Miliardy dolarů, které Soros investoval do světa kultury, akademické obce a médií, mu umožnily „plodit“ Homo Sorose, lidi, kteří vědomě či nevědomě uskutečňují jeho plán pro svět: totální atomizace společnosti; zbavení lidí přirozených vazeb, kořenů, a tedy jasné identity, píše filozof Wojciech Golonka pro týdeník Do Rzeczy.

Extrémní požitkářství dneška je dokonalým trhem pro Sorosovy navrhované služby. Panem et circenses (latinsky: chléb a cirkusy) byly dnes nahrazeny genderem a konzumací, s dalším uspokojením z péče o zelený řád a kult matky přírody.

Sorosovy ideály se dostaly i do Vatikánu, jehož ministr zahraničí se neustále účastní akcí směřujících k umožnění práv uprchlíků všem migrantům. Copak Vatikánský rozhlas neprohlašuje, že každý člověk má právo si vybrat, kde na Zemi bude žít a kde se mu to hodí?

Pokud jde o struktury EU, není tomu jinak.

Sorosova agenda se tam setkala s mimořádně sympatickým pochopením komisařů a velkých skupin poslanců. Navzdory zavedeným smlouvám přebírá jeho agenda politiku EU. Situace dosáhla takové úrovně, že se Sorosovi přezdívá „Loutkař“.

Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, který absolventi Sorosových nadací učinili řádným vazalem, zatím stále dohlíží na „otevřený“ výklad lidských práv. Tato práva jsou chápána mimo veškeré přírodní, antropologické a státní hranice. Příkladem toho byla nedávná eutanazie jednoho Poláka ve Spojeném království.

Jak Sorosovy kroky v zahraničí ovlivní Polsko?

Zaprvé, pokud jde o progresivismus, neexistuje žádná umírněnost. Vytváření Homo Sorose potrvá tak dlouho, dokud bude možné zlepšit současné modely sociálního fungování a zrušit zbývající hranice. Nejsou snad přirozené vazby rodičů a jejich dětí takovou hranicí? Není takový soukromý majetek? Je to nadsázka? Vždyť proces nahrazování starých teorií lepšími nemá konce. A co je špatného na tom, když následní bohové trochu zaexperimentují a udělají lidstvo šťastným?

Ačkoliv je nemožné zredukovat veškerou politiku, a zejména americkou geopolitiku, na ideologické dědictví filantropického miliardáře, a předpovědět tak přesnou bilanci přínosů a ztrát Polska v důsledku změn v Americe, je těžké neříct, že proces dekonstrukce identity západního světa právě vstoupil do nové fáze s konjunkturou.