.