Přinášíme český překlad plného znění prohlášení několika biskupů, které bylo zmíněno v nedávných diskusích na obdobné téma na Duších a hvězdách.

O mravní nedovolenosti použití vakcín vyrobených s pomocí buněk z potracených lidských plodů

V uplynulých týdnech zpravodajské agentury a různé informační zdroje přinesly zprávy, že v reakci na krizi kolem covidu-19 některé země vyrábějí vakcíny za pomoci buněčných linií z potracených lidských plodů. V jiných zemích se takové vakcíny plánují.

Stále větší skupina církevních představitelů (biskupských konferencí, jednotlivých biskupů a kněží) tvrdí, že není-li k dispozici alternativní vakcína užívající eticky přijatelné látky, je mravně přípustné, aby se katolíci nechali očkovat vakcínami vyrobenými pomocí buněčných linií z potracených dětí. Zastánci tohoto postoje se odvolávají na dva dokumenty Svatého stolce: první je text Papežské akademie pro život „Mravní úvahy ohledně vakcín připravených z buněk získaných z potracených lidských plodů“ z 9. června 2005, druhá je instrukce Kongregace pro nauku víry Dignitas personae o některých otázkách bioetiky z 8. září 2008. Oba tyto dokumenty užití takovýchto vakcín dovolují ve výjimečných případech a na omezenou dobu na základě toho, co se v morální teologii nazývá vzdálená, pasivní a materiální spolupráce se zlem. Zmíněné dokumenty uvádějí, že katolíci, kteří tyto vakcíny přijmou, mají zároveň „povinnost projevit vlastní nesouhlas v této věci a žádat zdravotnické systémy, aby daly k dispozici jiné typy vakcín.“

V případě vakcín vyráběných pomocí buněčných linií z potracených plodů vidíme jasný rozpor mezi katolickou naukou, jež kategoricky a bez stínu pochybnosti odmítá potrat ve všech případech jako vážné mravní zlo, které volá k nebi o pomstu (viz Katechismus katolické církve, §§ 2268, 2270), a praxí, která vakcíny odvozené od buněčných linií z potratu pokládá ve výjimečných případech „naléhavé potřeby“ za mravně přijatelné se zdůvodněním, že jde o vzdálenou, pasivní a materiální spolupráci. Tvrzení, že takového vakcíny mohou být mravně přípustné, pokud neexistuje alternativa, je vnitřně rozporné a pro katolíky nemůže být akceptovatelné.

Je třeba připomenout následující slova papeže Jana Pavla II. o důstojnosti nenarozeného lidského života: „Nedotknutelnost osoby, která je obrazem absolutní nedotknutelnosti samého Boha, se projevuje především a zásadně v nedotknutelnosti lidského života. Není-li co nejrozhodněji hájeno právo na život jako první a základní a jako podmínka všech ostatních osobních práv, jsou klamné a iluzorní obecné, i oprávněné, odkazy na lidská práva – např. na právo na zdraví, na byt, na práci, na založení rodiny, na kulturu apod.“ (Christifideles laici, 38). Užívání vakcín vyrobených pomocí buněk nenarozených dětí odporuje „co nejrozhodnějšímu“ hájení života nenarozených.

Teologický princip materiální spolupráce je jistě platný a lze ho aplikovat na celou řadu případů (např. placení daní, používání produktů otrocké práce apod.). Na případ vakcín vyrobených pomocí fetálních buněčných linií ho však lze aplikovat stěží, neboť ti, kdo vědomě a dobrovolně tyto vakcíny přijímají, se stávají součástí, třebaže velice vzdálenou, řetězce potratového průmyslu. Zločin potratu je tak monstrózní, že jakkoli se účastnit tohoto zločinu, byť i jako velmi vzdálená součást řetězu, je nemorální a katolík, je-li si toho plně vědom, to nemůže za žádných okolností akceptovat. Ten, kdo tyto vakcíny přijímá, si musí uvědomit, že jeho tělo má užitek z „plodů“ (i když v důsledku série chemických procesů o několik kroků vzdálených) jednoho z největších zločinů lidstva.

Jakékoli spojení s procesem potratu, byť velmi vzdálené a nepřímé, vrhá stín na povinnost Církve přinášet neochvějné svědectví pravdě o tom, že potrat je třeba bezvýhradně odmítat. Účel nemůže světit prostředky. Zažíváme jednu z nejhorších genocid, jaké jsou člověku známy. Milióny a milióny dětí po celém světě jsou zabíjeny v mateřském lůně a tato skrytá genocida pokračuje den za dnem v podobě potratového průmyslu, biomedicínského výzkumu a fetálních technik i nátlaku vlád a mezinárodních orgánů, pro něž je podpora těchto vakcín jedním z jejich cílů. Teď není doba, kdy by se katolíci měli vzdávat; to by bylo velice nezodpovědné. Akceptování těchto vakcín ze strany katolíků se zdůvodněním, že představují pouze „vzdálenou, pasivní a materiální spolupráci“ se zlem, by hrálo do karet nepřátelům Církve a oslabovalo její postavení poslední bašty proti zlu potratu.

