V polovině loňského roku si zadali služby za 500.000,- bez DPH na právně ekonomické poradenství a konzultační činnost, včetně zpracování vstupů, analýz a dalších návrhů při analýze alternativního financování sportovní infrastruktury se zapojením soukromého a municipálního sektoru. Co tím kdo myslel, vysvětluje název v Registru smluv – rámcová smlouva na možnosti PPP financování infrastruktury.

Vizionářství, nebo neznalost, nebo potřeba utratit státní prostředky. Již dost dlouhou řadu let, možná desetiletí, byla výstavba či rekonstrukce sportovní infrastruktury podmíněna spoluúčastí žadatele, při stavu bonity sportovního sektoru šlo u větších akcí málokdy o vlastní prostředky, ale o zdroje obcí, měst, krajů a sponzorů. V posledních pár letech pak zapojení samosprávy do financování dokonce přináší zvýhodnění při vyhodnocování podaných žádostí v investičních programech. 

PPP projekty vznikly nejprve ve Velké Británii na začátku 90. let a postupně se rozšířily i do dalších zemí. Hlavní motivací bylo snížit okamžitě vykázané zadlužení státu a přesunout ho do budoucnosti. To se za určitých okolností může vyplatit u takových rozsáhlých projektů, jako jsou například dálnice, nebo další finančně nákladné stavby potřebné pro stát. PPP projekty byly vytvořeny pro státy, které zápasily s obřím dluhem, a měly problémy si půjčovat na finančním trhu. S tím dnes mají problémy zejména rozvojové země, kde se proto uskutečňuje drtivá většina PPP projektů. V PPP projektu si stavitel sám zafinancuje nejen vlastní stavbu, ale na zhruba dvě desítky let i správu a opravy. Stát mu za to zaplatí (a zadluží se) až v budoucnu, kdy (nakonec ještě jednou opravené) dílo konečně převezme. Podrobnějším rozborem však zjistíme, že financování pomocí PPP je obzvláště dnes nevýhodné.

Metoda financování PPP je vskutku něco nového, ve sportu neprobádaného. Dokonce nejen ve sportu. Jak přiznal vicepremiér vlády ČR Karel Havlíček, dosavadní celé dva (!) pokusy o projekt PPP v České republice ztroskotaly, v tomto týdnu byl Sněmovnou prosazen projekt třetí a pan ministr Havlíček se modlí, aby dálnice D4 byla opravdu dostavěna a nasmlouvaný servis byl dodržen. Jak je zřejmé, zadávat analýzu a konzultace na PPP projekty ve sportu v situaci, kdy tato metoda u nás nefunguje, je velké vizionářství, neb analýza při neexistujících dosavadních projektech je vařením vody uprostřed Sahary.

Problém s financováním sportovních investičních projektů je u nás navíc naprosto opačný. Ve státním rozpočtu jsou vyčleněné finanční prostředky na výstavbu sportovní infrastruktury, ale nejsou připravené projekty. Kolikrát se již jednalo a psalo o rychlobruslařské hale pro Sáblíkovou a nikde není ani studie. Roky se mluví o dalších potřebných sportovních stavbách, hotové projekty se stavebním povolením ale chybí. V tom je problém.

A tak je tato smlouva, jedna z mnoha, dalším reálným obrazem poměrů v Národní sportovní agentuře, jak se hospodaří s penězi pro sport a čím se ztrácí energie a čas.