Jednotné zaměření a politická instrumentalizace médií, jako nástroje propagandy, staví za ně odpovědné osoby před masivní problémy s diváky. Ti v souvislosti s tím vybíhají na barikády proti „svobodnému tisku“, který jejich možnost vyjádřit se masivně cenzuruje, nebo zcela vylučuje a fantazíruje o ruských trollech, kteří jsou jim pokrytecky  a prolhaně neustále podsouváni jako důvod.

Dalším jevem je kompletní přesunutí skutečné kritiky systému a vládců do kabaretu.Tam, kde panstvo nestrpí kritiku a hrozí nesouhlasné hlasy ze strany veřejnosti, jako kompenzaci za oprávněný hněv, ukáže totalitní  panstvo   posměšný škleb a spot a satira zrají – jako státotvorní dvorní šašci (Dieter Nuhr), nebo emocionální ventil (die Anstalt).

Jak velkolepý může být kabaret, tak děsivá je jeho nutnost.Von Wagner a Uthoff by měli ve skutečné demokracii opravdový problém:

Museli by si dělat legraci z lidí, protože lid by byl vládcem. Museli by vysvětlovat věci, které jsou již každému známé, protože  se píší v novinách a  je o nich veřejně diskutováno ve zpravodajských pořadech  a na politických fórech. Dá se předpokládat, že ti dva by se velmi rádi pustili i  do dalších témat, nebo dokonce by si hledali jinou práci, v jiném státě, kde by vzbuzovali menší nevoli.

Claus von Wagner: „Když  k nám lidé přijdou, aby získali vědomosti, tak to vypadá, že je něco pořádně špatně.“

Jak  mají státní vysílače  svým divákům vysvětlit, že kritika je doma jen v satiře a komedii? Hlasitý smích v posledním pořadu Anstalt (Ústav) kvůli neúspěšnému hledání  kritického novináře mluví sám za sebe: Občané z velké části poznali,  že nastal čas. Zaměření médií už dlouho  není žádnou teorií spiknutí, už dlouho je tak „mainstreamové“, jako totální sledování a „deficity suverenity“  skutečně reálně existujícího vazala, státu BRD.

Státní rozhlas nastartoval tento týden dva nedovařené pokusy, aby tento post-demokratický jev obrátili proti sobě. Prvním pokusem bylo  zakrýt vlastní selhání  kouřovou clonou. Konal v pátek v příslušně známém 3sat „kulturzeit„.

„Od falešného v pravém“  jmenoval se příspěvek, jehož název byste asi mohli pochopit jen tehdy, pokud byste právě vystudovali  školu žurnalistiky Adolfa Springera.

Od falešného v pravém
Když satirik nahradí novináře

Dříve bylo vše jednoduché: novináři vysvětlovali člověku svět. Pohled do novin, večer  „Tagesschau“, trochu poslouchat rádio a člověk byl v obraze.  Zprávy byly považovány za seriózní a objektivní. Ale dnes je to jiné. „Skutečné“ zprávy se staly méně důležité, tradiční média utrpěla obrovskou ztrátu důvěry. A co nastupuje na jejich místo? Satira.

Podle průzkumu z  USA používají studenti formáty jako je „Daily Show“, satirický zpravodajský formát na kabelovém vysílači Comedy Central, jako hlavní zdroj informací. A v Německu? Jen dle množství sdíleného obsahu v síti lze předpokládat, jaký je vliv formátů jako je  „heute-show“ nebo „Anstalt“ na formování politického názoru. Co se stane, když satirik nahradí novináře? Nadále poskytuje tvrdá fakta, žádnou pointu, gagy odhalí jako titulní příběh – se stanoviskem. Satira uspokojuje potřebu, které klasická žurnalistika v době „prolhaného tisku“ – zdá se, není schopna čelit. Poskytuje k faktům současně i pohled na svět.(LINK)

To „zdá se,“ musíte nainstalovat do textu pro státní rádio, pokud nechcete být povolán k šéfredaktorovi. To „zdá se“, je na tomto místě tak zbytečné, jako jen málo co. Pokud by se to jen tak „zdálo“, že žurnalismus není přizpůsoben potřebám Čtvrté moci, nebylo by o čem vyprávět a místo smíchu v publiku kvůli neexistujícímu kritickému žurnalismu, by po této pointě bylo vidět pouze zmatené obličeje diváků.

Ještě drzejší je přilepená závěrečná věta, že satira zároveň dodává pohled na svět! Ve skutečnosti to je právě ten problém se státním žurnalismem, že není jen nezávislý, objektivní a otevřený, ale že chce občanům vnutit pohled na svět a způsob vnímání a za tímto účelem ohýbá a přetváří realitu, až musí přijít „blázni“, aby ji narovnávali zase zpátky. Přesně tak to podává v rozhovoru (Mediathek od 5: 04min) Sedar Somuncu – tak, že ještě úplně nerozeznal plný rozsah dezinformací.