Čím jiným může být vakcína odvozená od fetálních buněčných linií než porušením Bohem daného řádu stvoření? Vždyť je založena na těžkém porušení tohoto řádu, vraždě nenarozeného dítěte. Kdyby tomuto dítěti nebylo upřeno právo na život, kdyby jeho buňky (několikrát dále kultivované v laboratoři) nebyly k dispozici pro výrobu vakcíny, nemohlo by se s nimi obchodovat. Máme zde tudíž dvojí porušení Božího řádu: jednak samotným potratem a jednak odporným obchodováním s ostatky potracených dětí. Toto dvojnásobné opovrhování Božím řádem stvoření nelze nikdy ospravedlnit, a to ani ochranou zdraví člověka či společnosti pomocí této vakcíny. Naše společnost si vytvořila náhradní náboženství: zdraví se stalo nejvyšším dobrem, náhradním bohem, jemuž je třeba přinášet oběti, v tomto případě v podobě vakcíny založené na smrti jiného člověka.

Při zkoumání etických otázek spojených s vakcínami se musíme ptát: Jak a proč je toto všechno možné? Opravdu nebyla jiná alternativa? Proč se v medicíně, jejímž smyslem je přinášet život a zdraví, objevila místo toto tato technika založená na smrti? Biomedicínský výzkum, který vykořisťuje nevinné nenarozené a jejich těla využívá jako „surovinu“, se jeví spíše jako kanibalismus než jako medicína. Musíme vzít rovněž v úvahu, že pro některé lidi v biomedicínském průmyslu jsou buněčné linie nenarozených dětí „produkt“, potratáři a výrobci vakcín jsou „dodavatelé“ a příjemci vakcíny „spotřebitelé“. Kořenem technologie založené na vraždě je beznaděj a výsledkem zoufalství. Musíme odporovat mýtu, že „alternativa neexistuje“. Naopak musíme postupovat s nadějí a přesvědčením, že alternativy existují a že lidský důmysl je s pomocí Boží dokáže odhalit. To je jediný způsob, jak přejít z temnoty do světla a od smrti k životu.

Pán Ježíš řekl, že v poslední době budou sváděni i vyvolení (srov. Mk 13,22). Celá Církev a všichni katoličtí věřící se dnes musejí naléhavě snažit posilovat se v učení i praktikování víry. V konfrontaci se zlem potratu se katolíci víc než kdy jindy musejí „zdržovat všelikého způsobu zla” (1 Thes 5,22). Tělesné zdraví není absolutní hodnota. Poslušnost Božímu zákonu a věčná spása duší musí mít přednost. Vakcíny odvozené od buněk krutě zavražděných dětí jsou svou povahou jasně apokalyptické a mohou naznačovat znamení šelmy (viz Zj 13,16).

Někteří církevní představitelé naší doby ujišťují věřící, že přijetí vakcíny proti covidu-19 odvozené z buněk potraceného dítěte je morálně přípustné, není-li k dispozici alternativa. Své tvrzení odůvodňují „materiální a vzdálenou“ spoluprací se zlem. Tyto výroky jsou mimořádně antipastorační a kontraproduktivní, zejména uvážíme-li stále apokylaptičtější povahu potratového průmyslu a nelidskou podstatu určitých biomedicínských výzkumů a embryonálních technik. Více než kdy jindy teď katolíci nesmějí sebeméně podporovat hřích potratu a přispívat k němu akceptováním těchto vakcín. Proto jako nástupci apoštolů a pastýři odpovědní za věčnou spásu duší nemůžeme mlčet a zastávat nejednoznačný postoj, pokud jde o naši povinnost odporovat „co nejrozhodněji“ (papež Jan Pavel II) „hanebnému zločinu“ potratu (II. vatikánský koncil, Gaudium et spes, 51).

Toto prohlášení bylo sepsáno na radu a doporučení lékařů a vědců z různých zemí. Významně k němu přispěli též laici: dědečkové, babičky, otcové a matky rodin i mladí lidé. Všichni oslovení bez ohledu na věk, národnost a profesi myšlenku vakcíny odvozené od buněčných linií potracených dětí jednoznačně a téměř instinktivně odmítli. Ospravedlnění užití takovýchto vakcín (tj. „materiální, vzdálená spolupráce“) navíc považovali za slabé a nevyhovující. To je povzbudivé a současně velmi výmluvné: jejich jednomyslná reakce je dalším projevem síly rozumu a sensus fidei.

Více než kdy jindy potřebujeme ducha vyznavačů a mučedníků, kteří se vyhýbali sebemenšímu podezření ze spolupráce se zlem ve své vlastní době. Boží slovo říká: „Buďte bez úhony a čistí, Boží děti bez poskvrny uprostřed špatného a převráceného pokolení, mezi nimiž svítíte jako světla ve světě“ (Flp 2,15).

12. prosince 2020 na svátek Panny Maria Guadalupské

Kardinál Janis Pujats, emeritní metropolitní arcibiskup z Rigy
+ Tomash Peta, metropolitní arcibiskup arcidiecéze Panny Marie v Astaně
+ Jan Pawel Lenga, emeritní arcibiskup/biskup z Karagandy
+ Joseph E. Strickland, biskup z Tyleru (USA)
+ Athanasius Schneider, pomocný biskup arcidiecéze Panny Marie v Astaně

Překlad Lucie Cekotová

https://www.crisismagazine.com/2020/covid-vaccines-the-ends-cannot-justify-the-means