Neomarxistický populismus je poněkud zvláštní. Hájí kategorie jedinců, o kterých tvrdí, že jsou znevýhodněny, a žádá pro ně rovnost, a současně podporuje cenzuru, která vytváří nerovnost mezi různými názory a povinnost zamlčovat důležité části reality. Lidé jsou tedy nerovní ve svobodě slova. Jedni se vyjadřovat smějí, jiní nikoli. Napravovat nerovnosti má oprávnění tam, kde existují umělé překážky. Protože pokud někdo nemůže uplatnit svoje schopnosti, vzniká společnosti škoda.
Ano, já vím, že neomarxistům společnost a její budoucnost na srdci neleží, uvažují přísně individualisticky stejně jako neoliberalismus a žijí ve věčné současnosti bez pocitu odpovědnosti za budoucnost. Uvažují jen o právech jednotlivců, nikdy o povinnostech ke společnosti.
Trvám na tom, že žádné pohlaví se svou fyzickou podstatou není kvalifikací pro jmenované nebo volené funkce. Proč by polovina ředitelů bank měla disponovat takovým či onakým pohlavním orgánem, když pro náležitý výkon funkce je třeba orgánu zcela jiného? Lpění na rovnosti pohlaví překážky neodstraňuje, ale vytváří, neboť brání v uplatnění někomu, kdo má lepší předpoklady, ale nemá „správné pohlaví“, aby vyhovovalo naplnění nesmyslné kvóty.

Zásada, že za stejnou práci náleží stejná odměna, je naprosto správná a spravedlivá. Pokud se ale prosazuje stejná odměna za různý výkon, je to nespravedlivé a proto nesprávné bez ohledu na pohlaví, věk, barvu pleti, atd. Kvóty nemohou být nápravou, jen dalším pokřivením.
Je pravda, že se tradičně jinak se ve výchově přistupuje různě k oběma pohlavím a tím se vytváří rozdílná motivace. Napravovat je ale třeba výchovné stereotypy, pokud nevyhovují, ne křivit soutěž, protože chybějící motivace nemá být kompenzována podle příslušností k pohlaví. Umělá „spravedlnost“ nemá nahrazovat nedostatek talentu a píle.

Žena má možnost se uplatnit jako manželka a matka, pokud selže v občanském povolání, muž takovou možnost nemá. Aspoň to tvrdila slavná francouzská feministka Simone de Beauvoir (1908–1986) ve svém kultovním díle „Druhé pohlaví“, která bylo kdysi zakázáno, ale dnes je pokládáno za bibli feministek.

Studentek vysokých škol je nyní v ČR více než 60% ze všech studujících. V případě středních škol je rozdíl ve prospěch dívek a žen ještě větší. Měl by tedy být převis počtu dívek a žen řešen omezením jejich přijímání? Mělo by to tak být na univerzitách, a na technických školách zase naopak?
A co demokracie? Platí snad, že ženy volí ženy a muži chtějí být zastupováni výhradně muži? Rozhodně neplatí. V některých zemích (například ve Skandinávii) bývá v zastupitelských orgánech velmi často více žen než mužů. Vadí to někomu? Kdyby to vadilo, nebyli by voleni. V jiných zemích se politicky angažuje méně žen než mužů. Mají snad kvůli tomu být zvýhodněny? Nemají snad o svých preferencích rozhodovat voliči? Mají být pravidlem 50:50 vázáni sestavovatelé kandidátních listin tam, kde se o pořadí nehlasuje v plénu? Pokud se hlasuje, je veřejná obliba nejlepším předpokladem pro výkon volené funkce?

Při veškerých úvahách o rovnosti pohlaví se poněkud zapomíná, že muži rodit a kojit nemohou. Popírám existenci více než dvou pohlaví. Připouštím, že někteří jedinci cítí podobu svého těla jako nepatřičnou, velmi se tím trápí a lépe by se se cítili v těle s opačnými pohlavními znaky. Vzácně se vyskytují jedinci, kteří mají znaky obou pohlaví. Nic to nemění na existenci pouze dvou pohlaví.

Není náhoda, že je dnes tisíckrát víc bojovníků za rovnost pohlaví než v době, kdy existovala děsivá nespravedlivá a pro společnost nevýhodná nerovnost. Asi se za to dobře platí – penězi nebo výhodami. Je zajímavé, že neomarxističtí populisté nemají problém s islámem, který ženy hrubě znevýhodňuje, jsou právem znepokojeni tzv. ženskou obřízkou, ale nechtějí připustit, že souvisí s islámem.

Je správné odstraňovat umělé překážky v uplatnění a nikoli zavádět kvóty. Na tomto nesmyslu se živí spousta parazitů - nehledě na pohlaví.

Pozn. Samozřejmě vím, že neomarxisté nemají s Marxovým dílem společného vůbec nic.