O nemeckej rasovej náuke z obdobia národného socializmu sa dnes vo verejnosti veľa nevie. Všeobecne prevláda názor, že nemecká rasová náuka uznávala iba “árijskú rasu” a “slovanská rasa” či “židovská rasa” boli určené na likvidáciu ako menejcenné “rasy”. V nasledujúcom texte budú tieto nelogizmy vyvrátené a povieme si niečo o základoch rasovej náuky národno-socialistického Nemecka.

Antropologové považují za kritérium příslušnosti k určité rase komplex ustálených a dědičných anatomických, fyziologických a psychologických znaků. Do rasových skupin dělili lidstvo již staří Egypťané. V současné době jsou všeobecně uznávány tři hlavní rasové skupiny. Jedná se o rasu europoidní (bílou), mongoloidní (žlutou) a negroidní (černou). Koncovka -oid přitom znamená, že tímto termínem označujeme nejen čisté typy, nýbrž, i všechny možné typy, které komplexem svých vlastností mohou být zahrnuty do stejné skupiny s čistými typovými kombinacemi. V následujících charakteristikách se nebudeme zabývat mongoloidní a negroidní rasou. Ovšem ani europoidní rasa nebude popsána kompletně, nýbrž se omezíme pouze na její část, tedy na rasy evropské. Určitou výjimkou bude závěrečná část zabývající se mimoevropskými rasami, které se v Evropě vyskytují, ale ani tak nebude výčet europoidních ras kompletní. V následujících kapitolách si popíšeme rasu alpínskou, baltickou, mediteránní, nordickou (kam řadíme i rasu fálskou), dinárskou a nakonec budou stručně zmíněny některé rasy mimoevropské.

Jedna skutečnost musí být ohledně pojmu rasa vyslovena hned na začátku – je třeba důsledně odlišovat pojmy rasa a národ. Existují germánské, slovanské a románské jazyky, ale neexistuje žádná germánská, slovanská nebo románská rasa. Národnosti, jazyka nebo víry se člověk může vzdát, rasy však nikoliv. Rasa se zakládá na společném biologickém původu a kontinuitě vývoje. S rasou se člověk rodí: To je základní a nejhlubší rozdíl mezi rasovými a ostatními lidskými skupinami. Otevřeme-li kteroukoli knihu libovolného německého antropologa z období Třetí říše, nikde nenajdeme ani slovo o germánské nebo slovanské rase. Tito antropologové přitom byli ve většině případů i členy NSDAP nebo s nacionálně-socialistickým hnutím sympatizovali. Přesto se oficiální historiografie dodnes neochvějně drží tvrzení, že německá rasová nauka po roce 1933 považovala Židy a Slovany vesměs za „méněcennou rasu”. Přitom jakékoliv v publicistice běžně zveřejňované poznámky o germánské a slovanské, nebo dokonce třeba o německé a ruské rase jsou terminologický nonsens.

Každý evropský národ je z větší či menší míry tvořen pěti výše zmíněnými rasovými typy. Všechny evropské národy jsou konglomerátem těchto pěti příbuzných rasových typů. Každý, i ten nejhomogennější národ má svou rasovou strukturu a stejně tak i svou rasovou historii, která tomuto stavu předcházela. Fyzické a psychické charakteristiky určitého národa jsou tak formovány jeho rasovou strukturou, zejména rasovým typem, který v daném národě převládá. Alfred Rosenberg například uvádí: „Mediteránní typ je dominantní ve Španělsku, dinárský typ mezi Srby, nordický typ mezi Němci a Angličany.” V prvních dvou případech se přitom jedná o absolutní většinu obyvatelstva, v případě Němců a Angličanů o většinu relativní, respektive nordická rasa je mezi těmito národy nejfrekventovanější (ale i to může být předmětem sporů).

Dvě základní rasové skupiny

Při pohledu na evropské obyvatelstvo můžeme pozorovat dva základní typy. Jsou úplně rozdílné morfologicky, funkcionálně i psychicky. Jsou to spíše prototypy, které jsou více fikcí než skutečností. Nejsou to dvě zvláštní rasy, ale spíše formy, k nimž evropské rasy směřují. Z čistě praktických důvodů je třeba je zmínit a ilustrovat tak formy, které dnes existují. Kdybychom všechny evropské rasy rozdělili podle jejich vlastností, na obou koncích škály by se nacházely tyto dva prototypy. Obličej i celý jejich vzhled je odlišný. Evropské rasy se sice nedělí do těchto dvou velkých skupin, lze však tvrdit, že se podle svých vlastností přibližují dvěma divergentním bodům.