Domnívám se, že je zde nomenklatura mainstreamového tisku, která zkouší etablovat takové mínění, o kterém si lidé mohou myslet, že je to pravda….A bohužel existuje příliš mnoho televizních redakcí, které z takového postoje a resentimentu žijí a chtějí z něj vytlouct zisk.

V celém příspěvku se ignoruje funkce  kabaretu jako ventilu v represivních a názorově omezených státech. Iluze různorodého tisku v liberální demokracii by samozřejmě neměly být narušeny. Ambivalentní a bez vážného stanoviska i poslední věta příspěvku:

„Rušivé obrazy, krásné myšlenky, emoce – to je budoucnost žurnalistiky? Ne! Ale satirici ukazují, jak udělat nepohodlná témata srozumitelnými pro diváky a kam tvorba mínění opravdu patří: Na jejich jeviště a nikoliv do zpráv“

Že názory nepatří do zpráv, není nic nového. Skutečnost, že státní vysílače stále více mlží, jsme dnes opět ukázali. Jak absurdní je tvrzení, že  „nepohodlná témata“ se dají udělat srozumitelnými pouze pomocí satiry? To je naprostý nesmysl. Problém není v tom, že zprávy a politické formáty by nemohly mít tento obsah, ale politických důvodů to nedělají. Otevírá se propast, ve které se kabaretisti vděčně usadí.

Podobně trapně se k předchozímu tématu prezentovala  “Funkhaus Wallraffplatz”  ve WDR. Také tam téma: „Humor přebíjí solidnost, satira nahradila Zprávy“ a zrovna toho systém podporujícího dvorního šaška a oficiálně potvrzeného šiřitele nenávisti Dietera Nuhra si zvolili jako vizuální příklad dobré politické satiry. Dost smutné, protože ARD má teď tohoto občanského klauna na PRVNÍM (programu). Pravý kabaret je jinak každopádně  na  třetích programech.

Pokrytecky kolem tématu samozřejmě krouží i WDR:

„Často je  satira prvním kontaktem k tématu, které se zdá být bez humoru  příliš nepohodlné nebo příliš komplexní. Zajímavé je, že parodie Zprávy nejen doplňuje, ale začíná je nahrazovat. Vidíme to v USA a u nás. Může člověk politiku lépe pochopit, když se tomu směje? „

Příliš nepohodlné je přepracovat v politických časopisech koordinaci tisku, štvaní proti Řecku, nebo zcela chybějící suverenitu Německa? – pouze zmínit některá témata z „Anstalt“  z posledních několika měsíců. Co je tak nepohodlné na tom,  místo roztažených klapaček  šéfradoktorů  a stranických pohlavárů v dozorčích orgánech, by se  večerní zprávy nebo heute-journal  odvážily zeptat Merkelové, proč  promrhává miliony eur na válku na východní Ukrajině,   nebo proč  nezastaví  špehování  německého hospodářství, politiky a občanů , proč  legalizuje americký dronový  teror z německého území a nebo proč trpí  měsíce trvajícící  válku proti odvětví živnostníků – , která způsobuje ztráty stovky milionů eur, které stojí občany hodně nervů. To vše by v žádném případě  nemělo být  nepohodlné, ale je tabu pro  státní médium.

Vysílání nepřineslo ke všem těmto otázkám žádné odpovědi. Takový pořad chybí už měsíce, protože WDR musí šetřit, aby poté vyhodila statisíce eur  transatlantickému  zločinci jako je Buhrow a spřízněncům  a zkrachovalcům jako Gottschalkovy miliony. Vyplatilo by se jednoduše přečíst – jak se to obvykle dělá – připomínky posluchačů. Jeden by proto mohl sloužit jako poslední slovo:

Dobré ráno, napsal na 05.30.2015, 09.02 hodin:
..pokud to nebylo tak vážné a smutné, dalo by se na tu celou  politickou show nahlížet jako na satiru… , například každodenní tisková konference  z úřadu  spolkového kancléřství. Existuje speciál na ZDF / ARD   k aféře FIFA , ale ne speciální program pro Merkel / NSA / BND a tento skandál mezitím také zcela zmizel z  hlavních zpráv na  ARD / ZDF .. jestli to například nesouvisí s tím, že Claus Kleber je členem  představenstva Atlantic Bridge  (Theveßen také), a tam působí  jako  „filtr zpráv“ na pozici ředitele redakce..to nevíme. Je to ostuda, že se můžeme poučit z programů jako „Anstalt“ příp. je tam odvedeno více novinářské  práce,  než ve zpravodajství  redakce ÖR a vypovídá o tom z jakého lidského potenciálu  jsou politici do Rozhlasové rady vybíráni ala Kleber:  chléb a hry pro lidi a jinak držet hubu a prosíme, nerušte nás od naší lobistické práce..nebo, proč neexistuje program s účastí občanů na TTIP, VDS (sledování), mýtné atd.

Zdroj: https://propagandaschau.wordpress.com/2015/05/30/staatsfunk-in-erklarungsnoten-wenn-systemkritik-nur-noch-in-satire-und-comedy-erlaubt-ist/