Obávám se, že za těmi všemi otázkami a spory je zkreslená představa o počátcích křesťanství. Podle ní mělo před více než dvěma tisíci lety dojít k tomu, že v jedné vteřiny byl z nebe zjeven kompletní soubor názorů, kulturních vzorů, zvyklostí, právní systém a všechno další, co určuje životní styl, a vlastně celou civilizaci. Podle té stejné představy lidé během okamžiku zapomněli na své dosavadní životy a převzali nový křesťanský styl, píše Petr Hampl v komentáři pro Prvnizpravy.cz..

To je samozřejmě pitomost. Každý z prvních křesťanů měl nějakou minulost a nějaké návyky. Navíc, jak ve své sociologii náboženství ukázal Rodney Stark, nový kult může uspět pouze tehdy, pokud jeho přívrženci mohou využít „investice“ do předchozích náboženství. Úplné náhlé odříznutí není možné.

Kromě toho má každý z prvků křesťanské víry nějakou minulost. Každá z jeho myšlenek prošla určitým vývojem – něco bylo převzato z řeckého myšlení, něco z římského práva a hodně z židovství, které do sebe zase nasálo prvky různých orientálních kultů. A samozřejmě z různých pohanských kultů, s jakými se první křesťané setkávali v římské říši.

Co je na křesťanství a křesťanské civilizaci jedinečné, je ta kombinace. Kombinace, která znamená, že každý prvek vystupuje v novém kontextu a může být vnímán jinak. Kombinace, která přináší myšlenkovou hloubku, prostor pro osobní duchovní zakotvení, a zároveň podporuje vývoj a pokrok a podporuje racionalitu a lidskou svobodu. Různé formy inkvizice měli ve všech civilizacích. Humanismus, reformace, osvícenství a průmyslová revoluce se objevily pouze v civilizaci křesťanské.

I proto proběhlo v dějinách křesťanství několik vln reformací. Každá z nich byla inspirována prvním křesťanstvím, a každá z nich byla v něčem úplně jiná než všechno předchozí.

Zkrátka, otázka je nesmyslná. Vánoce a Velikonoce jsou základními svátky křesťanské civilizace. Prvky s pohanským původem jsou součástí křesťanské civilizace.