Jeden typ je vyššího nebo středního vzrůstu, je pohyblivý, štíhlý a houževnatý. Druhý má sklony k tukovým rezervám, je nízký a podsaditý a méně pohyblivý. U prvního typu jsou údy dlouhé, u druhého jsou kratší. Dlaně a chodidla jsou absolutně i relativně širší. U prvního typu jsou všechny formy prodloužené, u druhého jsou kratší a širší. Tato různost forem ukazuje i na funkcionální rozdíly. Tvarům těla odpovídají i vlastnosti hlavy a obličeje. U prvního typu je obličej dlouhý a úzký. Obličej druhého typu je širší a zploštělejší. Toto jsou základní rozdíly mezi oběma prototypy.

Rasová psychologie

Člověk se od člověka odlišuje svalstvem a kostrou, obličejem a držením těla, morfologicky i funkcionálně, tělesně i duševně. Příslušníci jedné rasy se, vycházeje z dobové nauky, od příslušníků druhé rasy liší i mnohými psychickými vlastnostmi. Na druhou stranu je třeba připomenout okolnost, že psychické kvality se nemohou určit a měřit tak přesně jako kvality fyzické. Psychické kvality se projevují v čase, fyzické kvality v čase i prostoru. Když se hovoří o určitých vlastnostech dané rasy, nemyslí se tím každá jednotlivá osoba tohoto rasového typu, ale obecně rasa jako celek, větší část příslušníků dané rasy, nebo ještě lépe, větší část psychických vlastností příslušníků dané rasy.

Psychické vlastnosti evropských ras doprovázejí jejich morfologické i funkcionální vlastnosti, jelikož duše a tělo tvoří jeden biologický celek. Rasa je biologický celek svého druhu. Každé tělo má své duševní vlastnosti, stejně jako má svou konstituci. Paralelu mezi tělesnými a duševními vlastnostmi nacházeli při svých objevných výpravách již první cestovatelé.

Zatímco menšina rasových teoretiků samotný pojem rasové psychologie odmítala, většina předních německých antropologů, jako byli Clauß, Günther, Eickstedt, Fischer, Hildebrandt a mnozí další, s tímto konceptem souhlasila. Eugen Fischer kupříkladu zastával názor, že rasové duševní rysy jsou dědičné, stejně jako rysy tělesné. Tento svůj závěr podpořil l tím, že se v rámci jednotlivých ras dědí dispozice k určitým psychickým chorobám, a tím pádem i dispozice pro normální duševní život.

Ludwig Ferdinand Clauß (vzděláním psycholog) byl když ne přímo nejvýznamnějšim světovým, tak zcela jistě jedním z nejvýznamnějších rasových psychologů Třetí říše. Vycházel z názoru, že přírodní vědy, a stejně tak i antropologie, vycházejí z Platónových idejí, z ideálních forem a typů, které ve skutečnosti sice nikde neexistují, ale kterým se konkrétní osoby více či méně přibližují. Tělesný rasový typ je pouze výrazem duchovní ideje. Duše potřebuje určitou tělesnou formu, aby se mohla vyjádřit. Z toho důvodu jsou tělesné rasové typy pouze sekundárním výrazem. Za tělesným a duševním typem je společná formovací idea (gemeinsame Gestaltidee). Tělo je tedy třeba pochopit zevnitř jako duševně podmíněnou formu – rasová psychologie je podle něj klíčem každé fyzické antropologie.

Když dnes hovoříme o charakteristikách jednotlivých národů, kupříkladu o chladných a odměřených Švédech nebo o horkokrevných Italech, vyjadřujeme tím i psychologické rysy rasových typů, které v těchto národech převažují. Clauß dokonce dělí i obyčejný úsměv na nordickou a alpínskou variantu – jeden má těžiště v dolní a druhý v horní části tváře. Rasová psychologie se ale neodráží pouze v temperamentu, ale i v kolektivních, sociálních produktech, ve státu a kultuře. Také stupeň a forma inteligence jsou podmíněny rasově. Fritz Lenz, který se v roce 1923 stal prvním profesorem rasové hygieny (eugeniky) v Německu, shrnul význam rasové psychologie těmito slovy: „Kdyby existovaly pouze tělesné rasové rozdíly, byla by celá rasová otázka bez zvláštního významu.”

Zdroj: Lukáš Beer – Hitlerovi Češi

Ak chcete vedieť viac, knihu si môžete zakúpiť v našom kníhkupectve.