Papež František znovu zasévá zmatek mezi věřícími. Kolikrát k tomu musí dojít, než všichni dobří katolíci uznají, že v Církvi máme vážný problém, který se jmenuje František?

„To, co potřebujeme, je zákon o registrovaném partnerství,“ řekl papež novináři v nedávno zveřejněném rozhovoru. Tématem byla stejnopohlavní manželství a papež svědomitě potvrdil, že Církev jasně učí, že v manželství musí být jeden muž a jedna žena. Vzápětí však tuto nauku podkopal, protože v lidech vyvolal mylné přesvědčení, že Církev nakonec udělá další krok a stejnopohlavní manželství přijme.

„Homosexuálové mají právo být součástí rodiny,“ vysvětlil papež svůj neotřelý postoj. Ano, ale nemají právo rodinu redefinovat – což bylo vždycky cílem hnutí za práva homosexuálů.

V rozhovoru papež v zásadě potvrdil zvěsti, že v roce 2010 tehdejší kardinál Bergoglio jako arcibiskup v Buenos Aires doporučoval registrované partnerství jako alternativu k uznání stejnopohlavního manželství v Argentině. Vatikán v té době zaujímal k podobným návrhům jasný postoj. Kongregace pro nauku víry v roce 2003 vysvětlila v prohlášení vypracovaném budoucím papežem Benediktem XVI. a schválené Janem Pavlem II.:

„Právně uznávat homosexuální svazky nebo je stavět naroveň s manželstvím by znamenalo nejen schvalovat deviantní chování a činit je tak jedním z modelů v současné společnosti, nýbrž také zatemnit základní hodnoty, jež patří k společnému dědictví lidstva. Církev nemůže jinak než takové hodnoty hájit, pro dobro lidí a celé společnosti.“

Čeho se návrhy na uzákonění registrovaného partnerství v té době snažily dosáhnout? Homosexuálové již tehdy mohli svým partnerům odkázat majetek a určit je za své zástupce pro účely zdravotní péče. Mohli spolupodepisovat právní dokumenty. Jediné výsady, které jim byly odpírány, byly ty, které tradičně náležejí pouze manželům. Proto Kongregace pro nauku víry v návrzích na registrované partnerství rozpoznala hrozbu pro jedinečné právní postavení manželství. Když se proti ní postavila, nezaujímala tím postoj ke konkrétnímu politickému návrhu, ale potvrzovala nezměněnou a nezměnitelnou nauku Církve – i celé židovsko-křesťanské tradice –, že rodina je základním stavebním kamenem společnosti a zaslouží si podporu a ochranu státu.

Samozřejmě, prohlášení Kongregace nebylo vydáno ex cathedra. Proto konzervativní obhájci papeže Františka budou nepochybně pokračovat v hrdinském úsilí o vysvětlení toho, jak lze jeho výroky (po troše vyčerpávající intelektuální gymnastiky) smířit s katolickou naukou. Dá se však pochybovat, že papežovo vyjádření povede k tomu, že obhajovat tradiční učení bude obtížnější? Když otec James Martin říká, že jde „o velký krok kupředu v podpoře Církve LGBTQ osobám,” vyplývá z toho, že to je krok směrující k nějakému cíli. Milióny lidí si přečtou titulky, které papežovy výroky vyvolaly, a dojdou k závěru, že nauka Církve se mění a bude se měnit i nadále, dokud cíle nebude dosaženo.

Mimochodem, proč papež řekl, že registrovaná partnerství „potřebujeme“, když v Itálii už uznána jsou a většina sousedních evropských zemí udělala další krok a legalizovala stejnopohlavní manželství? Před deseti lety, když navrhoval registrovaná partnerství jako kompromis, jsme mohli pochybovat o jeho politické prozíravosti. Dopad papežova výroku dnes je značně škodlivější. V podstatě se vzdává jakéhokoli nároku na území, které síly protivníka už okupují – a tudíž vytváří nové překážky pro každého katolíka, který se v budoucnosti bude snažit toto území dobýt zpět.

Když papež František svá slova pronášel, určitě věděl, jaké reakce vyvolají. Proč to tedy dělal? Znovu a znovu pronáší výroky, které – pokud katolické nauce rovnou neprotiřečí – nepochybně otřásají důvěrou veřejnosti v trvalost učení. Je stále obtížnější bránit se závěru, že tento papež zmatek působit chce.

Cui bono? Pokaždé, když další papežská inovace zpochybní nauku Církve, jsou někteří věrní katolíci šokováni a zděšeni, zatímco jiní se horečně snaží nejnovější výrok smířit s trvalým magisteriem. A radikálové v Církvi, kteří pevné dogma zvrátit skutečně chtějí, si radostně mnou ruce a chápou se další příležitosti.

Jak jsem napsal v knize Ztracený pastýř, ve veřejných vyjádřeních papeže Františka zmatek není chyba, která se vloudila. Je to jejich vlastnost.

Phil Lawler

Překlad Lucie Cekotová

Pozn.: Ztraceného pastýře vydalo v roce 2019 Kartuziánské nakladatelství a kniha je zatím stále dostupná v knihkupectvích i e-shopech. Nakladatelství Česká citadela právě připravuje k vydání knihu Papež diktátor Henryho Sirea.

https://www.catholicculture.org/commentary/pope-sows-more-seeds-confusion/