Nikdo neřekl to podstatné a stále dokola zaznívaly nesmysly, české produkty mají tvořit 55% hmotnosti všech potravin na seznamu 131 položek, nejde o 55% každé položky. V úvodu pořadu ze 4.2.2021 M. Jílková pravila: „Bylo by pro zákazníky přínosné, aby supermarkety musely mít povinně u některých druhů potravin 55% českých produktů?“ Otázka je zavádějící, zaprvé se návrh týká jen obchodů nad 400m2, čehož mnoho supermarketů nedosahuje, za druhé nejde jen o zákazníky, protože zahraniční hypermarkety neplatí v ČR daně stejně jako dovozci zahraničních přebytků a jde také o o české podniky, které zde platí daně a zaměstnanost a tím kupní sílu venkova, za třetí vůbec není pravda, že jde o 55% českých produktů každého jednoho na seznamu, ale jde o 55% součtu hmotností těchto produktů, to je značný rozdíl, protože velká většina 55% vůbec nemusí dosáhnout, pokud se to vykompenzuje hmotností jiných produktů.
„Zdražil by se vám nákup či zlevnil?“, ptala se Jílková. To zákon nemůže řešit, protože o cenách pro koncové zákazníky rozhodují prodejci, tedy v tomto případě nadnárodní řetězce. U některých komodit mají obchodní přirážku několik set procent, naopak něco prodávají pod nákupní cenou, aby nalákali zákazníky, nebo aby to nemuseli vyhodit.

„Omezila by se pestrost nabídky, nebo naopak by byl výběr kvalitnější?“ Výběr závisí na prodejci – co nakoupí. Nezávisí na dodavateli. Nabídka vysoce převyšuje poptávku. Řetězce mají často omezenou nabídku. Jak ji omezí, o tom rozhodují sami.

Europoslanec Polčák: „Na kvóty by doplatil především spotřebitel nižší kvalitou potravin a méně pestrou nabídkou, nebo vyššími cenami.“ Zdalipak to něčím dokáže? Nedokázal. O tom všem rozhoduje prodejce, ne prvovýrobce nebo domácí potravinář. Je to Polčákova taktika na začátku říci lež, o které ví, že ji nebude muset dokazovat ani ji nelze vyvracet, protože hovoří o něčem, co nenastalo.

Prouza (prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu): „Tady se nehraje o nic jiného než o nové dotace, tedy pečené holuby z našich daní. Nejvíc na tom vydělají majitelé velkých českých agropotravinářských koncernů z miliardovými majetky.“ Obchod je v zahraničních rukách a pro něj Prouza pracuje. Na českých občanech mu nezáleží. Ze zákona žádné dotace nevyplývají, tím méně „z našich daní“, je to drzá lež. Samozřejmě by vydělali ti, kteří jsou schopni dodat. Hraje se na závist. Prouza pracuje pro zahraniční řetězce, které daní jinde z obrovských zisků z předražených a často nekvalitních potravin z peněženek obyvatel České republiky.

Zahraniční řetězce mají mnohanásobně vyšší zisky než zemědělci nebo potravináři, protože určují ceny a určují je velmi vysoko, zatímco nakupují levně, protože při nadbytku na trhu stlačují ceny a nakupují za dumpingové ceny.

Pan Slepička, bývalý restauratér v důchodu: „Při dnešní konkurenci to naše republika nezvládne, vždyť v současné době neumíme vyrobit ani kvasnice.“ Výrok postrádá elementární logiku, protože celková kapacita výroby v zemi vůbec nezávisí na konkurenci.

Všechny úvodní oponentní „argumenty“ proti zákonu o potravinách bez výjimky jsou mimo kontext, nepravdivé, lživé nebo nedokazatelné, protože se odkazují na budoucnost.

Prouza dále lživě tvrdil, že zákonem se ztratí konkurence. Ale to ze zákona nevyplývá, 45% bude ze zahraničí, takže lež jako věž. Dokonce se uchýlil k imbecilnímu tvrzení, že u každé pokladny bude „někdo kontrolovat, co mají lidé v košíku“. To ze zákona nevyplývá ani omylem.

Polčák mluví o trhu v Čechách jako o „hřišti, na které mohou všichni“. To je další lež. Protože od koho nakoupí, o tom rozhodují zase řetězce. Takže to, že můžete být na hřišti neznamená, že budete moci hrát. Jeho argument, že ceny potravin celosvětově rostou nijak nedokazuje jeho tvrzení, že zákon povede k růstu cen. Dále tvrdí, že společně s ostatními prosadil v Evropském parlamentu zákon o dvojí kvalitě potravin. Takový zákon neplatí a dvojí kvalita pokračuje. Přistižen tvrdí, že zákon není v ČR kontrolován, či vlastně bude teprve přijat....

