"To jsou paradoxy, pane Vaněk." (V. Havel: Audience). ...jenomže já - nezlobte se - já přece nemůžu donášet sám na sebe...

Třeba si někdo mysli, že se mu podaří nalézt důkazy o tom, že jste zapleten do nějakého tajného spiknutí…

I to je možné. Pozoruju, že tahle stará známá agentomanie se zase začíná probouzet k životu. Za Novotného, ale samozřejmě i před ním, byl totiž takový zvyk, že kdykoli se někde objevil nějaký nepohodlný názor, musel být okamžitě vysvětlen jako výraz jakéhosi temného zákulisí, pokud možno řízeného z ciziny. ( Z Ruska, od Putina, z Číny - doplněno)

Lidé, uvykli věčně někoho nebo něco manipulovat, si totiž nedovedli představit, že by člověk mohl něco dělat nebo říkat prostě proto, že to považuje za správné, a nikdy nedovedli něco takového vyložit jinak, než zase jako výsledek něčí manipulace.

Byl to ostatně také nejsnazší způsob, jak se vyhnout polemice – nepohodlný názor byl prostě denuncován jako výsledek číchsi piklů. Vzpomínám si, že když jsme protestovali proti likvidaci časopisu Tvář, říkali mnozí, že to je provokace placena ze Západu; sjezd spisovatelů byl podle nich režírován z Paříže; a dnes to zase začíná: I Palachovu smrt by zřejmě nejradši vyložili jako dílo cizích rozvědek. Právě tenhle čin takové konstrukce ovšem nejvýrazněji usvědčuje z jejich absurdnosti: tváři v tvář smrti ztrácejí totiž tradiční finty, na něž by se jinak leckdo mohl snad ještě nachytat, najednou všechen smysl a stávají se směšné i pro ty nejdůvěřivější z nejdůvěřivějších.

Když jste se zmínil o Palachovi – co si myslíte o odezvách, které jeho čin vyvolal?

Tak především si myslím, že je zcela nesmyslné nazývat tento čin zoufalým, beznadějným, tragickým; takové přívlastky de facto znehodnocují jeho obsah.

 Jakési zvláštní naprosté novum je v tom, že se tím do politické hry vnáší metafyzický prvek. Uprostřed politikářského světa bylo pojednou ukázáno ke zdrojům, z nichž lze čerpat sílu k jeho překonání, totiž ke zdrojům existenciálním i mravním...

Celé zde: