V prvním článku Náhradník spravedlivého soudce se zamýšlí nad filmem Staříci, v kterém jeho tvůrci vylíčili případ „osmdesátiletého emigranta Pravomila Reinera, který přijel ze Spojených států... najít a odpravit někdejšího prokurátora a justičního vraha Václava Mráze“. Předlohou k tomuto filmu byl „skutečný příběh Pravomila Raichla, který chtěl zabít komunistického prokurátora Karla Vaše“ píše v glose pro Prvnizpravy.cz Mojmír Grygar.

Někteří komentátoři namítali, že je sporné, zda msta je dostatečným motivem vraždy, ale Milan Uhde, který je nejen spisovatel a dramatik, ale také bývalý špičkový politik, odmítá námitku a vyvrací ji způsobem, který je zcela mimo logiku řešení takového trestního činu. Rozhodující je pro něho to, že „Reiner, než na svou oběť vystřelil, přečetl jí rozsudek. Cítil se tedy jako vykonavatel spravedlnosti nebo jako náhradník poté, co standardní mechanismy selhaly“. Dále pak autor neopomenul vypočítat, kdo všechno ztělesňoval „zločinný režim“; nejsou to jen „prokazatelní vrazi“, ale všichni ti, „kteří umožnili jeho nástup“, včetně „spolupachatelů přípravných opatření, jež vyvrcholila kriminalizací vojáků západního odboje. V Reinerových očích nepochybně zradili i polistopadoví tvůrci zákonů vycházejících z kontinuity s předlistopadovým řádem-neřádem.“ Tak se jedinec stává nejen mstitelem vlastní křivdy, ale i soudcem nad předlistopadovým i polistopadovým režimem. To už je opravdu jednání hodné Nietzscheho nadčlověka.
   

Tématem druhého Uhdeho článku je film Pahorek z roku 1965, který vysílala Česká televize 2. listopadu. Autor si vybavuje dojmy, které v něm před půlstoletím vzbudil film o vzpouře vojenských trestanců v americkém táboře v Libyi za druhé světové války. Roberts, degradovaný seržant, kterého hraje Connery, končí vítěznou vzporu zvoláním: „Zvítězili jsme!“ „Jenže Robertsovým výkřikem historie Pahorku nekončí“, a v závěru článku čteme: „Robertsovi druzi mlátí a zřejmě lynčují Williamse, ono obludné ztělesnění teroru. Scestná praxe se vžila natolik, že jí propadly i oběti režimu a jeho rušitelé. Je to pro mě hořká kapka do závěru Lumetova filmu.“