O tomto potenciálu polymerových nanovláken se už nějakou dobu ví. Umějí nejen „zašít“ rány, ale také mohou postupně do organismu uvolňovat určité léky. Navíc se přirozeně rozloží a na rozdíl od stehů není nutné je vytahovat. „Houštiny“ z nanovláken navíc fungují jako určitý typ lešení, na němž může růst tkáň z kmenových buněk.