Co vy na to pane Zbořile?

„Na Karla Čapka se bude asi hodně vzpomínat, konec konců až na krátkého období, kdy v něm komunistický režim viděl buržoazního spisovatele. Pak mu do jisté míry uškodil tím, že ho zase chválil jako antiválečníka, jako naivního pacifistu. Nikoliv „třídně uvědomělého“ demokrata, ale jako  idealistického demokrata, který nechápal politickou realitu. Dokonce se mluvilo i o podzimní protičapkovské kampani, pomnichovské, která byla tak brutální, že se dá říct, že k  zhoršení jeho zdravotního stavu přispěl nejen Mnichov a zhroucení se jeho masarykovských ideálů, ale i někteří katoličtí intelektuálové a osoby duchovní“ uvedl Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.

Vaše osobní zkušenost…

„Naše rodina zažila také v miniaturní podobě to, že se dostala do novin Árijský boj za to, jako kdyby obsluhovala Židy, kteří byli v té době už pronásledováni. Mohli bychom si ale připomenout, že Židé nebyli pronásledováni nějakými Němci, čeští lékaři a čeští právníci se zasloužili hodně o to, aby židovští lékaři a židovští právníci byli zbaveni licenci k výkonu svého povolání a aby nemohli být ve vedoucích funkcích, například v nemocnicích. A aby se jim ještě  nezabavovali soukromé majetky, ale aby byli zbavováni svých praxí. To, že se židovští lékaři zbavovali svých lékařských praxí nebyla jejich vůle, to bylo ze strachu a ze snahy se nějakým způsobem zachránit své majetky. A to dokonce i v době, kdy už mnozí věděli, že půjde o jejich existenci,“ přibližuje tehdejší dobu Zdeněk Zbořil..

Karel Čapek byl zklamán změnou chování některých lidí i části českého národa…

„Karel Čapek byl, podobně jako Edvard Beneš tehdy už v zahraničí,  také dotčen a otřesen proměnou Ferdinanda Peroutky, který sice nebyl tak brutální jako některých katolických  duchovních.  Přesto byl otřesen tím, jak  tento člověk, který byl považován za Benešova obhájce a šiřitele jeho názorů a jeho politiky, se najednou, během jednoho dne proměnil v nenávistného kritika židovství. Chápu, proč to udělal Peroutka, který žil  v obavách ze  své budoucnosti a myslel si, že to je způsob jak se zachránit. Ale přece jenom tady byli lidé, kteří Mnichov odnesli tím, že páchali sebevraždy anebo umírali žalostí a steskem, ale také ti, kteří byli přesvědčeni, tak jako Edvard Beneš, že Mnichov je jenom příprava na válku. Oni nevěděli, že válka bude proti Západu a Východu, oni si mysleli, že bude jenom proti Sovětskému Rusku, ale to že bude, o tom byli přesvědčeni.

Takže ta slova, které Karel Čapek četl a které musel poslouchat z rádia, byla pro jeho fyzické i duševní zdraví zdrcující. Jeho pocit zklamání, to nebyl strach, to byla žalost nad tím, jak se část českého národa dokázala změnit v několika dnech, v opojené zlobou a nenávistí“ Nebylo to poprvé a ani naposled,“ dodává Zdeněk Zbořil.