Prouza tvrdil, že v materiálech Ministerstva zemědělství je napsáno, že výrobní ceny všech komodit jsou v České republice vyšší. Bylo jasné, že to krom tvrzení nelze doložit ani vyvrátit.

Prouza lživě tvrdí, že to co se tady vyrobí se tady dokáže prodat. Je to lež, ačkoli ve vepřovém máme soběstačnost 38%, svoje vepřové musíme vyvážet do zahraničí (vloni 13% vepřů). Bývalý ministr Jurečka za KDÚ-ČSL jako poslanec v Parlamentu vykládal případ svého známého, který musel vyhodit celou úrodu cibule, protože řetězec nedodržel smlouvu a nakoupil dotovanou cibuli ze zahraničí.

Jílková tvrdila, že česnek musí být zastoupen v obchodech. „Kde ho vezmem?“ Nepochopila to, nemusí. 55% je součet hmotností.

Polčák mluví o soběstačnosti u zeleniny 30%, „kde vezmete ta procenta?“ Že by ani on nepochopil, že jde o součet hmotností a ne o dosažení procenta v každé komoditě?

Polčák nesmyslně tvrdil, že v České republice nemáme dost úrodné půdy, ale můžeme „pečovat o krajinu“ Varoval, že „co kdyby těch 55% udělaly všechny státy, to by byl konec vnitřního trhu“. Na Západě mají ale mnohem vyšší podíl vlastního zboží…

Prouza opakoval lež, že řetězce vykupují všechny české potraviny, které jsou na trhu: „Nikdo nevyhazuje české potraviny, to jestli jsou více nebo méně konkurenceschopní, to je ten problém.“

Prouza lhal, že je pro „dvojnásobek jabloňových sadů“. Ve skutečnosti čeští producenti mají na trhu malý prostor, sady se nevyplácí obnovovat.
Polčák argumentoval, že na seznamu je sůl, která se v ČR neprodukuje. To je zcela nepodstatné, znamená to jen, že se sůl do 55% součtu hmotností započítat nemůže.

Jílková vyjmenovávala melouny, rybí játra, lilky… Opět zcela irelevantní, nebudou-li, do 55% součtu hmotností se nezapočítají. Bude-li melounů a lilků málo, budou se málo podílet na celkové váze…

Prouza správně poznamenal, že se z ČR vyvážejí živá zvířata a mléko a dovážejí produkty, je to chyba. Dodávám ovšem, až zahraniční kapitál skoupí další potravinářské podniky, jako to udělal v případě cukrovarů a jiných, pak nezbude než vyvážet. Až to v zahraničí nebudou chtít nakupovat, nebudeme mít ani zemědělství.

Polčák lživě tvrdil, že dotace na plochu se v EU srovnaly. Není to pravda. I na plochu máme 91% průměru, o třetinu méně než na západě, protože na východě od ČR mají ještě méně. A to je jen na ploochu, ostatní dotace jsou mnohem nižší, nebo nejsou vůbec.

Pak připustil, že to tak není, ale argumentoval, „vy nemůžete jednu neférovost nahradit neférovostí jinou“. Takže neférovost se má strpět, když ji nelze odstranit, nelze ji ani kompenzovat?

Prouza přiznal, že olomoucké tvarůžky jsou z německého mléka, znojemské okurky mají domácí jen vodu a májka je z dováženého masa. Na druhé straně nesmyslně tvrdil, že si občané „k dvaceti dekům parmazánu budou muset koupit dvě kila českých brambor“. Je ochoten ze sebe dělat blbce, jen aby sloužil zahraničním firmám, které zastupuje.

Polčák naivně tvrdil, že by české zboží zabralo příliš mnoho regálů, jako by nechápal, že na regálu z bramborami budou české místo dotovaných z Belgie, místa zaberou stejně.

Poslankyně Balaštíková nakonec uvedla, že Státní potravinářská inspekce i veterinární kontrola nachází nejvíc problémového zboží z mimounijních zemí, na druhém místě v unijním mimo ČR a nejméně problémů u českých potravin.

Kdyby se hned na začátku vyjasnilo, jak je to s těmi 55%, mohl být pořad o tři čtvrtiny kratší nebo o tři čtvrtiny zajímavější.